Článek
Podle současného znění zákoníku může až do 16 let věku za svého potomka či svěřence rozvázat pracovní poměr jeho zákonný zástupce. Autoři kodexu tak chtěli mládež chránit před neuváženými rozhodnutími.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
„Třeba v případech, kdy by se dítě nechalo zaměstnat někde, kde bude ohroženo jeho zdraví nebo mravní vývoj. Může podepsat kdeco, a to nejen v Česku, ale i v zahraničí,“ vysvětlil Právu hlavní autor zákoníku Karel Eliáš.
Současná úprava snižuje právní jistotu zaměstnavatelů a tím oslabuje jejich motivaci k zaměstnávání osob daného věku
V původním návrhu počítali autoři občanského zákoníku dokonce s ochranou mládeže až do plnoletosti. Děti by sice mohly začít pracovat hned po ukončení povinné devítileté školní docházky, ale až do 18 let věku jen se souhlasem rodičů nebo zákonných zástupců.
Šestnáctiletá věková hranice, do které mohou rodiče za děti neuváženou pracovní smlouvu vypovědět, byla už kompromisem.
I takové omezení se však nelíbilo zaměstnavatelům a odborářům, jimž ministerstvo novelou vychází vstříc. „(Současná úprava) snižuje právní jistotu zaměstnavatelů a tím oslabuje jejich motivaci k zaměstnávání osob daného věku,“ uvádí se v důvodové zprávě k navržené novele.
„Výsledkem je, že lidé, kteří dokončí školní docházku a nemají ambici či schopnost pokračovat ve vzdělávání, jsou po dobu, než dosáhnou šestnácti let, obtížně zaměstnatelní, což má závažné sociální dopady,“ argumentuje se v textu.
Ústavy zaměstnání bez omezení uvítají
S dětmi, které mají zájem ihned po ukončení základní školy nastoupit do zaměstnání, mají největší zkušenosti pracovníci dětských domovů pečujících o mládež bez rodinného zázemí. Ti ale možnost zaměstnávání dětí od15 let bez omezení spíše vítají.
„Jsou to mladí lidé, kteří opustili pěstounskou nebo ústavní péči, a najít si práci je pro ně velmi obtížné. Spíš se jim snažíme pomáhat, aby − bez ohledu na věk − práci našli,“ řekla Právu programová ředitelka Sdružení SOS dětských vesniček Jindra Šalátová.
A navrhovaná změna nezaráží ani dětskou psycholožku Martinu Vieweghovou.
„Když dítě v patnácti končí devátou třídu s tím, že už nechce dál studovat, stejně půjde do práce. Když je povinná školní docházka nastavena takto, nějaká zralost se u jejích absolventů asi předpokládá,“ uvedla psycholožka s tím, že pro mladého člověka má nástup do práce i výchovný význam.
„Nejsem úplně proti, protože si myslím, že když se člověk naučí vydělávat, pozná hodnotu peněz a to ho vede k odpovědnosti a ekonomické zralosti,“ podotkla Vieweghová.