Prvním, kdo přišel s nápadem zavést letní čas, byl zřejmě Američan Benjamin Franklin, který už v roce 1784 upozornil na možnost ušetřit na svíčkách lepším využitím denního světla. Dnešní odborníci ale tvrdí, že v moderní době se střídání letního a zimního času v energetice projevuje jen zanedbatelně a úspory elektřiny to nepřináší.

Letní čas nemá smysl všude

Letní čas je z pochopitelných důvodů doménou zemí mírného pásma. V tropickém pásmu není délka dne v létě tak výrazně odlišná od délky dne zimního, aby mělo zavedení letního času smysl. Podobné je to i v polárních oblastech, kde polární noc i den trvají půl roku.

Psychiatři tvrdí, že přechod na letní čas naprosté většině lidí nevadí. Přeladění vnitřních biologických hodin podle nich trvá jen několik dní. Faktem ale je, že ti, kteří si rádi přispí, přijdou o hodinu spánku. Odpůrci mají za to, že časový posun působí mnoha lidem zdravotní potíže. Po změně času údajně stoupne počet dopravních nehod a sebevražd.

U nás od roku 1915

V českých zemích byl letní čas zaveden poprvé za první světové války v letech 1915 a 1916. Vrátil se opět za druhé světové války v roce 1940 a trval až do roku 1949. Potřetí si Češi začali každoročně posouvat hodinky v roce 1979 za ropné krize a energetických problémů.

Až do roku 1995 trval v Česku letní čas šest měsíců, od roku 1996 se republika připojila ke zvyklostem Evropské unie a časový posun trvá sedm měsíců, tedy do konce října. Letos letní čas skončí v neděli 30. října.