Článek
Na Šumavě byla kočka divoká zachycena fotopastí už v roce 2011 při výzkumu savců. Loni Hnutí DUHA pořídilo podobný snímek v Javorníkách v CHKO Beskydy.
Fotografie prověřovali měsíce domácí i zahraniční odborníci. Potvrdili, že zvířata na snímcích odpovídají kočce divoké, ke stoprocentní jistotě by ovšem byly nutné genetické testy.
„Abychom se z divokých koček mohli těšit trvale, bude potřeba vyčlenit vhodně vybraná místa v krajině. Více starých stromů v lesích, ochrana listnatých lesů a pestřejší krajina pomůže také návratu dalších vzácných druhů zvířat,“ řekl Michal Bojda z Hnutí DUHA Olomouc.
Návrat po 60 letech
Kočka divoká se podobá mourovaté domácí kočce, ale je mohutnější, má silnější huňatý ocas a odlišné pruhování. Z většiny českého území vymizely před asi 200 lety, její výskyt v české krajině byl naposledy spolehlivě prokázán před šesti desetiletími. V okolních státech jako je Slovensko, Německo či Rakousko se kočky divoké vyskytují dodnes.
Záběr kočky divoké z fotopasti na Šumavě.
„Kočka divoká je tajuplná plachá šelma, která v přírodě snadno uniká pozornosti. Její podobnost s domácí kočkou a to, že se mohou mezi sebou úspěšně křížit, ztěžuje terénní výzkum,“ uvedla Jana Pospíšková z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Podle Pospíškové preferuje kočka divoká listnaté lesy v nížinách, neboť ve vysokém sněhu nemůže lovit oblíbenou kořist, jako jsou různí hlodavci. „Kromě potravy nutně potřebuje možnost schovat se do hustého křoví, dutiny stromu, pod vývrat nebo do skalní pukliny. Čím pestřejší a přirozenější krajina je, tím větší jsou i šance, že se zde kočkám bude dařit,“ doplnila.
Experti mají z potvrzení výskytu kočky divoké radost. Podle Luďka Bufky ze Správy Národního parku Šumava bude monitoring výskytu divoké šelmy pokračovat i nadále. „Jedním z cílů je spolehlivé potvrzení výskytu druhu pomocí genetických metod,“ doplnil.
Záběr kočky divoké z fotopasti v Beskydech.
Ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR František Pelc ale upozornil, že nyní jde o to, abychom s divokými zvířaty dokázali žít. „Pokud se podaří, není to jen výpověď o schopnosti vlků, rysů, orlů, sokolů a koček divokých žít poblíž člověka, ale o nás samých,“ podotkl Pelc.