Článek
"Nová pravidla se vždycky stanovují na základě toho, že se snažíme studovat, jak kultivovaní mluvčí jazyk používají, a pak přizpůsobujeme pravidla takzvanému jazykovému úzu neboli běžnému používání," vysvětlil Oliva.
"Aktuálním tématem, o kterém se mluví často, je tvar 'abysme' místo 'abychom'. Zdá se, že toto je jeden z horkých kandidátů na to, aby nějaká další drobná reforma nebo drobná úprava standardní češtiny připustila tvar 'abysme', neboť zdá se, že i mluvčí velmi kultivovaní, nikoliv v nějakých soukromých projevech, nýbrž ve velmi kultivovaných projevech tento tvar používají," popsal Oliva dilema jazykovědců.
Doplnil k tomu, že nemá cenu trvat na tvaru, který "je evidentně v jazykové praxi zastaralý".
"Problém netriviální"
Vědec nechtěl předvídat, kdy by na drobnou reformu mělo dojít, jelikož pro zavedení "abysme" ještě nemá čeština náležitou podporu. Navíc je pak třeba ještě domyslet, zda se bude tvar psát dohromady, nebo odděleně - "aby jsme".
"Problém to je velmi netriviální, byť se zdá, že je jednoduchý, ale ve skutečnosti není. Kodifikace nutně vždycky zaostává, protože my nejdřív musíme nastudovat, jak kultivovaní mluvčí mluví, a pak teprve můžeme tu normu měnit," poznamenal šéf českých jazykovědců při Akademii věd.
Hovorový tvar první osoby množného čísla "abysme" je laicky inspirován formou druhé osoby plurálu "abyste", která je však spisovná. Používání forem "bysme", "by jsme", případně "by jste" však svědčí o všeobecné ztrátě povědomí Čechů o původu podmiňovacích tvarů "bych", "bys", "bychom" či "byste".
Ty přitom původně s vazbou "by být" vůbec nesouvisejí. Jedná se o pozůstatky tzv. aoristu, tedy minulého času prostého ze staroslověnštiny, které byly běžné i v češtině až do středověku. Podobné koncovky měla i další slovesa, například od "věděti" existovaly tvary "(já) věděch", "(ty) vědě", "(my) věděchom", "(vy) věděste" apod.
Google vs. Metoděj
Oliva také vysvětloval, jak do českého jazyka pronikají nové pojmy, a to zejména z angličtiny.
"Před 20 lety nebyl žádný Google a nebyla žádná CD a nebyla spousta dalších věcí, tak samozřejmě nebyla ani ta slova, která vyjadřují ty skutečnosti. Když se podíváme ne o sto let, ale o tisíc let a ještě kousek dozadu, tak spousta nových slov k nám přišla například s cyrilometodějskou misí. Přišlo křesťanství a přišla taková slova, jako je třeba oltář, kalich a tak dále," přirovnal Oliva současný vývoj k příchodu věrozvěstů.
I tehdy podle něj bylo přirozené nová slova přejímat. Například pojmy košile, kalhoty nebo škola jsou podle něj obecně chápány jako ryze české, ačkoli pocházejí z latiny a k nám se mnohdy dostaly i prostřednictvím dalších jazyků. Příští generace si tak mohou i cizí slova za sto let zcela osvojit, aniž by je chápaly jako cizí.
Estetika jde stranou, jde o popularitu
"Pokud bude existovat e-mail, bude se říkat 'mejlovat'. Ostatně všimněte si, že zatímco na začátku se to psalo anglicky mail, dnes už se píše běžně mejl. Je to přizpůsobeno češtině, je tam koncovka -ovat, čili běžně se to přizpůsobilo českému slovesnému systému. Ostatně slovo pošta také není původně české," řekl Oliva.
Zdůraznil rovněž, že v současnosti lze jen těžko vyjádřit, které novotvary do češtiny patří, a které v ní nemají právo být. "Co se dnes z hlediska estetického zdá jako čirá hrůza, bude za pět nebo za deset let zcela běžnou věcí. A protože nevíme, jak se jazyk vyvine, neradi bychom negativně hodnotili něco, co je vlastně přirozeným jazykovým vývojem, a jenom proto, že je to teď nové, tak se to zdá nějaké cizí, nevhodné," odmítl Oliva kádrování nových slov.
Dnes už jsme si tou češtinou tolik jisti a víme, že nezahyne, že na to trošku hřešíme a nedbáme na tu hezkou češtinu.
To však nemá nic společného s tím, že se v médiích objevují chyby v psaní "i" a "y" nebo v interpunkci.
Podle Olivy jsou lidé v poslední době vůbec vůči češtině poněkud nedbalí. "Ještě před nějakými 150 lety patřilo mluvit česky a mluvit hezky česky, správně česky, k dobrému tónu v určité společnosti, a to právě proto, že češtinu tehdy cítili jako trošku ohroženou. A ta správná čeština byla vlastně výrazem jakéhosi občanského, sociálního, národnostního, politického postoje, zatímco dnes už jsme si češtinou tolik jisti a víme, že nezahyne, že na to trošku hřešíme a nedbáme na tu hezkou češtinu tak, jak bychom asi měli," uzavřel Oliva.