Miliardy pro církve rozdělily levici

Zástupci ČSSD sice o možné revizi restitucí se svými koaličními partnery i s církvemi jednají, ale stále více sílí i v samotné straně názor, že na uzavřených smlouvách s 16 církvemi není bez souhlasu jejich představitelů možné cokoli změnit.

„S rozsahem restitucí lze cokoli udělat pouze na základě dohody s církvemi. Protože zejména v té finanční části již byly podepsány smlouvy podle sice mizerného, nespravedlivého a neslušného zákona, ale byly podepsány a platí,“ řekl Právu stínový ministr spravedlnosti a senátor Jiří Dienstbier.

Smlouvy totiž obsahují větu, že „závazek vyplatit finanční náhradu nemůže bez dohody smluvních stran zaniknout jinak než splněním“, což je formulace, která byla schválena již v samotném zákoně. A v něm je obsažen i další článek smluv, které tehdejší premiér Petr Nečas (ODS) překotně podepsal hned v únoru 2013, o tom, že „účel této smlouvy se řídí tímto zákonem ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy“.

Podle Dienstbiera tedy nová vláda může pouze nastavit systém monitorování tak, aby nedocházelo k excesům a aby nebylo v naturální části restitucí vydáváno i to, na co nárok není, aby se neprolamovala hranice 25. února 1948.

I proto se odehrála velká bitva o obsazení postu ministra zemědělství, do jehož působnosti patří pozemkový úřad, v jehož kompetenci je nejvíce rozhodnutí o vydávání majetku.

Šéf komunistů Vojtěch Filip je ale jiného názoru. Podle něho se vláda nepřípustně zbavila svého práva jakkoli zasahovat do smluv uzavřených na základě zákona.

„Jsem přesvědčen, že se dá něco dělat. Je třeba zrušit ten zákon,“ řekl Právu. Komunisté proto již předložili návrh zákona o referendu o zrušení zákona o církevních restitucích.

Pro jeho podporu však zatím získali pouze Úsvit Tomia Okamury.

Filip tvrdí, že jestliže zanikne zákon, na jehož základě smlouvy vznikly, pak obě strany budou muset doložit, že to, co požadují, jim skutečně náleželo, a že dojde k revizi všech žádostí a k revizi samotného výpočtu náhrady.

Dienstbier připomněl, že již tu jedna příležitost ke zrušení zákona byla, ale zmařil ji Ústavní soud, když zákon posvětil.

„I kdyby se zákon zrušil, ať rozhodnutím parlamentu, nebo referendem, kdyby na to bylo teoreticky vypsáno, tak to nic nezmění na tom, že ty smlouvy podepsány jsou a platí,“ trvá senátor na svém, že v rámci vnitrostátního práva je již rozhodnuto.

Jistou naději podle Dienstbiera dává evropské právo. „Někteří ústavní soudci ve svých disentech (odlišných stanoviscích) naznačili, že by mohla vyvstat otázka veřejné podpory, tedy zda je poskytnutí financí církvím v souladu s evropským právem.“

Podle evropských pravidel nesmí poskytnutí tzv. veřejné podpory mimo jiné porušit rovnost podnikatelských subjektů při soutěži na trhu. „Pokud by se někdo cítil poškozen ve své činnosti, tedy ten, kdo podniká v oblasti, do které by chtěly vstoupit i církve, pak by se mohl ozvat,“ uvedl Dienstbier.

Podle něho by se to mohlo stát především v sociální oblasti, kde již existuje tržní prostředí, neboť sociální služby jsou často nabízeny i na komerčním základě.

V takovém případě by se podle Dienstbiera mohlo prověřovat, jak byla určena výše finanční náhrady za tzv. nevydaný majetek.

„Tato náhrada je fiktivní záležitost, neboť se nejedná o žádnou náhradu, ale o zajištění ekonomického fungování církví. To proto, že se tyto ,náhrady‘ dávají i církvím, které v době před rokem 1989, tedy v době, za kterou se odškodňuje, neexistovaly. Tedy ani nemohly utrpět nějakou újmu,“ tvrdí Dienstbier.

Církvím je podle zákona vydáván majetek za 75 miliard. Finanční náhrady dosahují 59 miliard. Mají být vyplaceny během třiceti let. Při započtení inflace by mohlo jít až o 96 miliard korun.

Ve smlouvách státu s církvemi se totiž píše: „Po vyplacení první roční splátky se výše nesplacené částky finanční náhrady každoročně zvyšuje o míru roční inflace zveřejněnou Českým statistickým úřadem pro kalendářní rok o dva roky předcházející kalendářnímu roku výplaty konkrétní roční splátky.“

Jestliže koncem prosince církve dostaly v první splátce první dvě miliardy korun, snížila se o ně celková částka náhrad. Státu tedy zbývá vyplatit 57 miliard. Ty budou zvýšeny o inflaci změřenou v roce 2012. Podle Českého statistického úřadu inflace tehdy dosáhla 3,3 procenta.