Mezi nejzajímavější patří příběh barokního schodiště se sochami z Neratova v Orlických horách, o jehož návrat z rukou soukromé firmy před poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie usiluje místní farář Josef Suchár za silné právní pomoci Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM).

„Stát chce scelit památku. Což vítáme, a proto postupujeme ve shodě s památkovým úřadem a o schodiště jsme požádali v rámci církevních restitucí,“ řekl Právu Suchár.

Kostel jako ruina, ale ještě s barokní výzdobou schodiště.

Kostel jako ruina, ale ještě s barokní výzdobou schodiště

FOTO: Neratov.cz

Důležité podle něj není to, jestli se majitelem schodiště stane farnost, nebo stát, ale aby se vrátilo na původní místo. Čtyři sochy světců, pískovcové vázy a balustráda (zábradlí) se složitou cestou dostaly do soukromých rukou majitelů firmy Proteco a zdobí park jejich sídla na zámku Skalka ve vsi Podbřezí ležící blízko Dobrušky.

Důvody, proč se barokních skvostů nechtějí vzdát, advokát majitelů Proteca Ervín Perthen komentovat nechtěl.

Provizorně trubky

Neratovský farář chápe, že noví majitelé nechtějí ustoupit, ale považoval by za smutné, kdyby se schodiště nevrátilo. „Pikantní na celé věci je, že my máme schody, a nemáme zábradlí, a oni mají zábradlí, ale žádné schody,“ poznamenal farář. Dodal, že návštěvníky kostela musí před pádem chránit provizorní trubkové zábradlí.

ČTĚTE TAKÉ
Poutní místo Neratov ukrývá barokní kostel s temnou minulostí

Když neratovská farnost podala žádost o vrácení schodiště, právníci ÚZSVM se vynasnažili přesvědčit soudy, že schodiště, přesněji jeho umělecká sochařská výzdoba z roku 1776, je stále majetkem státu.

„Jde o jediný případ církevních restitucí, kdy žalobu podal úřad, v ostatních případech je vždy žalovanou stranou,“ řekl mluvčí státního úřadu Radek Ležatka.

Schody zachránily kostel před demolicí

Zatím je výsledek soudů nerozhodný. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou nejdříve dal za pravdu státu. Krajský soud v Hradci Králové se ale přiklonil na stranu právníků firmy Proteco. Teď se čeká, jak se k celé věci postaví Nejvyšší soud, na který se úřad obrátil.

A jak se vlastně schodiště dostalo do zámeckého parku a do soukromých rukou? Na začátku příběhu, který krásně ilustruje českou historii posledních šedesáti let, stojí ruský voják s pancéřovou pěstí. Dne 10. května 1945 vystřelil na kostel a tím podpálil střechu.

Němečtí obyvatelé okolních vsí už nestačili střechu opravit, protože byli odsunuti. Do roku 1973 kostel zchátral natolik, že úřady nařídily demolici s tím, že bude zachráněno pouze schodiště. To poté místní farnost darovala státu. Podle místních nebyl nakonec kostel zbourán jen proto, že veškeré finance určené na demolici byly vyčerpány na převezení barokního schodiště do parku zámku Skalka.

Po roce 1989 vzniklo občanské sdružení Neratov, kterému se podařilo ruinu zachránit a díky odvážnému architektonickému návrhu skleněné střechy udělat z kostela zase poutní místo.

Zámek Skalka se na začátku 90. let vrátil restituentům, kteří ale neměli peníze na opravy, a proto ho prodali Liboru Knapovi a Pěvě Holancové – majitelům firmy Proteco.

Je socha na betonu nemovitost?

Podle rychnovského soudce Ondřeje Rotta je případ jasný, protože existují důkazy, že jak původní restituenti, tak i noví majitelé souhlasili s tím, že schodiště stále patří státu a že nebudou dělat potíže s jeho odvozem. „Bylo prokázáno, že žalovaný (prostřednictvím jednoznačně zmocněného zástupce) při jednání dne 20. 4. 2006 na Městském úřadu Dobruška nepokládal uvedené díly za své vlastnictví,“ stojí v rozsudku, který má Právo k dispozici.

Královéhradecká soudkyně Dana Mazáková se ale přiklonila k názoru žalované firmy, že pískovcové plastiky nelze vydat, protože se staly součástí pozemku, když byly umístěny na betonový podklad. „Oddělením jednotlivých dílů by došlo nejen k estetickému znehodnocení zámeckého parku, ale i k snížení ceny tohoto pozemku,“ napsala v rozsudku Mazáková.

Právní zástupce ÚZSVM Martin Plšek považuje rozhodnutí odvolacího soudu za překvapivé, odporující zdravému rozumu a nezohledňující kontext doby. „Uvedené díly nejsou běžným stavebním materiálem, který trvale přirostl k pozemku, na který byl postaven, ale významným uměleckým dílem zhotoveným pro jiné místo a zároveň předmětem restitučního procesu, ve kterém má dojít k nápravě majetkových křivd,“ uvedl Plšek ve svém odvolání k Nejvyššímu soudu.