Otázkou se soud zabýval v případu řidiče z Plzně, který při couvání naboural jiné auto, z čehož ho usvědčila nahrávka kamerového systému blízké sportovní haly. Řidič se ale bránil tím, že použití záznamu je v rozporu s právem na ochranu osobnosti.

„Je nutno vždy přísně individuálně uvážit o legitimitě cíle, kterého má být prostřednictvím provedení tohoto důkazu dosaženo. Na straně druhé musí být posouzena přiměřenost užitého postupu. Jde tak nejen o posouzení konfliktu práva na ochranu soukromí na straně jedné a zájmu společnosti na ochraně před deliktním jednáním, odhalení a potrestání takového jednání na straně druhé, ale především o konfrontaci práva na ochranu soukromí zaznamenané osoby s ústavně zaručenými právy osoby, která záznam pořídila. Například pro potřeby případně uplatňovaného nároku na náhradu škody způsobené protiprávním jednáním,“ prohlásil soudce Radovan Havelec s tím, že v takovém případě záznamy použít lze.

Nejde o precedent 

Soud pro tyto případy doporučil použít test zahrnující posouzení důvodů a okolností, pro které byl záznam pořízen, tedy zda to bylo kupříkladu na ulici, kde jsou cedule s upozorněním na záznam, nebo v prostorech, kde lze čekat vyšší míru intimity. Rozlišit je třeba i to, zda byl záznam pořízen záměrně, nebo náhodně například turistou při filmování památek.

„Soudci ale upozornili, že jde pouze o rozhodnutí popisující obecně tuto problematiku, bez ambicí na podání vyčerpávajícího návodu k řešení všech situací, ke kterým může v praxi dojít,“ dodala mluvčí soudu Sylva Dostálová.