„Tento fenomén u nás narůstá se zvyšujícím se počtem mezinárodních sňatků a partnerství. Rozpady těchto rodin mívají často drastické důsledky – zejména pro děti,“ řekla Právu Silvie Novotná z občanského sdružení Ztracené dítě.

Přesné statistiky mezinárodních únosů dětí neexistují, odborníci jich ale v Česku v posledních letech ročně evidují desítky. Ještě před deseti patnácti lety šlo podle nich spíše jen o ojedinělé případy.

Počet smíšených sňatků v ČR se od poloviny 90. let téměř zdvojnásobil. V roce 2012 bylo uzavřeno celkem 4283 sňatků, kde alespoň jeden ze snoubenců měl cizí státní příslušnost.

Kulturní rozdíly mohou být nepřekonatelné

Z Čechů vstupují do smíšeného manželství daleko ochotněji ženy – kromě Slováků si nejčastěji berou obyvatele Velké Británie (často jde ovšem o imigranty ze třetích zemí), Němce, Ukrajince, Američany, ale mnohé se vdaly i za muže z arabských zemí, jako jsou Tunisko či Egypt.

To čeští muži se z cizinek žení hlavně se Slovankami – vedle Slovenek především s Ukrajinkami, Ruskami a Polkami.

Ne vždy se však takové manželství povede. U mezinárodních rodičovských párů se mnohdy na rozpadu podílí rozdílnost kultur, z nichž rodiče pocházejí, i obtížnější adaptace na odlišné prostředí toho z rodičů, který se přistěhoval za partnerem.

Neshody v partnerském životě spolu s nedostatkem zdrojů opory a sociálních vazeb v cizí zemi mohou stát u zrodu plánu na útěk s dítětem.Silvie Novotná, občanské sdružení Ztracené dítě

„S tím se může pojit stesk po původním domově a rodině a dalších vazbách, které zůstaly v rodné zemi. Neshody v partnerském životě spolu s nedostatkem zdrojů opory a sociálních vazeb v cizí zemi mohou stát u zrodu plánu na útěk s dítětem,“ uvedla Novotná.

Pokud se kdokoliv ocitl v podobné situaci, obává se únosu dítěte, nebo ví, že k němu už dokonce došlo, může se podle ní obrátit o pomoc na bezplatné evropské harmonizované číslo 116 000. V ČR tuto nonstop linku provozuje občanské sdružení Ztracené dítě. Na Linku Ztracené dítě volají děti a dospělí i v případech pohřešování dětí, útěků a zneužívání dětí.

Konkrétních důvodů, proč jeden z rodičů nakonec unese společné dítě či děti, však může být celá řada. Právo je obeznámeno s mnoha takovými případy, děti i jejich rodiče však musí z hlediska zákonů zůstat v anonymitě kvůli ochraně nezletilého dítěte.

Občas pošle fotku 

Některé příběhy zkrachovalých smíšených partnerství jsou jako přes kopírák. Do slepé uličky se občas dostávají i vztahy, v nichž páry žily po nějaký čas spokojeně. Na to si už však zřejmě ani nevzpomene česká matka, která již několik měsíců neviděla svou čtyřletou dcerku. Dívku má přitom soudním rozhodnutím svěřenou do péče.

Rodiče jejího bývalého manžela pocházejí z Řecka, do tehdejšího Československa se přistěhovali po válce. Manžel i po rozvodu zůstal v Čechách. Holčička se s otcem bez problémů vídala dvakrát do týdne.

Jednoho dne však bez souhlasu exmanželky odjel s dcerou do Řecka a přes e-mail jí vzkázal, že se zatím nehodlá vracet. Matka využila všech dostupných prostředků, aby se dcerky domohla zpět, zatím ale marně.

Otec občas pošle dceřinu fotku, matka tak alespoň může doufat, že je v pořádku. „To, co prožívám, bych nepřála žádné matce. Chtěla jsem, aby dcera měla tátu i po rozvodu. Nikdy by mne nenapadlo, že se tohle může stát,“ svěřila se Právu.

Jiné smíšené manželství – otec Čech a matka Britka – se rozpadlo, když byly dcerce čtyři roky. Dívka žila v ČR až do nástupu do základní školy, otec se s ní mohl vídat minimálně jednou týdně.

O prázdninách před nástupem do 1. třídy matka dcerku odvezla na prázdniny do Británie a od té doby se otec s dcerou neviděli. Existuje sice již rozhodnutí, že dívka patří do ČR, ale případ se vleče a dívka takto žije v cizině protiprávně již tři roky.

Mezitím začala chodit do školy v Británii a našla si tam kamarády. „Bojím se, že změní rozsudek – za daných okolností mohou soudy argumentovat tím, že je nyní již v ,nejlepším zájmu dítěte‘ zůstat v Británii,“ obává se otec.

Děti unášejí i Češi

Únosci ale nejsou jen cizinci. Otec jednoho uneseného dítěte pochází z východní Asie, kde se seznámil se svou manželkou, Češkou, s níž má dvouapůlletého syna. Toho, pro otce zcela nečekaně, matka před časem odvezla do ČR, kde s ním zůstala. Se zoufalým otcem přerušila kontakty a neumožňuje mu ani syna pravidelně slyšet po telefonu.

„My dospělí máme tendenci dívat se na tyto případy se zřetelem na utrpení rodiče, kterému byl znemožněn kontakt s milovaným dítětem. Daleko závažnější je ale skutečnost, že dochází k vážnému porušení práv dítěte a rovněž k jeho psychické traumatizaci při náhlém a nevysvětlitelném odloučení od druhého rodiče a přemístění do jiného státu, tudíž ke ztrátě domova, na který dítě bylo zvyklé,“ upozornila Novotná.

Oběti manipulace

Počet rodičovských únosů roste v řadě zemí Evropy. Jen v Británii oficiální statistiky v roce 2012 zachytily na 500 případů.

Podle odborníků se dítě často stává nástrojem manipulace – jeden z páru chce únosem dítěte přimět druhého, aby se do vztahu vrátil, nebo se druhému mstí. V mnoha případech jeden z partnerů neunese, že má být jeho kontakt s dítětem omezen novým uspořádáním, a řeší tuto situaci únosem.

Motivace mohou být i jiné: například jeden z rodičů si najde nového partnera a odchází i s dítětem za ním. Nebo chce ve své vlasti navázat na život před odchodem do ciziny.

Rodičovský únos je protiprávním jednáním, v řadě států je i trestným činem. Nikoli však v ČR. Na mezinárodní úrovni je nejpoužívanějším nástrojem haagská Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí. Přistoupily k ní všechny státy EU – Česko v roce 1998.

Většina zemí Afriky a Asie ji však neuznává. „Pokud země k haagské konvenci nepřistoupila, je těžké dostat dítě zpět do ČR. Zvláště pak ze zemí, které omezují práva žen,“ řekla Právu advokátka Iva Jermanová. „Jisté je, že rodičovských únosů v dnešním globalizovaném světě přibývá a bude dál přibývat,“ dodala.