Článek
V Senátu jste řekl, že na sebe chcete podat trestní oznámení kvůli korupci kvůli slibu od kolegů z vlády, že vás pozvou na večeři, když za ně na schůzi uvedete jejich návrhy zákonů. To jste vyhodnotil jako korupci. To myslíte vážně?
Doslova jsem řekl: „Za to, že jsem za kolegy předložil v Senátu jejich tisky, jsem obdržel slib, že mě pozvou na večeři. Podle moderního výkladu trestního zákoníku je tedy zřejmé, že jsem se dopustil korupčního jednání s cílem zajistit sobě neoprávněný prospěch, na který nemám nárok. Podávám na sebe tedy trestní oznámení a prosím vás, abyste se za mě přimlouvali u Hospodina i jeho zástupce na Zemi, (olomouckého státního zástupce) Ivo Ištvana.“
To byl takový parlamentní žert. Ale upozorňuje na vážnou věc, protože takovéto obvinění by bylo zhruba stejně absurdní jako obvinit někoho za to, že přijal nabídku k práci a pracoval.
Ale nejde o přijetí nabídky práce, ale o souvislosti, za jakých byla přijata. A navíc je přece něco jiného pracovat osm hodin denně nebo občas zajít do dozorčí rady Čepra jako v případě Šnajdra a brát za to třeba dvojnásobek.
Místa pro Ivana Fuksu a Marka Šnajdra bylo moje rozhodnutí, moje odpovědnost a moje pravomoc. Fuksa pracuje nejenom v představenstvu, ale i jako vrchní ředitel Českého aeroholdingu a má také podstatně vyšší plat než Šnajdr za členství v dozorčí radě, kde má měsíční odměnu něco přes 30 tisíc. Oba pobírají odměnu, na kterou mají nárok a která je naprosto stejná jako u všech ostatních lidí na srovnatelných pozicích. Nemají žádnou zvláštní výhodu.
Ivan Fuksa
Navíc oba jsou pro tyto pozice mimořádně kvalifikovaní. Píše se o nich jako o poslancích, ale já bych tuto nabídku nedal jakémukoliv poslanci. Šnajdr byl čtyři roky náměstek ministra zdravotnictví pro ekonomiku a předsedal správní radě VZP, která má řádově vyšší obrat než Čepro. A Fuksa byl první náměstek ministra financí pro otázky správy majetku a pro otázky privatizace, členem dozorčí rady ČSA a také ministr.
Na jejich místech v zásadě nikdo předtím neměl kvalifikovanější životopis a musel bych být hlupák, kdybych se takové lidi nesnažil uplatnit ve prospěch ČR a pustil je někam do soukromé sféry ke konkurenci. Na trhu pracovních sil je o takovéto životopisy mimořádný zájem a já si nemyslím, že by se jich ČR měla jen tak zbavovat.
Když jsou Šnajdr a Fuksa tak schopní, proč si museli hledat práci ve státní sféře, a ne v soukromé, kde by si přišli na mnohem větší peníze?
Oni přece žádnou práci nehledali. Krátce poté, co se vzdali mandátu, jsem jim učinil tuto nabídku. Ale měl jsem strach, že ji nepřijmou, protože by si mohli říct o lepší peníze v privátní sféře.
Když šlo o podniky se státním podílem, proč nebylo na funkce vypsáno výběrové řízení? Neměl by se změnit systém dohazování funkcí ve státních firmách?
To je legitimní diskuse. Ministerstvo financí dokonce předkládá návrh, jakým způsobem vybírat lidi do představenstev i dozorčích rad. Do té doby existuje obchodní zákoník a pravomoc vlastníka co nejzodpovědněji vybírat do orgánů společností, ať už je to vaše firma nebo státní, lidi, kteří jsou pro to zaprvé kvalifikováni a zadruhé mají vaši důvěru.
Ptáte-li se mě na tento případ, tak se opravdu nemám za co stydět. Životopisy obou pánů je zcela opravňují k výkonu takové pozice. A co se týče důvěryhodnosti, tak jsem logicky také neměl důvod pochybovat vzhledem k tomu, že ještě před několika týdny byli nositeli poslaneckého mandátu a těšili se důvěře voličů.
V prosinci 2012 se předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg vyjádřil o rebelech slovy, že to bylo „prachsprosté vydírání“, ale že to „byla poměrně levná cena, protože jinak by škody pro stát, kdyby ty zákony neprošly, byly mnohem větší“. Jak ladí slova vašeho předsedy s tím, co tvrdíte nyní?
Těch rebelů bylo mnohem víc, ale v případě těchto dvou pánů jsem si jist, že k žádnému vydírání nedocházelo. A obtížně se to asi týkalo Petra Tluchoře, který nikam nenastoupil a žádné místo od státu nedostal.
Nevidíte přesto rozdíl v situaci, že někdo skončí ve funkci a pak se uzná, že to byl šikovný člověk a že by nebylo špatné ho dál zaměstnat, a situaci, kdy někdo skončí ve funkci výměnou za pracovní umístění? Tady se s trafikami obchoduje už za konkrétní věci, nikoli za zásluhy.
To je legitimní otázka, nicméně o žádné výměně a slibech nevím. Nabídku Šnajdrovi a Fuksovi jsem učinil já, ale žádný handl jsem s nimi nedělal. Jsem si naprosto jist, že jsem jim nabídku učinil poté, co se vzdali mandátu, a jsem si naprosto jist, že mě k této volbě ospravedlňuje jejich kvalifikace více než dostatečně.
Když říkáte, že jste nabízel místa až posléze, tak si uvědomujete tenkou hranici dohody a handlu.
Samozřejmě že každý handl je v politice eticky velmi složitý, ale nedomnívám se, že to je kriminální čin. Nicméně touto otázkou se zabývat nemusím, protože jsem žádné handly s někým nedělal.
Ale jestli někdo někomu sliboval, tak je to asi stejné, jako bych vám sliboval, že se stanete šéfredaktorem vašeho listu. Slibovat vám mohu cokoli, ale tu jedinou pravomoc, kterou nemůže ovlivnit ani prezident, premiér či arcibiskup, má v ranku ministr financí.
Vidíte rozdíl mezi tím, kdy by někdo dával peníze poslancům za to, aby nějak hlasovali, a mezi tím, když někdo za odchod ze Sněmovny nabídne místa ve státní správě?
To bych viděl jako zásadní. Ale hlavně mluvíte o tom, že takový handl někdo uzavřel. To nevím. Dokonce tvrdím, že ho uzavřít nemohl, protože konečné rozhodnutí bylo na mně. A já jim nic neslíbil.
| Celý rozhovor s Miroslavem Kalouskem si můžete přečíst v sobotním Právu |
