Podle sociologů se na postojích části občanů projevuje jednak dopad kampaní k důchodové reformě, které někdy líčily důchody jako výdaje, jež deptají státní rozpočet.

Vliv má i určitá atmosféra ageismu ve společnosti, kdy senioři jsou líčeni jako skupina „nesprávně“ volící, skupina jen nakupující a slídící po Kauflandech, která způsobuje problémy v ekonomice.

Kult mládí

Na postojích k důchodům a důchodcům se projevuje i „kult mládí“, který byl silný zejména na počátku 90. let, ale jenž v určitých oblastech přetrvává v české společnosti dodnes.

Určitý skeptický pohled na pokročilejší věk ve společnosti se však postupně dostává do rozporu s vývojem věkové struktury populace, která stárne. Určité podceňování starších lidí pak zcela nekoresponduje s politickým rozhodnutím o prodlužujícím se věku odchodu do penze.

Jak mladé rodiny, tak domácnosti důchodců představují současně největší skupiny ohrožené chudobou. S tím rozdílem, že situace mladých rodin se postupem času mění k lepšímu.

Výše důchodů začíná v Česku působit problémy například tehdy, když se už senior nedokáže postarat sám o sebe. Náklady na jednopokojový byt v domě se sociálními službami představují měsíčně částku od 12 tisíc korun výše, což o dva tisíce překračuje průměrnou výši důchodu.

Postoje k důchodům a jejich zvyšování se logicky mění s rostoucím věkem. Lidé si totiž, jak sami stárnou, v praxi uvědomují, jak je někdy složité v reálném životě s důchodem vyjít.