Hlavní obsah

Sexbyznys nese miliardy, ale prostitutky dostanou minimum

Právo, Jiří Vavroň

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Prostitucí se v Česku živí či si jí přivydělává asi deset tisíc žen. Zákazníci zaplatí za jejich služby v Česku ročně podle odhadů expertů šest až osm miliard korun. Z těchto peněz ale státní pokladna nevidí téměř nic a jen část skončí jako výdělek samotné prostitutky. Zbytek končí po odečtení nákladů jako zisky pasáků a poskytovatelů služeb spojených se sexbyznysem.

Foto: Profimedia.cz

Peníze končí u pasáků.

Článek

Z miliard, které se ročně v sexbyznysu otočí, si nějaký majetek během svého působení naspoří či pořídí jen dvacet procent aktérek, uvádí studie „Ze sexbyznysu na trh práce“, kterou nedávno vydala organizace Rozkoš bez rizika. Byt, stejně jako auto, si koupí zhruba třetina z nich, 22 procent má úspory přesahující sto tisíc. Většina však po skončení své činnosti nemá nic, zůstává jim jen hodně nejistá budoucnost.

Pro ženy, které chtějí odejít ze sexbyznysu, to není následně vůbec snadné, upozorňuje studie. Především pokud přiznají své předchozí působení, řada potenciálních zaměstnavatelů couvne. Řada z nich navíc nemá žádné pracovní návyky a zkušenosti. Hodně žen má ale vlastní děti, které musí živit, dluhy či rodinu na krku.

Pro další je nepředstavitelné vyžít najednou s pár tisícikorunami platu, když byly roky zvyklé na podstatně vyšší příjem.

Cesta za lepší budoucností 

Hlavním důvodem, proč dívky a ženy vstupují do sexbyznysu, jsou přitom peníze. Zhruba polovina žen potřebuje nějak přežít, musí podporovat či živit rodinu. Nemá často kvalifikaci, musí platit dluhy svoje či partnera. Některé potřebují peníze na drogy. Prostitutky také ročně podle jiných zdrojů posílají kolem 400 miliónů korun svým původním rodinám do zemí, odkud pocházejí. Polovina z aktérek sexbyznysu si ale chce ze získaných peněz zajistit lepší budoucnost.

Mít luxusní byt, auto, krásné šaty, dovolenou v Karibiku. Impulzem ke vstupu do sexbyznysu je ale i zkušenost s násilím v dětství, zneužití v dětství, život v dysfunkční rodině či snaha zbavit se původní rodiny. Prostituce je pak jediným zdrojem peněz a obživy.

Mezi prostitutkami jsou i vysokoškolačky 

Mezi prostitutkami je kolem čtyř procent vysokoškolaček ovládajících skvěle jazyky. Ženy s maturitou představují 25−30 %, většinu ale tvoří ženy bez vyššího vzdělání, uvádí studie.

Kolik vydělá a kolik jí nakonec zbude, záleží na tom, kde a jak prostitutka pracuje a v jakém se pohybuje prostředí, shodují se experti na tuto problematiku: zda v luxusních salónech s vybranou klientelou či má vlastní byt a pracuje sama na sebe nebo zda je na ulici nebo na silnicích.

Rozhodující je, zda se pohybuje v prostředí, kde bují zločin, obchoduje se s drogami, a stává se obětí vykořisťování pasáků. Její příjmy jsou pak mizivé, stává se objektem vydírání a okrádání. Největším problémem je, že nemá prakticky žádnou právní ochranu.

Nejasnosti v legislativě

Podle současné legislativy není prostituce ani povolena, ani zakázána. Politici nejsou roky schopni se dohodnout na tom, jak s prostitucí naložit. Zda ji legalizovat, zakázat, danit.

Celonárodní právní předpis, který by definoval pojem prostituce a její provozování, neexistuje. Tato činnost je vyloučena z režimu živnostenského podnikání. Samotné osoby, které poskytují placené sexuální služby, nemohou být za takové jednání trestně postiženy. V určitých případech se dopouštějí přestupku, když například nabízejí sexuální služby na veřejnosti, kde je to zakázáno obecní vyhláškou, či svými projevy vzbuzují veřejné pohoršení.

Trestně postižitelné jsou jevy, které s prostitucí souvisejí, jako je kuplířství, obchodování s lidmi, omezování osobní svobody, daňové úniky, uvádí dále studie organizace Rozkoš bez rizika.

Zisk vykazují z pronájmu 

Provozovatelé podniků s nabídkou sexuálních služeb se snaží ustanovení o kuplířství obcházet různými opatřeními, jako je například pronajímání pokojů sexuálním pracovnicím, jejich zaměstnáváním na pozici barmanky, tanečnice, masérky apod. Majitel takového zařízení většinou vlastní živnostenský list vztahující se např. na ubytovací činnost a svůj zisk vykazuje z pronájmu.

Majitelé pronajímají pokoje osobám, které si tam mohou dělat, „co chtějí“, hlavně musí platit nájem. Dalším fíglem, jak obejít ustanovení o kuplířství, který je majiteli erotických podniků užíván, je tzv. „označení místností za soukromé“.

Ztíží tím policii možnost jejich kontroly. Soukromé prostory majitel půjčuje svým „známým“ (sexuálním pracovnicím), které si do těchto prostor vodí své „známé“ (tedy zákazníky). O poskytování placených sexuálních služeb majitelé samozřejmě „nevědí“.

Právní vakuum způsobuje nejistotu na obou stranách – u sexuálních pracovnic i u provozovatelů sexpodniků. Tratí i stát, kterému na daních unikají stamilióny.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám