Článek
Pane předsedo, vrátili jste se do Poslanecké sněmovny a hned vyjednáváte o sestavení vlády. Tlačí vás straníci do kabinetu?
Netlačí, dokonce některé organizace se usnesly, abychom do vlády nechodili. Na druhou stranu mi lidé volají i píšou, ať do vlády jdeme, protože máme šanci realizovat část programu. Do vlády nepůjdeme za každou cenu. Odpovědnost je na těch dvou větších stranách. My jsme si zažili, co je to, být juniorní partner v koalici, který nese odpovědnost a přitom nemůže prosadit velkou část programu. Také u nás teď nejsou jako v jiných stranách – a dřív byli údajně i u nás, protože si to nepamatuji – zástupy lidí, kteří se těší na místa ve státní správě a ve státních a polostátních podnicích a ve fondech.
Já si to pamatuji a vím, že v lidové straně jich bylo dost.
Teď jsme ale v unikátní situaci, nikdo nás netlačí, že by chtěl ve státní správě pokračovat, a ani členská základna po tom tolik hladová není. Ani my jsme do toho nešli s vidinou – hurá, budeme ministři a teď to rozjedeme. My jsme chtěli stranu vrátit do Sněmovny a jsme si vědomi, že pokud to má být na delší dobu, tak musíme růst postupně.
Proto byste ze strategických důvodů raději šli do opozice?
To je dvousečné. Jedna strategie je být u toho a něco udělat. Navíc možná bude ekonomický růst, takže to může být zajímavé. Na druhou stranu velká část z nás jsou nováčci a můžeme narazit. Ne že bychom to nezvládli, já se toho nebojím, ale nikdy jsem netvrdil, že všemu rozumím. Nechceme však říci, nás se to netýká, protože nevidím příliš jiných, stabilních a relativně programově shodných koalic.
Vám by trojkoalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL vyhovovala?
V tom souhlasím s panem prezidentem, že je to nejmenší zlo, protože nejde jen o program, ale hlavně o stabilitu.
Na veřejnosti to vypadá, že největší problém bude s církevními restitucemi. Proč si pálíte prsty s něčím, co prosadil někdo jiný? Ještě k tomu vláda, se kterou jste nesouhlasili.
Pro nás je to otázka principiální. Narovnání státu s církvemi mělo být už dávno, a když proběhlo a je nasmlouváno, mělo by pokračovat. Pokud by mělo být změněno, to určitě možné je, ale jen tehdy, když s tím budou souhlasit oba smluvní partneři. Nastavení není sice úplně optimální, ale na druhou stranu, jedná se o tom 23 let a věřte, že nikdy by na to nebyl správný čas a nikdy by nebyla nejvhodnější ekonomická situace. My si myslíme, že ekonomice to pomůže, protože církve začnou z majetku platit daně, začnou s ním hospodařit a třeba u lesů je taková poučka, že nejlépe s nimi hospodaří obce a církve.
Nejde o vracení majetku, ale o miliardové finanční náhrady. Církve říkají, že jsou spravedlivé, protože kdyby spočítaly celkový ušlý zisk – což u církve tahá za uši – tak by získaly mnohem víc. Ale mělo by jít spíš o smír ve společnosti. Není na čase udělat smířlivé gesto?
To je určitě otázka na církve. Kdybychom byli v minulé vládě, tak by to vypadalo asi trošku jinak. Jsem členem pastorační rady farnosti doma v Náchodě a soudím, že církve a náboženské společnosti to budou mít mnohem složitější než v současné době, kdy na jejich provoz přispívá stát. Celé je to nešťastné, hlavní roli hrají hlavně emoce a občas se hraje i na temnou strunu. Je to ale hlavně právní problém. Je to jako když vám ukradnou kamión kuřat a pak vám řeknou: no, kdo ví, jak jste k tomu vlastně přišel.
Přirovnání ke krádeži, která se stala předevčírem, trochu kulhá, protože se to stalo už před mnoha lety a svět se posunul jinam. I v jiných zemích, kde majetek církví nebyl konfiskován, zájem o církve a náboženství podstatně opadl a majetek se jim ztenčil.
S tím nesouhlasím. To není ani otázka náboženská, ani politická. Je to otázka právní. Komu to bylo sebráno po roce 1948, tak by mu to mělo být vráceno. A co s tím udělá, je v podstatě jeho věc. Majetek odsud nikdo neodveze, nikdo lesy nevytrhá, neodveze do Vatikánu, jak někteří nesmyslně tvrdí.
Majetek ne, ale peníze mohou.
Ty použijí církve na správu a na provoz.
Kdybyste šel do vlády, co by se vám líbilo řídit?
Je otázka, co bude možné, ve straně jsme to ještě neřešili. Mám veterinární vzdělání, takže by připadalo v úvahu zemědělství, ale vystudoval jsem i fakultu ekologie, takže bych mohl i na životní prostředí, mám i postgraduální studium s ohledem na bezpečnost a krizové řízení.
Předcházejícím dvěma vedením KDU-ČSL členská základna vyčítala, že jsme si ministerstvo zemědělství neobhájili. Na druhou stranu máme program poměrně sociální, také slýchám, že bychom mohli dělat zdravotnictví. Musíme si to vyříkat a dělat vše postupně. Lidé se někdy příliš stresují dopředu věcmi, které není potřeba hned řešit. Já jsem naučený, možná i kvůli svému handicapu, že se nesmíte vysilovat věcmi, které ještě nejsou na stole.
Myslíte svou nemoc – roztroušenou sklerózu?
Ano. Výkonnost je trochu nižší. To je evidentní.
Byl to jeden z faktorů, pro který jste říkal, že nechcete jít do vlády?
Samozřejmě je to jeden z faktorů, který musím také poměřovat, ale na druhou stranu má roztroušená skleróza je stabilizovaná. Já myslím, že kdo to neví, tak na mně nepozná, že ji mám dvanáct let. Teď mi byla změněna léčba. Reaguji na ni dobře.
Na roztroušenou sklerózu budete moci kouřit legálně marihuanu.
Zkoušel jsem to a moc mi to nepomáhá. Jsem asi první předseda lidovců, který se přiznal, že i šlukoval.
Celý rozhovor si můžete přečíst v sobotním vydání deníku PRÁVO