Raketa 9M38M1, která měla sestřelit letadlo, je novějšího typu, je součástí systému protivzdušné obrany 9K37 Buk, má lepší letové charakteristiky a daleko větší dosahy - dálkově až 35 kilometrů a výškově až 22 kilometrů.

KOMENTÁŘE DNE:

Rozvrácená společnost? - Nad důsledky migrační krize se zamýšlí Thomas Kulidakis - Čtěte zde >>

Raketa 3M9M3 sovětské výroby byla zavedena do výzbroje v polovině 70. let. Do expozice Bunkru Drnov se dostala z vojenského opravárenského podniku, kde ji odborně zneškodnili. Tyto střely jsou poslední rakety ruské výroby, které má Armáda České republiky stále ve výzbroji a do dnešního dne je používá.

Na první pohled se novější typ 9M38M1 od staršího liší tvarem, je jednostupňový s dvoufázovým motorem na tuhé pohonné hmoty a nemá nasávací otvory pro přívod vzduchu z atmosféry, protože veškeré okysličovadlo, které novější raketa má, je umístěno uvnitř těla. Starší střela kombinovala startovací raketový motor na tuhé pohonné hmoty s náporovým motorem využívajícím atmosférický kyslík jako okysličovadlo.

Raketa typu 9M38M1, která údajně sestřelil malajsijský boeing.

Raketa typu 9M38M1, která údajně sestřelil malajsijský boeing.

FOTO: Profimedia.cz

Nutností pro ovládání je výcvik

„Běžný dobrovolný voják by raketu dokázal ovládat jen za předpokladu, že by prošel minimálně ročním intenzivním výcvikem. Člověk, který umí pouze natáhnout kalašnikov, s tímto střílet nemůže. Doba základního výcviku, aby uměl aspoň dovézt zařízení do nějakého prostoru, je tři měsíce. Na to, aby s tím uměl i střílet je potřeba půl roku až rok,“ řekl náčelník vojenské expozice František Chmelař.

Posádku zařízení netvoří jeden člověk, ale pro jedno odpalovací zařízení nejméně tři lidé a pro celý raketový komplex kolem pětadvaceti až třiceti lidí s tím, že posádka musí být velmi dobře sehraná.

Jedná se o samonaváděcí rakety, systém navedení se nazývá poloaktivní samonavedení. Radiolokační stanice ze země ozařuje cíl a samonaváděcí hlavice, kterou má raketa, přijímá odraženou elektromagnetickou energii.

„Cíl musí být po celou dobu střelby ozařován radiolokátorem ze země. Bez toho by raketa cíl nemohla vůbec trefit,“ vysvětluje major ve výslužbě Chmelař.

Cíl zneškodní bez nárazu

K ničení cíle nedochází tím, že by do něj raketa narazila. O zneškodnění se postará bojová nálož. V případě staršího typu rakety 3M9M3 jde o nálož o hmotnosti 57 kilogramů, v případě novějšího typu 9M38M1 má bojová nálož hmotnost 70 kilogramů.

„Bývá různého provedení. V případě novějšího typu se jedná o tyčovou bojovou nálož. Její obal je tvořen ocelovými tyčemi, její inicializaci zabezpečí radiozapalovač tak, že výbušnina, která je uvnitř, vybuchne a tyče se rozletí do prostoru. Jestliže je vzdálenost rakety od cíle do 40 metrů a méně, určitě cíl sestřelí,“ popsal František Chmelař.

Pokud by se po střetu našly v troskách komponenty rakety, pak se podle dokumentace dá vyhledat, kdo raketu vyrobil a komu byla dodána.

„Každá raketa a všechny části uvnitř jsou očíslovány a mají zpravidla jednotné výrobní číslo. Jsou o tom vedeny protokoly. Zdali mají rakety v použití Rusové, Ukrajinci nebo Bělorusové je úplně jedno, protože rakety mají prakticky stejné parametry. Dalo by se to zjistit jedině přes sériová čísla,“ dodal František Chmelař.

Muzeum studené války a protivzdušné obrany má navíc unikátní expozici raketové techniky. Ta vystavuje delaborované ostré rakety S-75 Volchov a S-200 Vega, které u nás byly používány.

Video

Unikátní expozice raketové techniky v Bunkru Drnov u Podlešína

Zdroj: Novinky

Expozice byla pro veřejnost zpřístupněna začátkem července letošního roku. Zájemci se mohou přijít podívat každý víkend od 13., 14. a 15. hodiny. Doporučuje se předchozí rezervace na internetových stránkách www.bunkr-drnov.cz.