„Na pouhé neexistenci výslovného zákazu tělesných trestů v právních předpisech není možné stavět konstrukci, že v ČR je tělesné trestání dětí povoleno a tolerováno,“ poznamenala pro Právo ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD).

KOMENTÁŘE DNE:

Rozvrácená společnost? - Nad důsledky migrační krize se zamýšlí Thomas Kulidakis - Čtěte zde >>

Podle ní Česko splňuje požadavky na ochranu dětí na vysoké úrovni, proto její resort nechystá návrh, který by v zákoně tělesné tresty doma vysloveně zakázal.

„Český právní řád stanoví, že při výchově dítěte, ať už doma, nebo v institucích, mohou být použity jen takové prostředky a v takové podobě a míře, která neohrožuje zdraví dítěte ani jeho emocionální nebo etický rozvoj a nedotýkají se lidské důstojnosti dítěte,“ dodala ministryně Marksová.

Podle ní je dostatečná právní úprava na ochranu dětí zakotvena mj. v ústavě, Listině základních práv a svobod, zákonu o rodině, přestupcích, sociálně právní ochraně dětí, ochranné výchově ve školských zařízeních, výkonu ústavní výchovy a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních.

„Společnost na to není připravená“

Dětský psycholog Miroslav Hudec si nemyslí, že by česká společnost byla připravená na to, aby se tělesné tresty explicitně zakázaly zákonem.

„Když jde o výjimečnou záležitost, dá se to pochopit. Jedna maminka mi popisovala, jak její pubertální syn na ni byl drzý a jak jí ulítla ruka. Nemělo by se to, ale jsme jen lidi a myslím, že v takových chvílích to je omluvitelné. Na druhou stranu chladnokrevně seřezat dítě omluvitelné není,“ řekl Právu.

Celá kauza má počátek v roce 2013, kdy britská nevládní organizace na ochranu dětí Approach podala na sedm členských států RE stížnost, že porušují Evropskou sociální chartu, protože jejich zákony vysloveně nezakazují tělesné tresty pro děti doma a ve výchovných ústavech, jako tomu je například ve Švédsku či Německu.

Podle ministerstva je podnět neopodstatněný

Mezi sedmi státy bylo Irsko, Itálie, Slovinsko, Kypr, Belgie, Francie a ČR. Jelikož RE, respektive její Evropský výbor pro sociální práva, Francii minulý týden kvůli dírám v zákonech odsoudil, lze očekávat, že podobná kritika v následujících týdnech stihne i Česko.

Podle českého ministerstva sociálních věcí je ale podnět neopodstatněný, protože stížnost britské nevládky se vztahuje na pasáže o ochraně dětí a mladých osob před násilím a zneužíváním v textu revidované Evropské sociální charty z roku 1996, kterou ČR – na rozdíl třeba od Francie a ostatních pěti států – neratifikovala.

Jelikož ale výbor stížnost i přesto přijal, lze očekávat, že veřejnému zostuzení se nevyhne ani Praha.

Stanovisko výboru má ale jen doporučující charakter a členské státy se mu nemusí podřídit. Takový vzkaz ostatně přišel z Francie, podle níž jsou zákony na ochranu dětí dostatečné a není třeba je zpřesňovat. Francouzské zákony zakazují násilí na dětech, dávají ale rodičům „právo umravnit“ své děti.

Poslanci: Výchova dětí je věcí rodičů

Poslanci ze sociálního výboru Sněmovny oslovení Právem se shodují, že by se k tělesným trestům mělo přistupovat jen zřídkakdy, výchovu dítěte ale považují za odpovědnost rodičů.

Poslanec Vít Kaňkovský (KDU-ČSL) si jako otec čtyř dětí myslí, že tělesné tresty by se při výchově dětí měly užívat jen výjimečně a symbolicky. „Na druhé straně nepovažuji za vhodný jejich striktní zákaz zákonnou normou. Stát má důsledně dbát, aby tělesné tresty nebyly zneužívány, na což má nástroje. Za výchovu dětí ale zodpovídají rodiče,“ řekl Kaňkovský.

Jak se trestá ve světě
Celkem 44 zemí po celém světě zakazuje rodičům fyzicky trestat své děti. Mezi nimi je například Albánie, Brazílie, Chorvatsko, Izrael, Keňa, Nový Zéland, Turkmenistán či Ukrajina.
Tělesné tresty povoluje například Austrálie, Kanada, Irsko, Británie. V USA je naplácání povoleno ve všech státech, v 19 z nich (mj. Texas, Florida či Idaho) jsou tělesné tresty povoleny dokonce i ve školách.

Také Jitka Chalánková (TOP 09) uvedla, že výchova je věcí rodičů, ale podle ní že je třeba k dítěti třeba přistupovat s úctou k jeho důstojnosti a s vědomím odpovědnosti.

„Jistě není dobré používat tělesné tresty, které týrají dítě. Ale varuji před moderními směry, kdy hrozí, že výchovu dětí budou hlídat úředníci a udávat nepřející sousedé. Není dobré zřizovat Úřad pro obecné blaho, jde o další útok na svobodu a rodinu pod demagogickými hesly ochrany práv dítěte,“ sdělila Právu.

Miroslav Opálka (KSČM) uvedl, že každý extrém je nepřijatelný. „Ať jde o nepřiměřené tresty ze strany rodičů, či zbytečnou regulaci státem nebo evropským institucemi,“ řekl Právu.

První země RE, která zakázala tělesné tresty pro děti doma i v ústavech, bylo Švédsko. Nyní ze 47 států Rady Evropy zavedlo výslovný zákaz tělesných trestů pro děti 27 zemí.