„Cílem nebylo změnit socialistický režim na kapitalistický, ale pouze udělat změny, které by zabezpečily prosperitu tehdejšího režimu,“ uvedl Zifčák v rozhovoru pro slovenský týdeník Život.

Sametová revoluce tak podle jeho slov měla být pouhou proměnou na kapitalistický komunismus pod dohledem těch nejvyšších.

Fiktivní smrt studenta Martina Šmída, který byl spojen se Zifčákem zraněným při policejním zásahu, měla spustit vlnu pohoršení u veřejnosti a přispět k následnému pádu socialistického zřízení.

Čtěte: Jak probíhala sametová revoluce

Podle Zifčákových slov existují dosud nezveřejněné dokumenty, které potvrzují, že revoluci neuskutečnili disidenti, nýbrž StB. „Po své ´smrti´ jsem měl zmizet v zahraničí. Vše, co souviselo s osobou mrtvého studenta, bylo součástí určité strategie,“ dodal.

Vymýšlí si, tvrdí Dražská

Zifčák rovněž už v minulosti prohlásil, že pro StB pracovala i Drahomíra Dražská, která v listopadu 1989 zprávou, že při zásahu policie proti studentskému pochodu na Národní třídě zemřel student Šmíd, zmobilizovala protestní hnutí.

Video

BEZ KOMENTÁŘE: 17. listopad 1989, Praha

Dražská ale před čtyřmi lety České televizi řekla, že oznámení o úmrtí Šmída byl pouze její výmysl. „Nikdy jsem pro nikoho nepracovala ani nebyla členkou žádné strany. To jméno jsem si vymyslela, žádného takového člověka jsem neznala,“ uvedla.

Na Zifčákovu adresu pak pronesla: „Toho jsem neznala, poprvé jsem o něm slyšela, když mě v 90. letech vyslýchala vojenská rozvědka. Tak jako já jsem si vymyslela smrt Martina Šmída, tak si on (Zifčák) vymyslel, že jsem pod ním pracovala“.

Plán prý úplně nevyšel

Zifčák také řekl slovenskému týdeníku, že v listopadu 1989 nešlo všechno podle plánu.

„S odstupem 24 let je jasné, že kdyby vše tehdy šlo podle plánu, měli bychom se mnohem líp. Bohužel, zklamalo vedení státu v čele s Milošem Jakešem. Vše se dalo vyřešit do 48 hodin, měli jsme armádu, policii, lidové milice,” uvedl.

„Jen naivní si mohou myslet, že by parta, necelá tisícovka, disidentů a různých povalečů byla schopna změnit politický systém v tehdejším Československu. Mimochodem, kdybych před lety řekl, že jsem to všechno udělal proto, aby padl socialismus, jak mi ´radil´ Václav Havel prostřednictvím tehdejšího ministra vnitra Richarda Sachera, tak bych skončil někde na české ambasádě v zahraničí. V opačném případě se prý stanu štvancem. Vybral jsem si to druhé,“ dodal.

Podle Zifčáka existoval mezi disidenty určitý kastovní systém. „Prim zde hráli především disidenti z Prahy, kteří se soustředili kolem Havla. Ti si také rozdělovali štědré zahraniční dary. Na Slovensko a na Moravu pak odcházely jen paběrky. Slovenští a moravští disidenti byli podle mě ti opravdoví, skuteční a mnohokrát čestní kritici režimu. Ti pražští to měli spíš jako byznys,“ dodal.