Ve hře je vydání Vlasty Parkanové policii, tedy už třetího poslance ve velmi krátké době. Mají mít ostatní poslanci neklidné spaní?

Neklidné spaní by měli mít ti poslanci, kteří se něčeho dopustili. Ti, jejichž svědomí je čisté, by měli mít klidné spaní. Na druhou stranu, případ Vlasty Parkanové je přelomový. Poprvé žádá policie vydat bývalého člena vlády za to, co učinil v působení ministra, za rozhodnutí, které učinila celá vláda a za materiál, který připravil pro vládu.

My oceňujeme, že se policie nebojí jít do nejvyšších pater.Petr Gazdík

Je to určitý precedens a posun: čekají nás závažná strategická rozhodnutí, jako je například rozhodnutí o Temelínu, o gripenech, možná některá další. Pokud při těchto rozhodnutích bude mít jakýkoliv ministr strach cokoliv do vlády předložit - protože například u Temelína si dokážu představit, že nejlevnější zakázka bude z Ruska - a budou-li taková rozhodnutí v budoucnu kriminalizována, pak si neumím představit, kdo by v takové vládě chtěl sedět.

Nevnímáte však kauzu paní Parkanové jako signál, že se policie už přestala bát zasahovat do nejvyšších politických pater?

To je samozřejmě dobře. My oceňujeme, že se policie nebojí jít do nejvyšších pater. Měli jsme tu v poslední době dva případy, první byl David Rath a teď je tu kauza Vlasty Parkanové. Je v nich rozdíl. My jako TOP 09 jsme teď byli osočeni z pokrytectví, že ve všech ostatních případech jsme měli jasno v tom, jestli vydáme nebo nevydáme, a teď to zvažujeme.

Rozdíl je v tom, že Davida Ratha zatkla policie se sedmi milióny v krabici, druhý den se ukázaly nějaké odposlechy, které jasně svědčily o tom, že o těch penězích musel vědět, a jeho předchozí argumentace je tím jasně narušena.

Ale případ Vlasty Parkanové vůbec není jednoznačný. Jedná se v podstatě o právní bitvu a podle nových informací neudělala Vlasta Parkanová nic jiného, než důsledně postupovala podle odborných stanovisek místopředsedy vlády a ministra financí v roce 2006 Bohuslava Sobotky, který ve svém dopise tehdejšímu ministru obrany Karlu Künhlovi jasně řekl, že (cituje z dopisu) „cenu v případě mimořádné zakázky, kterou je vojenská technika a vojenský materiál, nelze stanovit. Nelze ani předložit znalecký posudek na stanovení ceny obvyklé. Ocenění znalcem by bylo pouze vlastním názorem, nikoliv obvyklou cenou. Tento majetek se totiž běžně neprodává.“

V momentě, kdy dnes Bohuslav Sobotka vystupuje přesně naopak, kdy jako předseda mandátového a imunitního výboru říká, že by paní Parkanová měla být jasně vydána, tak on změnil svůj právní názor. Čili v této poloze se minimálně ze strany Bohuslava Sobotky se tato kauza jeví jako politická a čistě účelová.

Policie ale říká, že byla způsobena státu škoda 658 miliónů, a za tu je někdo odpovědný. Pokud to není paní bývalá ministryně, kdo to je?

V tuto chvíli stále dostáváme k případu nějaké informace, a ty jsou protichůdné. On to nebyl jen nákup letounů CASA, ale zároveň prodej bitevníku L-159. Nám se to jeví tak, jako když pecen chleba stojí třicet korun, a vláda udělá obchod, kdy půlku chleba koupila za pět korun a zbývající půlku za dvacet pět korun, i když by správně měla stát patnáct, tak policie by si vzala jen tu druhou půlku a z toho vyčíslila, že je to špatně.

