Investoři i vyspělé ekologické technologie přitom jsou, ale vše blokuje fakt, že odpad sice všichni mohutně produkujeme, jenže nikdo dnes nechce mít za humny skládku nebo spalovnu.

V rozhovoru pro Právo před odpadovým kolapsem v Česku varoval odborník na odpady a jednatel česko-rakouské odpadové společnosti AVE CZ Roman Mužík.

Reprezentujete firmu s kapitálovým a technologickým zázemím v Rakousku, které svým přístupem patří k nejzelenějším zemím v Evropě. Vy jste geolog. Může podle vás i v Česku dojít k takové situaci jako v italské Neapoli, kde už měsíce těžce vázne odvoz a ukládání komunálního odpadu, který potom zůstává v ulicích?

Může. Itálie se potýká s nedostatkem spalovacích i skládkových kapacit. Včas neřešili výstavbu vlastních zařízení. A to by se mohlo stát i v Česku. Důsledky jsou značné. Italové teď komunální odpad vozí za velké peníze do Německa, kde je likvidován v supermoderních spalovnách.

Energii z odpadů pak využívá německá společnost. V Česku máme na rozdíl od Itálie sice vybudovanou síť skládek, jenže těm už také pomalu odzvonilo. Stejná situace, kdy nebudeme vědět co a kam s odpadem, se tedy klidně může opakovat i u nás.

Co přesně nám EU nařizuje, co se týče komunálního odpadu?

Česko se Evropské unii zavázalo, že do roku 2017 sníží objem skládkovaného odpadu o 65 procent oproti roku 1995. Tento cíl nebude možné bez postavení nových spaloven splnit. Odpady průmyslové a nebezpečné se pak musí spalovat stoprocentně.

Česko může zažádat o výjimku, ale není jisté, že jí dostane, i tak by se termín prodloužil pouze do roku 2020. Evropa se ubírá cestou ke spalování. Je lepší energeticky využít odpad než prolamovat těžební limity a drancovat přírodní zdroje.

Kolik odpadků Češi ročně vyprodukují?

V roční produkci odpadu na jednoho obyvatele se pohybujeme někde na konci žebříčku EU. Je velmi pravděpodobné, že s dalším vývojem konzumní společnosti bude i odpadová produkce v ČR narůstat, klidně na dvojnásobek, což je evropský průměr. Jeden Čech nyní vyprodukuje bezmála 300 kg opadu za rok.

Celkově se tak pohybujeme kolem 2,5 milionů tun, když odečteme, co se vytřídí.  Z toho jde do spaloven pouze 700 tisíc tun, zbytek leží na skládkách. Je nutné vystavět spalovací kapacity minimálně na 1,2 milionu tun odpadu, abychom splnili nařízení EU.

Máme nejvyšší čas začít s jejich výstavbou.

V říjnu 2009 prezident Václav Klaus prohlásil, když vetoval novelu zákona o EIA, že tento „zbytečně nesmírně komplikovaný zákon o posuzování vlivů na životní prostředí způsobuje neúměrné protahování výstavby, a bývá nepřekonatelnou překážkou pro stavbu nových významných a potřebných staveb.“ Které významné stavby podle vás EIA zablokovala?

Už několik let stojí projekt moderní spalovny průmyslových odpadů v Pardubicích s kapacitou do 20 tisíc tun průmyslových odpadů ročně. Odpůrci z místního občanského sdružení vytvořili silný tlak na laickou veřejnost a procesem EIA se jim podařilo zablokovat tuto spalovnu, kde má být nasazena nejmodernější čistá technologie, v oblasti, která ji přitom kvůli ekologické zátěži potřebuje.

Prezident Klaus měl v tomto ohledu pravdu. Názor odpůrců, často velmi manipulativně prezentovaný, převážil nad reálnou potřebností takového zařízení. Nakonec to povede k tomu, že se odpady z Pardubicka budou muset likvidovat v jiném regionu.

Roman Mužík, šéf odpadové společnosti AVE CZ

Roman Mužík

FOTO: Milan Malíček, Právo

Ale nelze přeci přehazovat svoji zodpovědnost na sousedy, kteří nemají nic společného s vaší produkcí odpadů či starých ekologických zátěží. Navíc přepravovat nebezpečný odpad na větší vzdálenosti přináší zvýšenou míru rizika.

Odpady by se měly likvidovat tam, kde vznikají, ne je vozit k někomu jinému, jako to teď dělají v Itálii, a těžce na to doplácejí, především finančně. Takový systém je mnohem dražší, než co by je stálo vybudování vlastních spaloven.

Podobné problémy jsou také u projektů moderních spaloven v Plzni, Ostravě a dalších místech, kde se města, kraje či jiné energetické a odpadové společnosti snaží vybudovat integrované koncepty energetického využívání odpadů, komunálních i těch průmyslových. Nyní narážejí na manipulace s názorem laické veřejnosti.

Bývá za tím konkurenční boj, politické kličkování před volbami nebo třeba obyčejné tmářství. A vždy se k tomu zneužívá právě proces EIA, tak jak je v Česku nastaven.

Jak se ke spalovnám staví třeba právě v Rakousku, kde má vaše firma technologické a kapitálové zázemí?

Rakousko i Německo již od počátku nezaujatě informovaly občany, stát o spalování šířil osvětu.

V rakouském Welsu provozujeme největší spalovnu odpadů, která se stala národním rakouským vzorem pro vyspělé technologie, které jsou přívětivé k životnímu prostředí. Takové technologie hodláme uplatňovat i v Česku.

Dnešní spalovny jsou něco jiného, než si kdokoliv z nás pamatuje z dob minulých.

Dvě třetiny moderní spalovny, a také investic, tvoří čistička spalin, která zajistí, aby se do ovzduší nedostaly škodlivé látky. Nejlepší celosvětové technologie dnes znemožňují spalovnám vypouštět nadlimitní množství jakýchkoliv škodlivin.

Kdo je Roman Mužík
Roman Mužík (42) vystudoval geologii na Karlově Univerzitě v Praze. Nastoupil k odpadové společnosti A.S.A., kde vyhledával lokality vhodné pro skládkování. Poté se orientoval na obchod a následně přešel do další specializované firmy Rethmann&Jeřala. Z ní v roce 1997 nastoupil do společnosti RWE Umwelt. Odpadová divize byla v roce 2004 prodána rakouskému koncernu Energie AG Oberösterreich, pod něhož spadá AVE. Pro Česko je Mužík jedním ze dvou hlavních šéfů.
Ve firmách skupiny Energie AG Oberösterreich pracuje přes pět tisíc lidí. Z toho AVE v ČR zaměstnává více jak 1300 pracovníků.
V oblasti odpadového hospodářství a sanací se AVE CZ s obratem přes tři miliardy korun řadí ke špičce na českém trhu. Firma obdržela na konci loňského roku podnikatelské ocenění CZECH 100 BEST a stala se tak profesně nejlépe oceňovanou společností z oblasti odpadového hospodářství v celé ČR.