Devítiletý Jindra často trpí křečemi a kvůli svému postižení se nedokáže domluvit se svým okolím. To je důvod, proč často pláče. Nedokáže totiž popsat, co ho trápí. „Je na úrovni ročního dítěte, o nic důležitého si neumí říct,“ popisuje Jindrova máma Michaela Pacourková v reportáži pořadu A Dost! internetové televize Stream.cz.

Jindra je odkázán na pomoc svých rodičů, sám se nenají ani neoblékne, chodí jen po čtyřech. Pacourkovi s ním denně několikrát cvičí, učí ho samostatně jíst a oblékat se. Díky každé nové dovednosti má totiž Jindra šanci žít plnohodnotnější život.

Pes pomůže s rehabilitací

I přesto, že se mozková obrna nedá vyléčit, existují prostředky, jak se dají některé problémy odstranit. Postiženým třeba pomáhají asistenční psi, díky nimž potom mohou být samostatnější.

V Jindrově případě se jedná také například o pomoc s rehabilitacemi a takzvaným polohováním. „Nebo o to, že mu pes může sundávat rukavice a Jindra se to potom třeba naučí sám,“ říká maminka.

Jindrovým pomocníkem se brzy stane labrador Falco, který je teď ve výcviku. Jindra ho pravidelně vídá. „Naučil se ho pojmenovat, házel mu piškoty a trošku ho hladil,“ vypráví maminka Jindry.

Asistenční psi jsou pro lidi, jako je Jindra, nenahraditelní. Problém však je, že stát přispívá pouze na výcvik vodicích psů pro nevidomé. Ostatní lidé s jiným postižením mají smůlu a na peníze ze strany státu nemají nárok.

Řešení nenalezeno

„V současné době neuvažujeme o tom, že by příspěvek na zvláštní pomůcku byl určen na takzvané asistenční psy,“ říká mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Petr Sulek.

Podle něj nebylo v rámci problematiky nalezeno řešení, které by určovalo osoby, které by měly mít nárok na dávku pro pořízení psa, vymezení dovedností atd. Ministerstvo přitom už nyní rozděluje jiné příspěvky podle stupňů závislosti lidí s postižením. Dovednosti psa potom souvisejí především s výcvikem a potřebami klienta.

Výcvik jednoho psa trvá devět měsíců a vyjde zhruba na 200 tisíc korun. „My, co toho psa potřebujeme, musíme pořád někoho prosit, aby nám ho zafinancoval. Kdyby alespoň část zaplatil stát, bylo by to příjemnější,“ sděluje Michal Prager z organizace, která zajišťuje výcvik asistenčních psů.

Pokud jsou zvířata empatická, dokážou například předjímat i epileptický záchvat a upozornit na něj. „Člověk se potom může připravit, může si sednout nebo lehnout a nehrozí úraz,“ vysvětluje Prager.