Na Slovensku přitom nesmí do ústavu dítě mladší šesti let, v Polsku sedmi let, v Rumunsku do dvou let. U nás, místo aby se novorozenci svěřovali pěstounům, putují z porodnic rovnou do kojeneckých ústavů. Zákon, který by to změnil, tu chybí.

KOMENTÁŘE DNE:

Rozvrácená společnost? - Nad důsledky migrační krize se zamýšlí Thomas Kulidakis - Čtěte zde >>

Přitom bylo loni registrováno 386 pěstounských rodin a podle elektronických evidencí je průběžně volných zhruba deset procent pěstounů.

Pobyt dítě poznamená

Ministryně Michaela Marksová (ČSSD) o problému ví, a už na podzim plánuje předložit návrh, který by spodní věkovou hranici dítěte, které má jít do ústavu, stanovil. „Ve vládou schválené strategii „Právo na dětství“ je zakotven cíl rozvinout alternativy péče. Patří sem i legislativní zakotvení věkové hranice, pod níž nelze děti umísťovat do ústavní péče. Zatím ale toto opatření nebylo realizováno,“ řekl Právu Petr Habáň, mluvčí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.

Jiný dlouhodobý výzkum dětí z ústavů z roku 1997 prokázal, že dopady ústavní péče přetrvávají do dospělosti. Ke stejným výsledkům dospěl i nejnovější výzkum Národního institutu pro děti a rodinu. Lidé, kteří prošli ústavní péči, vykazují nízkou společenskou kompetenci, nízkou úroveň školního vzdělání a zaměstnání, mimořádně vysokou míru kriminality, problémy ve vztazích a vysokou nespokojenost s dosavadním životem.

Důvodem, proč nemůže být miminko rovnou z porodnice svěřeno adoptivní rodině, je, že musí být tzv. právně volné. Někteří rodiče tuto právní volnost i záměrně oddalují. Jedinou možností je buď kojenecký ústav, či pěstounská péče. O té rozhoduje soud.

„O umístění dítěte do pěstounské péče musí rozhodnout soud. Pokud ale matka v porodnici podepíše souhlas s umístěním dítěte do kojeneckého ústavu, úvaha o jeho svěření do pěstounské péče je tak vlastně postavena na vedlejší kolej. Kojenecký ústav má zcela jistě význam pro pobyt dětí společně s matkami. V ostatních případech je rozhodně pro děti tou horší, v dnešní době zcela nedostačující variantou,“ konstatoval Tomáš Böhm, ředitel společnosti Dobrá rodina, o.p.s., a Nadace táta a máma.

Silná zkušenost pěstounky

Jaký je v tom rozdíl, popisuje Lenka Cingrošová, profesionální, tedy přechodná, pěstounka, která měla pět měsíců v péči chlapečka, jehož si přivezla rovnou z porodnice. V současnosti se stará o dvojčata z kojeneckého ústavu.

„Vzhledem k tomu, že mohu porovnat rozdíl, bylo pro mne přebírání dětí z kojeneckého ústavu velmi silnou zkušeností. Děti nebyly vůbec socializované, bylo velmi těžké s nimi navázat jakýkoliv kontakt. Usmívaly se na plyšáka, ale na mě ne,“ svěřila svou zkušenost Právu Lenka, která jezdila čtyři dny do kojeneckého ústavu, aby si na ni dvojčata alespoň trochu zvykla.

Miminka v ústavech téměř nepláčou

Rozdíl u miminek v ústavu nebyl ovšem až tak vidět jako kupodivu slyšet.

„Děti byly dobře opečovávané, neměly opruzeniny, byly umyté, nakrmené. Pokud měly sestřičky čas, děti i pochovaly. Dělají tam skutečně, co mohou. Problém je v tom, že na šest dětí je jedna sestřička. Takže už takhle malinké děti se naučily, že když dlouho pláčou a pomoci od dospělého se jim nedostane, tak to vzdají. V kojeneckých ústavech téměř neslyšíte pláč. První dva dny, když jsme si dvojčata s manželem přivezli domů, jenom tak nesměle až rezignovaně kníkala. Až třetí den jsme uslyšeli jejich hlásky,“ popisuje aklimatizaci dvojčat Lenka.

Paní Lenka jako profesionální pěstounka se nyní s manželem stará o dvojčata.

Paní Lenka jako profesionální pěstounka se nyní s manželem stará o dvojčata.

FOTO: Archiv rodiny

Čtvrtina volných pěstounů v Praze

V kojeneckém ústavu se dětem podle Lenky celý svět scvrkne do jednoho pokoje. „Děti mají v postýlkách spousty hraček, ale nic se tam neděje. V rodině je to přesně naopak. Den je zaplněn nejrůznějšími činnostmi a hračky jsou jen malou částí koloběhu,“ uvedla pěstounka.

„Ten totální klid v kojeneckém ústavu je opravdu smutný. Minimum podnětů nemůže dostatečně živit dětský mozek. Přitom v období od narození do dvou let se v mozku tvoří nejvíc spojů. Je to obrovská příležitost učit se, přijímat nové a posilovat a využívat tyto spoje,“ poznamenala pro Právo profesionální pěstounka z Prahy.

V metropoli podle elektronických evidencí bývá volných dokonce až 25 procent profesionálních pěstounů, přesto z porodnic putují miminka stále často rovnou do kojeneckého ústavu – Dětského centra při Thomayerově nemocnici v Krči. Tam je podle informací ministerstva zdravotnictví v současné době 75 dětí, kapacita je 120 lůžek.

Proč nejsou častěji využívání pěstouni, se odborníci jen domýšlejí. „Vzhledem k faktu, že jsou děti odkládány často již v porodnici, což je stejně jako kojenecký ústav zdravotnické zařízení, myslím, že jsou podle historických zvyklostí umisťovány rovnou do Dětského centra v Krči,“ míní Tomáš Böhm.

Rodinná péče je nejvhodnější

Vedoucí sociálního odboru Jana Nožířová z Magistrátu hlavního města Prahy se zamýšlí nad volným počtem pěstounů.

„Děti se rodí ve vlnách, stejně tak ve vlnách je počet dětí umisťovaných do náhradní rodinné péče. Nejedná se tedy o údaj konstantní. V současnosti je v Praze volných devět pěstounských rodin na přechodnou dobu,“ řekla Nožířová.

„Umístění dítěte do formy náhradní rodinné péče je na úvaze OSPOD (Orgánu sociálně-právní ochrany dětí), nikoliv na magistrátu, ten však opakovaně a dlouhodobě vede pražské OSPOD k tomu, aby volily pro dítě tu nejvhodnější formu náhradní péče, tedy zpravidla péči rodinnou,“ dodala.