Desetina Čechů je přesvědčena o tom, že úředník nabízený úplatek vždycky přijme, a podle 36 procent respondentů ho přijme většinou. Pouze sedm procent dotázaných očekává, že úředník úplatek většinou odmítne, a jen jedno procento si myslí, že úředník úplatek odmítne vždy.

Hlavním důvodem předání úplatku je samozřejmě zájem motivovat úředníka ke kladnému vyřízení dané záležitosti. Úplatky ovšem Češi dávají také proto, že to považují za slušnost nejen vůči úředníkům, ale i lékařům, opravářům či jiným osobám. Nezřídka je úplatek přímo požadován.

Jindy lidé reagují na jemné naznačení, že by něco mohli dát, protože se sami domnívají, že to ani jinak nejde.

Místy až třetina obyvatel může být zapojena do korupčních řetězců v běžném životě.autor studie o korupci Jiří Buriánek

Studie Úplatek jako životní styl vyšla ve sborníku Životní styl směřující k delikvenci, který vydala Masarykova česká sociologická společnost. Studie se zabývá rovněž předpokládanými reakcemi lidí, pokud by se při jednání na úřadech či v běžném životě s úplatkářstvím setkali. Pouze přátelům a příbuzným by to řeklo 25 procent z nich a 18 procent by o tom pomlčelo. Na různých institucích by si stěžovalo 16 procent respondentů. Policii by to oznámila desetina lidí, ale sedm procent jen anonymně. Pouhá tři procenta dotázaných by šla svědčit i k soudu. Naopak 31 procent lidí neví, jak by se zachovalo.

Až třetina občanů v korupčních řetězcích

Korupce se v Česku postupně propracovává mezi problémy, kterých se Češi začínají obávat více než nezaměstnanosti. Uvádí to studie Korupce prožívaná a proklínaná, rovněž zveřejněná ve zmíněném sborníku.

„Korupci nelze považovat za pouhý problém veřejného mínění už jen proto, že místy až třetina obyvatel může být zapojena do korupčních řetězců v běžném životě,“ tvrdí autor této studie Jiří Buriánek.

Nejde přitom pouze o dopad průběžně odhalovaných případů na nejvyšší úrovni státní správy a politiky, neboť k pozvolné erozi norem dochází podle autora zejména v každodenních praktikách. Korupce se tak stává součástí životního stylu, přinejmenším u některých vrstev obyvatelstva.

Fakt, že tradičnímu zneklidnění lidí z organizovaného zločinu a rostoucí nezaměstnanosti začíná skutečně v Česku tvrdě konkurovat právě korupce, potvrzují i další sociologové a politologové. Ochota oznámit korupci je přitom mezi lidmi malá. Na policii je ochotna obrátit se s oznámením pouze pětina lidí, kteří se s korupcí setkali. Relativně málo lidí hlásí korupci i anonymně, například na speciální telefonní linky  zřízené k tomuto účelu.

Češi současně začínají považovat korupci nikoli za náhodný jev, nýbrž za systémový problém, který prostupuje všechny oblasti života a stává se nezbytnou podmínkou fungování většiny sociálních systémů. Korupci jako problém začínají vnímat ve všech společenských skupinách. Ostřeji ji ale vnímají lidé s nízkými příjmy (77 %) než lépe situovaná vyšší střední třída (63 %). Citlivěji na korupci reagují lidé naštvaní a sociálně frustrovaní.

„Českou společnost dnes charakterizuje vysoká míra obav i negativních hodnocení stavu korupce. Tento stav je částečně posilován médii, ale také reflexí aktuálního stavu politické scény,“ upozorňuje studie.