Navíc si to nechala vyčíslit u firmy, kterou lze označit za velmi pochybnou, se znaleckým posudkem, který není úplně standardní. Mandátový a imunitní výbor si vyžádal další informace od policie, možnost nahlédnutí do celého spisu, protože ta věc skutečně není jednoznačná. Já si uvědomuji, že nejsme soudci, jako poslanci neposuzujeme vinu či nevinu paní Parkanové. My jen posuzujeme to, zda ta kauza není účelová, jestli je politická, nebo není. Stanovisko mandátového a imunitního výboru pro nás bude vodítkem, jak hlasovat.

Co by vás přesvědčilo, abyste hlasoval pro vydání Vlasty Parkanové?

Já obecně pro vydávání jsem, a pakliže nezjistím, že se jedná o politický tah, tak samozřejmě budu hlasovat pro vydání. Nicméně dokument, který mám před sebou, který v té době psal Bohuslav Sobotka Karlu Künhlovi, svědčí o tom, že dnes tu kauzu Sobotka významným způsobem politizuje.

Tu kauzu ale nespustil Sobotka. Šetří ji policie, a to už nějaký čas. Neviníte tedy policii z rozdmýchávání politických kauz?

Určitě ne. Já nejsem člen mandátového a imunitního výboru, tudíž nemohu nahlédnout do toho spisu. Velmi omezené informace mám od našich poslanců. Jak už jsem řekl, jsem rád, že policie začala konat v rámci nejvyšších pater politiky a nerad bych, aby policie udělala chybu, aby toto obvinění bylo vykonstruované nebo politické. Nejen pro mě, ale i pro mnohé občany by to znamenalo ztrátu důvěry v policii.

Pokud by policie vyšetřovala podobná ministerská pochybení důsledně, takových kauz budou desítky až stovky. Jen například Radek John v čele ministerstva vnitra zadal 68 zakázek bez výběrového řízení a znaleckého posudku.

Neměla by paní Parkanová přesto dostat příležitost hájit se před soudem?

Pakliže to není politicky zmanipulovaná kauza, určitě ano. Ale o tom nerozhodnu já sám, ale dvě stě poslanců napříč politickým spektrem. Rozhodne o tom mandátový a imunitní výbor, který je s kauzou plně seznámen a bude motivovat politické kluby. TOP 09, i kdyby se na hlavu postavila, nemá 101 hlasů ve Sněmovně a nemůže ovlivnit, jestli paní Parkanová bude či nebude vydána.

Každé vydání je věcí svědomí každého poslance, my jsme nikdy klub nezavazovali. Ano, v Rathově kauze se náš klub jednomyslně shodl, stejně jako se téměř jednomyslně shodl klub ČSSD. Přesto jsme nikdy nezavazovali naše poslance k hlasování.

Přejděme k dalšímu tématu a tím jsou církevní restituce. Naznačil jste, že se jejich schválení může posunout. Není to ústupek opozici?

Tato země čeká na církevní restituce dvacet let a žádná vláda za tu dobu nebyla schopna učinit dohodu s církvemi. Nejen o navrácení majetku, ale také o odluce církve od státu. Není to dohoda jen s jednou církví, ale se sedmnácti církvemi. Žádná vláda to neposunula do stavu, který je teď.

Pánové Kalousek i Drábek jsou ideálním hromosvodem.Petr Gazdík

Jsme před třetím čtením zákona, který je citlivě vyjednaným kompromisem mezi církvemi navzájem. Pakliže dnes o tom ČSSD chce diskutovat, rádi jim ten prostor dáme, ať o tom diskutují, je to jejich demokratické právo. Mají právo i obstruovat, my budeme trpěliví. Jestli budou církevní restituce schváleny v červenci, srpnu, září, říjnu, na konci roku nebo na jaře příštího roku, nehraje zásadní roli.

Zásadní je to, že dojde k odluce církví od státu, že se narovná křivda, kterou tady dvacet let nikdo nebyl schopen vyřešit, a obce budou mít konečně odblokovaný majetek, díky čemuž se nemohou rozvíjet tak, jak by mohly.

Nemyslíte ale, že případné schvalování církevních restitucí na podzim, tedy před krajskými a senátními volbami, by byla vaše strategická chyba?

To je také věcí svědomí. Jsme v historické fázi. Je na nás, abychom ten proces dotáhli. V historii si mnohé věci žádaly oběti. Víckrát jsme už museli překonávat obrovský odpor občanů, mnohdy ne zcela informovaných. Vidím to z dopisů, které mi chodí o církevních restitucích: lidé nejsou příliš informováni o tom, jak ten zákon vlastně vypadá. Tady vidím chybu jak vlády, tak církví, že dostatečně neinformují, co církevní restituce budou znamenat, opozice je v tomto mnohem vytrvalejší a působí na nejnižší lidské pudy, na závist, na lakotu. Tím samozřejmě získává nějaké body.

Co říkáte na spekulace, které se kuloáry – a nejen opozičními – šíří, že církevní restituce jsou jediným důvodem, proč TOP 09 zůstává v této vládě?

To je naprostý nesmysl. V Evropě už devět vlád padlo, ať to byly vlády pravicové či levicové, kvůli situaci, která tady je. Evropa žila více než třicet let na dluh a ta bublina jednou musí splasknout. Vidíme to ve Španělsku, v Řecku… Česká republika je na tom oproti těmto zemím výrazně dobře i díky činnosti této vlády. Zatímco Španělé si dnes půjčují za sedm procent, my si půjčujeme za něco kolem tří procent. Nicméně pořád žijeme na dluh.

Opatření jsou nepopulární, vyvolávají emoce a protesty lidí. Je to však otázka toho, co chceme. Já nechci žít na úkor svých tří dětí. Chci stabilizovat veřejné finance, aby již v roce 2015-2016 Česká republika měla pokud možno vyrovnaný rozpočet, aby si na svou běžnou spotřebu už nemusela půjčovat.

Když už jste nakousl ty protesty. Nemrzí vás jakožto předsedu partnerské strany, že těmi hlavními „zloduchy“ jsou v očích té nespokojené části veřejnosti ministři za TOP 09, Miroslav Kalousek a Jaromír Drábek?

My jsme šli do parlamentních voleb s jasným, nepopulárním programem. Ten program se snažíme naplňovat, je to náš slib vůči voličům. Rozumím tomu, že lidé si potřebují najít hromosvod, a tím pan Kalousek a pan Drábek jsou. Chodí mi velké množství dopisů frustrovaných lidí, kteří mají osobní i finanční problémy a pánové Kalousek a Drábek jsou pro ně vděčným terčem.

Vás ta zvyšující se frustrace a radikalizace společnosti neděsí?

Tu radikalizaci vidíme v celé Evropě. Každý z nás se chce mít dobře. Každý z nás chce mít jistý standard, nejlépe naplňovat veškeré své potřeby. Člověk chce vždycky víc než má a může mít, to je pravda, kterou každý zažíváme. Chceme mít vyšší plat, lepší auto, lepší byt, dovolenou. Neznám člověka, který by to nechtěl. Otázka ovšem je, nakolik jsou si lidé vědomi, že to chtějí na úkor budoucích generací, protože moje děti to jednou budou muset splatit.

Jsou lidé, kterým je to jedno, nechtějí se uskromnit. Já patřím k těm, kteří se raději uskromní, a nechci, aby moje děti ten dluh platily. Už teď vidím e-maily o tom, jak mám ten obrovský poslanecký plat a ať si zkusím žít z průměrného platu. Což jsem mimo jiné jako prostý učitel zažil, moje žena vydělávala a vydělává mnohem víc, než já a nemám problém s tím se uskromnit. Až jednou budu umírat, nebudu si muset říkat, že jsem zadlužil svoje děti.

Celý rozhovor s Petrem Gazdíkem si můžete přečíst v sobotním vydání deníku Právo.