Hlavní obsah

Modernizované poroučení větru dešti má vylepšit planetu Zemi

Novinky, pst

Co uděláme s planetou Zemí až ji zničíme? Přestavíme ji od základu, odpovídá oživený myšlenkový proud geo-inženýrství. Připomíná megalomanské plány sovětských vědců z 60. let, kteří na papíře, a v menší míře i ve skutečnosti, obraceli toky řek nebo plánovali vystřelení bílých částic do vesmíru, aby osvítili noční oblohu nad sibiřskými pláněmi, které by roztály a změnily se v nedozírné lány pro pěstování obilí.

Článek

Podle profesora Jamese Lovelocka, který je autorem hypotézy, že Země je Gáia, živoucí samoregulující organismus, lidstvo již překonalo přirozené možnosti planety na nápravu a vše podle něj směřuje k apokalyptickému zničení sebe samých.

„Pokud budeme pokračovat tak, jako dosud, většina z nás nepřežije toto století,“ prohlásil Lovelock, citovaný serverem Telegraph. Logickým pokračováním takového způsobu uvažování je myšlenka, že lidstvo musí nyní využít technologie, aby stav Země napravilo - tedy pokud se otepluje, musíme ji ochladit. A proto se znovu oprašují plány, které zná starší generace z mládežnických časopisů 60. až 80. let.

Jak ochladit Zemi?

Profesor Brian Launder z univerzity v Manchesteru například navrhl rozptýlení sirných částeček, které by odrážely sluneční světlo zpátky do vesmíru. Tím by podle něj kleslo množství slunečního světla, které dopadá na zemský povrch a ohřívá ho.

:. Disky odrážející sluneční světlofoto: University of Arizona

Roger Angel z univerzity v Arizoně přišel s myšlenkou odstínění Země přímo ve vesmíru. Navrhl vypuštění biliónů šedesáticentimetrových reflexivních disků, které by omezily množství dopadajících paprsků.

S ještě ambicióznějším plánem přišel profesor Lovelock s profesorem Chrisem Rapleym, kteří navrhli promíchávání studené a na hladině ohřáté vody v oceánech s pomocí stometrových pump, což by prý také ochladilo planetu, protože by to mimo jiné mohlo přimět k většímu množení řas a planktonu a tak zvýšit pohlcování CO2.

Téměř verneovské rysy má pak nápad profesora Stephena Saltera z univerzity v Edinburghu postavit gigantickou flotilu oceánských lodí, které by rozprašovaly do atmosféry mořskou vodu ve formě jemných kapiček. Tyto kapičky by se měly pak formovat do dešťových mraků a v nich obsažená sůl by více odrážela sluneční paprsky zpět do atmosféry, čímž by se oceán více ochladil.

:. Loď chrlící slanou mlhu ve vizi profesora Stephena Salterafoto: University of Edinburgh

V ničem si to nezadá s projekty, které plánovaly osázení Sahary stromy, které by byly shazovány pomocí bombardérů, a vláhu by jim poskytlo vnitrozemské moře, které chtěla kdysi Libye napustit ze Středozemního moře obrovským kanálem vybudovaným pomocí malých jaderných explozí.

Většina podobných plánu je podrobena drtivé kritice. Náklady jsou enormní, výsledky nejisté a důsledky nepředvídatelné. Navíc řada vědců klade otázku: Je oteplování opravdu tak špatné?

Ani horká, ani studená Země

Sovětský klimatolog Michail Budyko v poněkud chladnějších 70. letech vítal fenomén globálního oteplování vyvolaný emisemi CO2, které nás ochrání před příchodem nové doby ledové.

:. V době ledové pokrýval led 30 procent zemského povrchu.foto: Novinky

K této myšlence se dnes v jistém smyslu hlásí i někteří současní vědci. Profesor Gary Shaffer z Ústavu Nielse Bohra v Kodani tvrdí, že lidstvo by mělo s emisemi CO2, potažmo zásobami uhlíku spíše rozumě hospodařit, aby se vyhnulo oběma extrémům - Zemi příliš horké nebo příliš studené, tedy méně obyvatelné, než je dnes.

Doba ledová začíná ve vyšších zeměpisných šířkách, když se zde sníh udrží během léta po několik let a může postupně zesílit a odrážet více slunečního světla. Vytvoření silnějšího polárního krunýře je především závislé na sklonu zemské osy, intenzitě slunečního záření a objemu skleníkových plynů v atmosféře.

Kolísání zemské osy a změna intenzity slunečního záření se projevuje ve velkých časových odstupech během 20 tisíc až 100 tisíc let. Proto může být CO2 jedinou veličinou, kterou lidé mohou ovlivnit. Podle Shaffera a jeho modelů by lidstvo různým využívání emisí CO2 mohlo odvracet příchod doby ledové po příštích 170-500 tisíc let.

V současnosti je podle Shaffera v atmosféře tolik CO2, že i při úplném zastavení emisí, by se neměla doba ledová objevit po příštích 55 000 let. Ovšem další extenzivní zvyšování obsahu skleníkových plynů v atmosféře může vést k době horké.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám