Článek
Smlouva nemůže vstoupit v platnost, jestliže ji neschválí všichni členové. Irsko je jedinou zemí, kde o ní rozhodovali voliči přímo v referendu. Odpůrci smlouvy, mezi něž se řadí i český prezident Václav Klaus, tvrdí, že ratifikační proces tím skončil a nástupkyně tzv. eurosmlouvy, která v roce 2005 zkrachovala pro změnu na referendech ve Francii a v Nizozemsku, je mrtvá.
Představitelé EU vedení Nicolasem Sarkozym, prezidentem předsednické země Francie, na irskou vládu tlačí, aby referendum brzy opakovala. Jenže průzkumy dosud prokazovaly, že proti Lisabonské smlouvě je ještě víc lidí, než kolik jich proti ní hlasovalo v červnu. Tento trend se ale v posledních dnech zvrátil.
Podle vyjádření parlamentní komise navíc nestojí novému referendu o celé smlouvě nebo jeho kontroverzních částech v cestě žádné právní překážky. Zprávě předcházelo šest týdnů posuzování, během nichž bylo vyslechnuto přes padesát osob.
Kritikům, podle nichž Lisabonská smlouva potvrzuje federalistické tendence EU, se závěr nelíbí. Stanice BBC citovala poslankyni strany Sinn Fein Mary Lou McDonaldovou, podle níž je zpráva komise jinak formulovaný „pro argument“ zastánců.
Irsko by mělo unii předložit svůj plán dalšího postupu příští měsíc. Lisabonská smlouva měla původně začít platit v lednu 2009.
Lisabonská smlouva
Dokument, který reformuje instituce EU po jejím rozšíření na 27 zemí.
Na rozdíl od euroústavy, zamítnuté voliči v referendech v roce 2005, Lisabonská smlouva nenahrazuje všechny předešlé smlouvy, ale jen je upravuje či doplňuje. Smlouva mimo jiné:
- posiluje úlohu Evropského parlamentu a rozšiřuje postup spolurozhodování do nových oblastí.
- umožňuje větší zapojení národních parlamentů do činnosti EU, a to zejména díky novému mechanismu sledování toho, zda unie přijímá opatření pouze tam, kde je činnost na evropské úrovni efektivnější z hlediska požadovaných výsledků (zásada subsidiarity).
- zefektivňuje rozhodování tím, že rozšiřuje hlasování kvalifikovanou většinou v Radě do nových oblastí.
- díky tzv. „občanské iniciativě“ bude moci jeden milión občanů z většího počtu členských států vyzvat Komisi k předložení určitých návrhů.
- vytváří dvě zcela nové funkce - stálého předsedu Evropské rady, občas označovaného za prezidenta EU, a jakéhosi společného ministra zahraničí, který skloubí funkce současné eurokomisařky pro vnější vztahy a vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku.
Z dokumentu naopak vypadly ústavní symboly - společná hymna a vlajka.