Podle sociologické sondy sdružení Rosa, která se zabývá domácím násilím, facka patří dlouhodobě k nejčastější formě vzájemného útoku v domácnostech. Facky například loni dostávaly opakovaně ženy v 58 procentech případů fyzického napadení.

„Během pěti let trvajícího sledování byly facky skutečně nejčastější formou napadení,“ potvrdila Právu jedna z autorek studie, socioložka Martina Hronová.

Tradiční forma neverbální komunikace

„Facka je v Česku tradiční forma neverbální komunikace. Je to způsob řešení konfliktu, projevem zoufalství a neschopnosti řešit konflikt jinak, znakem agrese. Je také projevem neschopnosti či nechuti problém či konflikt verbalizovat, pojmenovat,“ říká psycholožka Kateřina Irmanovová.

Facky jsou nejčastějším způsobem napadení i mezi politiky. Historicky první politickou facku měl údajně dostat vůdce husitů Prokop Holý od spolubojovníka.

Facku použil bývalý místopředseda vlády Miroslav Macek vůči poslanci Davidu Rathovi, fackovali se i soc. dem. politici Jozef Wagner a Václav Grulich, aféra zvaná podsedická facka vstoupila do historie.

Facka se přitom již třicet let nepovažuje v Evropě za výchovné či legitimizované gesto, ale za projev hulvátství a primitivismu.

Roste brutalita dospívajících dívek

„Varujícím trendem posledních let je ale i nárůst bití pěstmi a kopání, bití v těhotenství, ale i vyhrožování či použití zbraně,“ upozorňuje Hronová. Fackou to začíná, bitím končí, doplňuje Irmanovová.

Facku proto považují psychologové za vstupní bránu k dalšímu násilí. Když si žena či muž nechá líbit fackování, je možné bez „rizika“ přistoupit ze strany agresivního partnera k tvrdšímu nátlaku.

Alarmující je, že na facku jakou součást partnerské komunikace si zvykají a za poměrně běžnou ji považují teenageři. Každá desátá studentka a každý dvacátý student zažil podle studie Rosy v prvních vztazích už fackování od partnera či partnerky.

Teenageři však tyto projevy jako násilí nevnímají a berou facku jako určitou normu chování. Roste i brutalita jednání dospívajících dívek. „Ženám ale v pozdější době, tedy když mají rodinu a děti, tento typ jednání vadí,“ říká socioterapeutka Zdena Prokopová.

Vliv na to, že si mladí lidé nechávají líbit fyzické útoky a facky, má výchova, to, co mladí lidé viděli doma, co tvořilo součást soužití jejich rodičů, shodují se psychologové.

„Na 72 procent mužů, kteří se už v dospělém věku dopouštějí násilí vůči partnerkám, pochází z disfukčních rodin, kde docházelo k napadání. Stejně tak pochází z rodin, kde se nějaká forma napadání a násilí vyskytla, 20 procent obětí, které jej alespoň ze začátku snášejí, aniž by podnikly radikální kroky jej zastavit či z takového svazku odejít,“ cituje ze studie Rosy socioterapeutka Marie Macháčková.

I za mnoha případy šikany ve třídě stojí domácí násilí v rodině žáka. Děti, které jsou svědky násilí doma, považují násilí za běžný způsob komunikace a efektivní prostředek k dosažení svého cíle.

Pozor, je trestná!

„Facka přitom může být i přestupkem či trestným činem,“ říká advokátka Soňa Sedláčková.

„Záleží na razanci, souvislostech a následku. Přestupkem se může stát, pokud někdo chce například někoho potupit, zesměšnit. Závažným trestným činem je ve chvíli, kdy například násilný rodič udeří plnou silou malé dítě či partnerku a způsobí jim vážnou újmu na zdraví,“ uvedla Sedláčková.

Trestným činem může být i tehdy, pokud se třeba stane prostředkem k dosažení konkrétního cíle, jako jsou loupež, vydírání, znásilnění, kuplířství či násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci.