Článek
Na mnohých místech v Česku se proto musí provádět provizorní čerpání, aby nebyla otrávena pitná voda. Do podzemí se vtláčí vodní val, chránící zdroje hromadného zásobování vodou. A co hůř, třeba staré dehtové jímky jsou jako podzemní duchové. Neví se, kolik jich ještě zbývá.
„Zamoření bývá rozsáhlejší, než se předpokládalo v případě odstraňování kalů z většinou zapomenutých dehtových jímek po bývalých plynárenských podnicích. Průzkumná firma odhalí dvě jímky, a když tam začnete kopat, objeví se jich pět,“ potvrdil Právu Richard Přibyl z ministerstva životního prostředí (MŽP).
Staré kalové jímky se podle něho nacházely jako na běžícím páse například na Plzeňsku či Klatovsku. „Bývají většinou pod starými objekty. Dehty prosakují z jímek a propojujících potrubí do stran. Do spodních vod. Šíří se to. Neznamená to ohrožení přímo života, to by se vyhlásil havarijní stav, ale má to pochopitelně negativní vliv na studny, vodní toky,“ shrnul Přibyl.
Dehet léta vzlínal do rodinného domu v Javorníku na severní Moravě. „Nedávno se to vyřešilo. Nebyla jiná možnost než dům zbourat. Plynárenská společnost ho odkoupila, aby si obyvatelé, dříve zaměstnanci plynáren, mohli pořídit jiný,“ upřesnil Přibyl.
Mraky v podzemí
Potvrdil, že v zatížených lokalitách se provádějí sondy do podzemních vod. „Zjišťuje se kontaminační mrak,“ uvedl Přibyl.
Jak vyplývá z přehledu spodních vod ohrožených starými zátěžemi vypracovaného ministerstvem životního prostředí pro Právo, chlorované uhlovodíky z bývalých provozoven Západočeské plynárenské (Tuhnice) negativně ovlivňují i přírodní léčivé zdroje lázní u Karlových Varů.
MŽP připouští, že míra monitoringu je značně limitována rozpočtem. „Dehty se podzemními vodami roztahují především v lokalitách, kde se kontaminace neřeší. V oblastech, kde již běží sanační programy, už k šíření nedochází. Když nejsou peníze na definitivní odstranění, dělá se alespoň ochranné čerpání,“ vysvětlil Přibyl.
Řešení se válí deset let v šuplíku
Podle ministerstva se nyní daří odstraňovat průsaky z vrtů na ropu a plyn na jižní Moravě. Ohrožovaly zdroje pitné vody na Hodonínsku. Některé z těchto vrtů pocházejí už z 20. let minulého století. Nyní se likvidují – za 1,5 miliardy s pomocí unijních dotací.
Další zdroj pitné vody, Zlatý a Rožmitálský potok, je ovšem stále ohrožován uhlovodíky, chromem a niklem.
Ukázkou toho, jak se sanace z celkového pohledu starých ekologických škod vleče, je Spolana Neratovice. Na každou záležitost se vyhlašují tendry samostatně.
„Podzemní vody se zde moc neřešily. Jsou kontaminované. Hlavně chlorovanými uhlovodíky a rtutí. Pronikají do Labe a údolní nivy v oblasti Černínovska. Šíří se to dále v podzemí, ale spíše dále od zástavby. Lidé tam každopádně nemají k pití používat studny,“ konstatoval Přibyl, který se Spolanou na ministerstvu zabývá už od roku 1998.
Čtyři milióny tun kyseliny sírové v podzemí
Deset let čeká, až politici označí tento projekt za přednostní. Přitom Spolana patří jako celek ke starým zátěžím označeným oficiálně za prioritní. „Z naší strany je projekt na sanaci podzemních vod hotový. Stačí ho vyhlásit. Připraven byl už v roce 2004,“ dodal Přibyl.
Kvůli stále se měnícím vládám se však soutěž nevyhlásila. Přibyl odhaduje, že při současném tempu financování je to ve Spolaně práce na patnáct let. To ale ještě vychází dobře.
Například v oblastech hlubinné těžby uranu ve Stráži pod Ralskem to vypadá, že nebude hotovo ani do konce století. Do podzemí bylo natlačeno na čtyři milióny tun kyseliny sírové, a to nedaleko zdrojů pitné vody. Ty jsou cloněny vtláčením vodního valu do podzemí a ochranným čerpáním.
Kam plynou jedy
Sanace však čistě statisticky vzato reálně skončí někdy po roce 3000, jestliže do ní budou plynout peníze v takové míře jako během posledních dvaceti let. Nebo odkaliště v Dolní Rožínce, které je plné toxických kovů a radionuklidů a musí se neustále hlídat, aby se nešířily dále.
Mezi řeky, do nichž stále pronikají chlorované uhlovodíky a rtuť ze staré zátěže, patří podle MŽP Bílina a opět Labe. Zdroj: Spolchemie Ústí nad Labem. Dále je to Ploučnice a území Severočeské křídy, označené jako chráněná oblast, ze SAP Mimoň.
Chlorované etheny a ethyleny ze společnosti Walter ve Staré Boleslavi stále čekají na sanace v jímacím území Motorletu. Řeku Dyji negativně ovlivňují fosforečnany z podniku Fosfa Břeclav. Řeky Odra, Ostravice a území kolem Nové Vsi zatěžují polyaromáty a ropné látky z Vítkovic.
Zbývá 126 vysoce ohrožených míst
V databázi MŽP je celkem evidováno 5000 starých ekologických zátěží různých úrovní, zdrojů a druhů látek. Některé jsou řešené, některé spí. To ale není všechno. Česko nemá jednotný systém evidence zátěží. Zahlazování následků po hornické činnosti je pod ministerstvem průmyslu a obchodu.
Ministerstvo životního prostředí každopádně nyní eviduje ještě 126 prioritních ekologických škod. Jsou ohrožující. Na ně ministerstvo financí poskytlo garanci ve výši 190 miliard korun. A to se zhruba 150 starých havarijních míst již podařilo sanovat.
Podle Přibyla je na tom Česko v likvidaci starých škod ovšem ve srovnání s Polskem a Slovenskem pořád výrazně dále. V Polsku se podle něj staré škody řeší v podstatě tehdy, když už znamenají přímé ohrožení, protože na sanace se nevytvořil fond z privatizací, jako je tomu u nás.