V obležení stovek uchazečů o zaměstnání se ocitá nově postavená montovna strojů na vstřikované a vyfukované plasty německé společnosti Milacron ve východočeské Poličce.

KOMENTÁŘE DNE:

Rozvrácená společnost? - Nad důsledky migrační krize se zamýšlí Thomas Kulidakis - Čtěte zde >>

Firma nabírá zhruba šest desítek lidí. Vyhlásila to minulou sobotu v rámci dne otevřených dveří. Už od rána jimi proudily davy nejen zvědavců, ale hlavně strojařů, montérů a pomocných dělníků z města i okolních vesnic.

Rozlehlá, vysoká hala hučela jako úl. Za jednu sobotu přišlo a zapsalo se na pět set uchazečů. A další se personalistům stále hlásí.

„Lidi se sem valí, práce je a bude. Začínali jsme v takové malé pronajaté prostoře a teď je zde úplně nová hala,“ neskrývala euforii jedna z mladých účetních Milacronu, která hned u recepce sepisovala formuláře s uchazeči. Sama sem dojíždí z vesnice Krouna.

Zájem je o elektrikáře, zámečníky, instalatéra, inženýry, nákupčí, logistiky a počítačové specialisty. „Umím s vrtačkou, něco si udělat s kovem, i když nejsem vyučený zámečník. Dělal jsem na montážích. To bych se mohl zaučit i u vás, co myslíte?“ ptal se průvodce Milacronu Antonína Tocháčka dvacetiletý Martin.

Vstup do nové montážní haly strojů na výrobu plastů německé firmy Milacron v Poličce.

Vstup do nové montážní haly strojů na výrobu plastů německé firmy Milacron v Poličce.

FOTO: Jindřich Ginter, Právo

„Máte řidičák i na něco jiného než na osobní auto?“ reaguje protiotázkou na mou otázku, kolik bych si zde mohl na montážích vydělat, další podsaditý průvodce firmou.

Sraz chlapů z vedlejší továrny na výrobu požárních vozů

„Pracuju v nedaleké firmě THT na výrobu nástaveb pro požární vozy. Dodávají se do celé Evropy. Výplaty chodí, firma je dobře zavedená. Spoustě lidem ale končí pracovní smlouvy a není jisté, že jim je prodlouží, takže to může být pro ně příležitost, jak si zajistit živobytí. V Milacronu prý platí o pár korun na hodinu více, tak se jdu podívat,“ potvrdil Právu čtyřicetiletý Oldřich Kučera.

Už léta je dělníkem v náročném provozu na tryskání komponent požárních aut kovovými šponami a do Poličky dojíždí z vesničky Březiny. Sotva vešel do haly nové montovny strojů na výrobu plastů, vypadalo to k jeho velkému překvapení jako přátelské setkání zaměstnanců THT.

Chlapi z továrny na požární vozy zkrátka přišli novou montovnu strojů na plasty obhlídnout, zda by třeba pro ně neměla lepší místo.

Stabilní práce je na Poličsku jako šafránu. Lidé jsou rádi, když dělají za deset dvanáct tisíc čistého měsíčně. Kdo má nad šestnáct, už si to považuje. Region ve výdělcích hluboce zaostává za průměrnou republikovou mzdou, která je kolem dvaceti pěti tisíc korun měsíčně.

Mnohé rodiny si proto vypomáhají vlastním hospodářstvím. Chovají slepice, králíky, kachny, ovce, pěstují brambory, a když je příležitost, melouchaří. Hlavně u Pražanů a Brňanů, kteří zde mají víkendové chalupy. Přilepšit si lze i podomácku pálenou slivovicí.

Vývoj mají jinde

Ekonomičtí analytici poukazují na to, že rozsáhlé sklady a montážní provozy sice přinášejí lidem v oblastech, kde se budují, okamžité zaměstnání, ale v globálním pohledu je to práce bez větší přidané hodnoty. Výzkum, vývoj, řízení si totiž většinou nadnárodní podniky nechávají u sebe doma.

„Vývoj a konstrukce, servis, prodej, programování a nákup má firma v německém Grossbeerenu a italské Magentě,“ uvádí Milacron Polička ve své prezentaci. A tak existuje nemalé riziko, že za pár let takové firmy přesunou výrobu jinam, k ještě levnější pracovní síle.

„Budou se zde montovat čtyři stroje měsíčně. Jdou do celého světa, tenhle třeba do Mexika,“ ukazuje Antonín Tocháček složité zařízení jedoucí v ukázkovém testovacím režimu.