„Už Goebbels říkal, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Tuto goebbelsovskou zásadu se dnes snaží praktikovat i pan Hanák v Právu. Mele si stále své, a léčí si své komplexy. Na víc nemá. Tak tedy ještě jednou pane Hanáku, teď už pro méně bystré: o M. Zemanovi jsem ve svém projevu k výročí 20 let obnovy sociální demokracie nemluvil proto, že před 20 lety ČSSD prostě neobnovoval. Věc je vcelku jednoduchá.“

A jaká Hanákova slova vlastně vyvolala u Paroubka tuto reakci? Jiří Hanák ve svém pátečním sloupku napsal: „Avšak co se Zemanovým jménem, chybějícím ve slavnostním projevu? Jiří Paroubek píše, že ČSSD měla více otců a těch si váží. I vyjmenoval všechny předsedy ČSSD, kromě Zemana. Za váženého Jiřího Horáka to ČSSD dotáhla na mikroskopický poslanecký klub. Zeman partaj dotáhl do vládních křesel.“

Přirovnání Hanáka ke Goebbelsovi je nechutné a nepřijatelné, neboť dosvědčil svou dlouholetou publicistickou činností, že lhaním se k pravdě dobrat nechce. V době normalizace nesměl Hanák, jeden z historicky prvních 242 signatářů Charty 77, publikovat a musel pracovat třeba jako skladník. V osmdesátých letech psal do samizdatových Lidových novin.