Jednou z komplikovanějších metod je pro děti sčítání zvířátek, které je pro dospělého člověka na první pohled téměř nepochopitelné. Výsledky těchto počtů jsou totiž mírně překvapující. Například dvě myši rovná se kočka nebo jeden pes a jedna kočka se rovnají jednomu beranovi.

Větší výzvy pro děti

Tím, že jsou v některých postupech abstraktní čísla vyměněna například za zvířátka, měla by se matematika pro děti stát něčím konkrétnějším. Učitelka matematiky na ZŠ Petřiny Eva Růžičková vyučuje děti touto metodou už třetím rokem a prý by neměnila. „Mám pocit, že s touto matematikou dostávají děti větší výzvy. Vidím v nich to nadšení a soutěživost. Závodí, kdo na to řešení přijde první. Děti se pak nebojí s matematikou pracovat.“

V rámci Frausovy matematiky jsou děti uváděny do různých prostředí, ve kterých řeší matematické úlohy pokaždé jinými principy.

Při výpočtech si pomáhají zvířátky, šipkami anebo kostičkami.
Většina dětí si tento styl výuky oblíbila. Ne všechny postupy jsou jim ale stejně blízké.

Různá síla zvířat a věcí

„Baví mě to, ale ta zvířátka nechápu,“ říká žačka ze 4. B. Někteří její spolužáci už ale na zavádějící zvířátka vyzráli a dosadili si za ně čísla, se kterými jim jdou počty hned snáze. „Jde o to, jak jsou zvířátka silná. Jsou slabší a silnější. Třeba koza (která má hodnotu 5) a myš (hodnota 1) je šest,“ vysvětluje metodiku žák 4. B.
Kromě sčítání zvířátek se děti učí počítat také pomocí takzvaného hada, autobusu anebo výstaviště.

V rámci této metody si žáci mohou s výpočty matematických úloh názorně pomoci například dlaždicemi na zemi, po kterých chodí sem a tam a přitom je sčítají a odčítají. Díky tomu si snadno osvojí i jinak záludné záporné hodnoty.

Učení probíhá formou hry. Děti si tak jednotlivá prostředí velmi brzy osvojí a naučí se v nich orientovat natolik, že pro ně není problém, když se náročnost zadaných úloh rychle zvyšuje. Díky tomu mají podle paní učitelky Růžičkové žáci 4. B. znalosti žáků běžných pátých tříd.

Zmatení rodiče

Na pochybách prý byli ze začátku i rodiče. „Přicházeli s tím, že nevědí, co se děje, jak nové postupy fungují, a nemohou tak doma svým dětem poradit. Postupně se ale uklidnili a dnes už to nechávají na dětech,“ popisuje situaci Růžičková, která v této metodě vidí jednoznačné výhody.

„Výsledkem těchto postupů je to, že se děti nebojí a nemají k matematice odpor. I slabší z nich se na matematiku těší. A to je důležité.“ Sama pak dodává, že i pro ni se výuka matematiky stala mnohem zábavnější, a rozhodně by se k původní klasické výuce nechtěla vracet.