Už dávno neplatí, že by děti z dětských domovů nebo jiné institucionální péče trpěly nedostatkem. Jsou opečovávané a chráněné. Nastal však jiný problém. Mají se po finanční stránce tak dobře, že si podobný standard po opuštění domova nejsou schopni zajistit.

KOMENTÁŘE DNE:

Rozvrácená společnost? - Nad důsledky migrační krize se zamýšlí Thomas Kulidakis - Čtěte zde >>

Pro majetkovou trestnou činnost je podle statistik MV ČR stíháno přes 50 procent mladých, kteří opustili institucionální výchovu. Dokonce přibližně 70 % bezdomovců prošlo dětským domovem.

Skoro šest dětí z deseti se po odchodu z dětského domova dopouští trestné činnosti

„Situace se výrazně změnila v tom smyslu, že už dávno nikdo neřekne, hele, koukněte, to jsou děti z dětského domova. Nikdo to nepozná. Jsou dobře oblečené, vybavené. Mají všechno, co děti, řekněme, z vyšší střední vrstvy. Ale samozřejmě, když chtějí mikinu za 2,5 tisíce, nekoupíme jim ji, jen jim přidáme. Ale je pravdou, že i sponzorské dary jsou poměrně štědré,“ říká Martin Lněnička, ředitel Dětského domova v Dolních Počernicích (DDDP).

Na dítě v dětském domově stát vyplácí měsíčně téměř 40 tisíc korun. Rozpočet rodinných skupin se podobá rodině s měsíčním příjmem 60 tisíc korun a dvěma dětmi.

Do života úspěšně vstoupilo 60 procent děvčat, ale jen 40 procent chlapců Martin Lněnička, ředitel Dětského domova v Dolních Počernicích

„Z rozpočtu děleného počtem dětí vychází na jedno opravdu téměř 40 000 korun. Ovšem z toho je třeba odpočítat platy zaměstnanců, vytápění, opravy, investice a odvody zpět státu. Takže na jednoho svěřence pak reálně zbývá nějakých dvacet tisíc. Pravda, i to je více, než má třeba na dítě matka samoživitelka,“ dodává ředitel.

Následná péče kulhá

Kritický moment přijde, když mají děti domov opustit. Průzkum z let 1995 až 2004 přinesl otřesná čísla v souvislosti s trestnou činností páchanou těmito dětmi.

V reakci na to zákonodárci zavedli možnost prodloužení pobytu v domově, rovněž existují různé programy a aktivity neziskových organizací. Stále to však nepomohlo.

„Následná péče prostě stále není dostatečná. My máme možnost nechat děti v domově až do ukončení studia. Dokonce i děti, které se rozhodnou jít do života, se mohou po pár měsících vrátit a podepsat smlouvu o dobrovolném pobytu. Jedinou podmínkou je, že se musí studovat. Prochází také výukou finanční gramotnosti, různými kurzy a v rodinných skupinách mají své rozpočty, takže si chodí i nakupovat a vaří. Navíc velkou podporou jsou jim cvičné byty a startovací byty, kde mají snížený nájem,“ uvedl ředitel DDDP.

Liga otevřených mužů

Počet úspěšně zařazených dětí do běžného života sice stoupá, ale zvláště pokud jde o chlapce, jsou čísla stále odstrašující.

„Statistika našeho domova za posledních 12 let vychází tak, že úspěšně do života, tedy s trvalým bydlením a stabilním zaměstnáním, vstoupilo 60 procent děvčat, ale jen 40 procent chlapců. Přece jen dívky chodívají často bydlet se svými partnery, kteří jim pomáhají. Kluci odchází z domova dříve, touží po svobodě, ale často to nezvládnou a sklouznou k trestné činnosti, přijdou o bydlení, mnohdy mívají i špatné základy z biologických rodin, pobírají dávky a prostě se jim to nepovede,“ konstatuje Lněnička.

Projekt Patron se snaží pomoct mladým mužům postavit se na vlastní nohy.

Ročně dětské domovy opustí 500 mladých mužů. Nyní za každým pátým klukem dochází patron, který mu předává své zkušenosti, aby se mu start vlastního dospělého života podařil.

FOTO: LOM

A právě pomoci mladým mužům, kteří by se měli postavit na vlastní nohy a kromě rodičů jim mnohdy chybí jakýkoli mužský vzor, se věnuje Liga otevřených mužů.

„V rámci projektu Patron se přes třicet mužů dobrovolníků pravidelně schází s chlapci, kteří se chystají na ukončení pobytu v domově. Naši patroni jsou pro ně kamarádi, nestávají se jejich pěstouny ani adoptivními rodiči. V krajích, kde projekt působí, se schází patroni přibližně s každým pátým klukem, na kterého čeká tento kritický moment v životě,“ představuje projekt jeho koordinátor Lukáš Talpa.

Místo peněz a dárků dávají svůj čas. „Je to jedna z nejvíce smysluplných aktivit, kterou jsem za poslední roky dělal. Mohu využít všechno, co jsem zažil. Dobré i zlé, úspěchy i chyby. Mohu Štefanovi ukázat, jak na to, aby se chlap udržel na nohou. Nebo jak se na ně zvednout, když občas upadne na hubu,“ říká jeden z patronů Jan Voves.