Evropa svým donkichotským úprkem za zelenou energií vyhnala podle Tajaniho náklady elektrické energie na neúnosné úrovně, a evropský průmysl tak přestává být schopen ve světě konkurovat. To je evidentní zvláště v době, kdy „břidlicová revoluce“ v USA srazila tamní ceny plynu o 80 procent.

„Jsme pro zelenou politiku, nesmíme ji ale brát jako náboženství. Potřebujeme novou energetickou politiku. Musíme přestat s pózováním, protože nemůžeme obětovat evropský průmysl na oltář klimatických cílů, které jsou nerealistické a jinde ve světě se nevynucují,“ uvedl Tajani.

Narůstající pocit ohrožení sdílí i evropský prezident Herman van Rompuy, který označil snížení energetických nákladů za nejvyšší evropskou prioritu. „Ve srovnání s americkými konkurenty platí dnes evropský průmysl dvakrát víc za elektřinu a čtyřikrát víc za plyn. Našim firmám není nic platné, že jsou efektivnější,“ řekl van Rompuy.

Místo dluhové krize nastupuje energetická

Prohlubující se energetická krize v EU střídá v čele evropských problémů doznívající dluhovou krizi. Květnový energetický summit EU poprvé naznačil, že energetická politika by namísto dosavadního zaměření na omezování emisí skleníkových plynů měla vrátit do čela priorit dostupnost energie.

„Ztráta konkurenceschopnosti je hrozivá,“ řekl v Cernobbiu šéf italské společnosti Fondo Interbancario Paulo Savona. „Když si firmy vybírají, zda investovat v Evropě, nebo v USA, nejvíc myslí na náklady energie,“ řekl.

Energetická konzultační společnost IHS CERA minulý týden odhadla, že prudce rostoucí těžba ropy a zemního plynu z břidlicových hornin už výrazně přispívá k růstu americké ekonomiky a zvyšuje příjmy domácností. Podstatně také zvýšila konkurenceschopnost amerického průmyslu, což platí zejména pro chemii a odvětví náročná na energii.

Zatímco produkce amerického chemického průmyslu by se měla do roku 2020 zdvojnásobit, v Evropě podle IHS o třetinu klesne.