Hlavní obsah

Česká praxe vymáhání pokut: dlužil tři tisíce, zaplatit měl sto

Právo, Josef Koukal

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Praha

Pět pokut po pár stovkách plus pětkrát několikatisícové náklady na právní služby a exekuci. Mladý cizinec, který pracuje v České Lípě, měl kvůli necelým třem tisícům korun vymáhaným exekutorem zaplatit na nákladech exekucí kolem sta tisíc.

Foto: Profimedia.cz

Článek

Stal se obětí praxe, která v Česku stále přežívá, kdy advokáti vymáhají několik drobných pohledávek od jediného dlužníka, u každé ale připočítají mnohatisícové náklady spojené s exekucí.

Ústavní soud přitom právě s takovým postupem opakovaně vyjádřil nesouhlas, když na přelomu roku zamítl desítky stížností inkasních agentur, kterým vadilo, že jim Okresní soud v Ústí nad Labem odmítl uznat náklady na zastoupení advokátem vyúčtované u každé pokuty zvlášť.

„Klient měl za pět pokut v celkové výši 2800 korun zaplatit zhruba sto tisíc. Přes několik odvolání jsme konečnou částku snížili na osm tisíc korun, dvě pohledávky ještě nejsou dořešeny, hrozí mu ale maximálně šestnáct tisíc,“ uvedl příklad z praxe advokát Jan Bouček.

Nebyl vzorný pasažér

Muž, o němž je řeč, 36letý cizinec, není zrovna vzorným pasažérem hromadné dopravy. V letech 2006 až 2008 jel v České Lípě celkem pětkrát načerno.

Za to mu tamní městská policie udělila pokuty od 300 do 1000 korun. Jen za tu nejnižší, 300korunovou, od něj v červnu 2010 požadoval exekutor zaplacení 11 520 korun.

Stejným způsobem naskákaly náklady i u ostatních čtyř. Cizinec by tak měl zaplatit celkem 59 tisíc, z nichž 56 by spolkly odměny exekutora, advokáta, náklady řízení a DPH.

Na dalších víc než třicet tisíc by ho přišly náklady řízení, pokud by u odvolacích soudů neuspěl, což se nestalo.

Navzdory nálezům ústavního soudu žádný zákon tuto praxi přímo nezakazuje.

„Advokát si má samozřejmě počínat efektivně, ale pokud je například přáním klienta, aby to podával tímto způsobem, nebo objeví-li se klientovi postupně takové případy, pak ani není v silách advokáta podat vše hromadně,“ uvedla mluvčí České advokátní komory Iva Chaloupková.

To však není případ českolipské kauzy. Advokátka Marie Vítková, která měla s městem smlouvu na vymáhání pokut, podávala návrhy na všech pět exekucí v letech 2009 a 2010, dva návrhy s dvojími odměnami, a náklady podala dokonce v jediný den.

Město si vybralo i exekutora

Ve smlouvě s městem měla přitom výslovně ujednáno, že její odměna za zastupování je součástí vymožené pohledávky, a pokud nic nevymůže, město jí nic nezaplatí. Formou dodatku si pak město vymínilo i to, že bude advokátka využívat služeb jednoho konkrétního exekutora.

Podle českolipské starostky Hany Moudré město spolupráci s advokátkou Vítkovou letos na jaře ukončilo. Samotná Vítková se k podrobnostem své smlouvy s městem nechtěla vyjadřovat s ohledem na ochranu zájmů klienta.

Ústavní soud kromě zamítnutí stížností inkasních agentur zveřejnil letos v srpnu i další důležitý nález.

Podle něj statutární města a městské části mají při vymáhání svých práv využívat vlastní síly, a ne si najímat externí advokáty. Peníze na zastoupení advokátem nejsou podle tohoto nálezu účelně vynaloženým nákladem.

Pro samotné advokáty nejsou tyto nálezy nutně závazné, míní právník Pavel Čižinský. „Hromadné návrhy na exekuce by ale měl automaticky sloučit soud, i když je advokát podá odděleně, protože chce maximalizovat svůj zisk nebo zisk klienta,“ podotkl právník.

Soud podle něj z vlastní evidence musí zjistit, kolik případů přišlo od stejných účastníků. „Judikatura je trochu nová, sám jsem zažil, že soud takové případy spojil do jednoho, ovšem až na návrh účastníka. Měl by to dělat vždycky,“ dodal Čižinský.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám