„Přenášení žab je nesmysl. Obojživelníci na ‚kyblíkovou metodu‘ doplácejí zhoršeným zdravotním stavem, ztrátou rozmnožovacích schopností a někdy životem. Ve stísněném prostoru mezi sebou vedou i chemickou válku,“ tvrdí odborník na obojživelníky Ivan Zwach.

Na svou ochranu totiž vypouštějí množství toxinů, které mohou způsobit zdravotní problémy jinému druhu. „Například kuňka vypouští jed téměř permanentně při jakékoli drobné známce nebezpečí. A ve chvíli, kdy se dostane do nádoby s několika ropuchami, které po ní šlapou, tak ropuchu i sebe přiotráví a pak nedojdou na svá stanoviště,“ vysvětlil Zwach.

Ušlapaní čolci

Žáby přenášejí ochránci přírody v lokalitě u Březolup na Slovácku a už i na Valašsku.

„Dříve jsme to dělali na třech lokalitách. Do nádob, které jsme několikrát denně vybírali, padali skokani, ropuchy, kuňky i čolci. Čolky přitom žáby mnohdy ušlapaly. Občas tam totiž bylo pětadvacet třicet obojživelníků různých druhů najednou,“ přiznal valašskomeziříčský ochránce přírody Miroslav Dvorský.

V lokalitách, kde si ochránci pomáhali ochrannými zábranami, se během několika let počet obojživelníků proti jejich původním předpokladům rapidně snížil. Sběrné nádoby se rovněž stávaly „krmítkem“ pro predátory.

„Je otázka, čím to mohlo být způsobeno. Vlivů je více. A jeden z nich může být i ten, že zvířata jsou stresována pádem do pastí a v dalších letech volí jiné trasy, aby se jim vyhnula. Dříve jsme třeba během jednoho víkendu přenesli asi tisíc žab z lokality u rybníčka u Hutiska-Solance a za dva roky jich tam bylo mnohem méně,“ potvrdil Dvorský.

Podle odborníků je třeba hledat jinou formu pomoci. Jde například o budování podchodů při stavbách nových silnic v místech, kde je migrace obojživelníků nejmasovější.