Hlavní obsah

Pacientovi při halucinaci proudil do pokoje dav Leninů, popisuje primář z Bohnic

Novinky, Marika Konárková

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Praha

Jmenuji se Petr a jsem alkoholik. Podobné věty často známe z vtipných historek o protialkoholní léčbě. Ta však není vždy snadná a veselá. V každém případě představení a vyprávění životního příběhu o závislosti je jen zlomek toho, co psychoterapie zahrnuje. Primář Karel Nešpor, který se závislostem věnuje řadu let, užívá netradiční léčbu. Své pacienty z bohnické léčebny uzdravuje především smíchem.

Karel Nešpor léčí své pacienty smíchemVideo: Novinky

 
Článek

To, že smích je kořením života, ví primář mužského oddělení závislostí Psychiatrické léčebny Bohnice Karel Nešpor velmi dobře. Smích používá jako součást své psychoterapie. Závěr semináře proto bývá často veselý a optimistický, vyžadují to sami pacienti.

“Pacienti to mají rádi, my máme třeba závěrečný rituál, kdy si na konci říkáme veselé, radostné střízlivé "juchů, abstinenci zdar!" Kolikrát, když zapomenu, pacienti mě připomenou se slovy, že ještě nemůžeme končit, protože jsme neměli závěrečné zvolání,“ říká usměvavý primář.

Pacienti společně s primářem často zažívají velkou legraci, provádějí různá cvičení, která Karel Nešpor obohacuje veselými příběhy. Často v nich figurují zvířata, jako například v pohádce o slepičce abstinentce nebo veselé veverce, která hraje sám primář. Pacienti si také společně rádi zacvičí balet Střízlivost je vzrušující.

Karel Nešpor ukazuje balet Střízlivost je vzrušujícíVideo: Novinky

Běžný den v léčebně je ve znamení rovnováhy

V Bohnické léčebně na mužském oddělení závislosti je v současné době sto padesát pacientů. Lékaři pro ně volí střední míru zátěže. To znamená rovnováhu mezi odpočinkem, povinnostmi, prací a zábavou. Ráno pro pacienty začíná cvičením. Snídaně a dostatečný příjem tekutin mírní bažení po alkoholu.

“Pravidelně se schází ranní komunita, tedy skupina závislých pacientů, která má za cíl změnu životního stylu. Základním programem jsou skupinové psychoterapie, kde pacient před ostatními mimo jiné hovoří o svém životě před léčbou se zaměřením na problém s pitím alkoholu, braním drog nebo s hazardní hrou,“ vysvětluje primář.

V práci Karla Nešpora se snoubí věda a umění relaxace. Od sedmnácti let se věnuje józe, kterou cvičí i s částí pacientů. Po obědě jsou semináře zahrnující například test sebeuvědomování. Odpoledne se mohou pacienti přihlásit do košíkářské nebo sklářské dílny. Ti, kteří jsou v pokročilejší fázi léčby, se dostanou i do zahrad léčebny.

“Někteří pacienti mají samořídící programy, které jsou důležité na to, aby si uvědomili, že existuje spousta dobrých a inteligentních obzorů, jak trávit volný čas. Takže máme rádi takové praktické záležitosti, jak si vymalovat, jak uvařit levnou večeři pro dva za 60 korun. To jsou naše oblíbená témata,“ dodává Nešpor.

Večer se předpokládá, že si pacienti budou psát deník, někteří se dívají na televizi, čtou nebo studují.

Foto: Novinky

Karel Nešpor s bábou Závislostí

Delirium tremens neboli alkoholové delirium rozhodně není legrace, je to život ohrožující stav, ale někteří lidé v tomto stavu vidí ledacos zajímavého. A zaměstnanci léčebny mnohdy zažijí kuriózní případy.

”Asi nejzajímavější byly politické halucinace, které měl jeden nešťastník, kdy mu oknem do místnosti proudil dav Leninů. Ti mu zaplavovali pokoj a on z toho byl velmi nervózní a vyděšený. Když se vyléčí, tyto potíže naštěstí odezní,“ vypráví Nešpor.

Zhoršené sebeovládání je hlavním příznakem alkoholismu

Člověk, který je závislý na alkoholu, musí naplnit alespoň tři z šesti znaků. Zcela klíčový znak všech návykových nemocí je zhoršené sebeovládání.

“Jestliže se někdo ve vztahu k alkoholu, drogám i hazardu špatně ovládá, tak to automaticky znamená, že bude zanedbávat jiné zájmy a potěšení. Dalším znakem je, když v chování pokračuje navzdory nepříznivým následkům, o kterých ví,” říká primář.

Podle slov primáře Nešpora je úspěšnost léčby pacientů stoprocentní, skoro každý, kdo přijde do léčebny, odchází v lepším stavu, nežli v jakém přišel. To jak bude vypadat po skončení léčby, je už na každém jednotlivci.

“Člověk, který si myslí, že za sebou zaklapne dveře a věc je vyřešená, pravděpodobně úspěšný nebude. Ten, kdo ví, že je to běh na dlouhou trať, počítá s dlouhodobým doléčováním, chodí na naše doléčovací aktivity, tak takový člověk má větší naději, že se trvale udrží v dobrém střízlivém stavu,” dodává Nešpor.

Do značné míry to také záleží na změně životního stylu a na tom, s kým se člověk po léčbě stýká.

Reklama

Výběr článků

Načítám