Abychom se trochu prošli v nejspíš posledním sněhu, nevyrážíme z nejbližších obcí, kterými jsou Nepomuk či Buková, ale necháme se dovézt autobusem na zastávku Vranovice dvůr. Jestliže by někdo přijel autem, bude nejlepší zaparkovat v obci Láz, odkud je cesta téměř podobná té naší.

Kolem malého rybníka a několika domků nám průvodce dělá cyklostezka 2273, jež nás zavede na křižovatku s cyklostezkou vedoucí právě z obce Láz. Orientace je tady jednoduchá, protože pokračujeme na severozápad směrem na Horní vrch po cyklostezce 8190. Závory na cestách jsou otevřeny a my tak putujeme kolem čerstvě vytěžené holiny, u níž je zbytek zřejmě altánu.

Červené cesty v Brdech pocházejí z místního lomu

Červené cesty v Brdech pocházejí z místního lomu.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Po tiché lesní cestě nám dělá společnost akorát smrkový porost a občas nějaký ten pták. Šlapeme tři kilometry po cyklostezce, takže máme zaručeno, že se neztratíme. Horší už to bude s odbočkou pod Malým Tokem.

S pomocí navigace, ale i bez ní, jde místo odbočení docela dobře poznat. Před vstupem na lesní cestu totiž varuje značka, která hlásá, že do vojenského újezdu na vstup zakázán. Dovolíme si ho přesto s odkazem na legislativu porušit.

Na Malém Toku se k výhledu můžete i posadit

Na Malém Toku se k výhledu můžete i posadit.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Po jižní straně Malého Toku stoupáme výš. Lehce zasněžený terén nám občas nabídne i nějaký ten výhled, mnohem skvostnější je ale údajně přímo z vyhlídky na vrcholu. Dostáváme se tam oklikou, poněvadž se nahoře musíme vrátit o kousek zpátky. Tentokrát už po silnici vysypané červeným štěrkem, jenž pochází z nedalekého lomu.

Posed místo strážního domku

Abychom došli až k vyhlídce, musíme se dát asi půl kilometru na východ a pak vyšlapanou cestou do lesa. Lehkou orientaci mají hráči geocachingu, kteří tam najdou svůj poklad. I když počasí zrovna nezáří, je výhled z Malého Toku (844 metrů nad mořem) úchvatný.

Krásná krajina s Rožmitálem pod Třemšínem, částí jižních Brd a při dobré viditelnosti lze údajně spatřit i Šumavu. Navíc se k tomu můžete posadit a zapsat se do vrcholové knihy. Kdo by kdy řekl, že zde bylo zakázané místo.

Radar sleduje srážky nad polovinou České republiky

Radar sleduje srážky nad polovinou České republiky.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Ještě než se pustíme po červené cestě směrem na západ ku Praze, zastavíme se na křižovatce, které se říká U svatého Jana. Na malé ceduli na stromě se dočítáme o historii tohoto místa. Stál zde totiž ještě v roce 1870 malý strážní domek, později změněný na loveckou chatu. Neměl okna, ale střílny. V Brdech bylo takových stavení několik. U domu byla dřevěná řezba sv. Jana Nepomuckého. Místo domku je zde nyní posed.

Druhý nejvyšší vrchol Praha (862 metrů nad mořem) je z křižovatky něco přes kilometr. Tradiční kopuli radaru Českého hydrometeorologického ústavu vidíte až na poslední chvíli. Vrchol je dosti rozlehlý a není možné přesně určit, který bod je nejvyšší.

V období druhé světové války zde stála radiolokační stanice německé Luftwaffe Pegasus Y. Na přelomu milénia na vrcholu vyrostl 47 metrů vysoký meteorologický radar, díky kterému můžeme na webových stránkách sledovat vývoj srážek na západní straně ČR.

Ochranná zídka radarové základny z druhé světové války

Ochranná zídka radarové základny z druhé světové války

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Jestliže se vydáte asi 200 metrů za radarem, najdete nejen menší výhled na Brdy, ale také silnou kamennou zeď, jež sloužila jako ochrana stojanu a kabiny zaměřovače Freya. Ten sloužil za války jako jedno ze stanovišť k navigaci německých letounů. V lese najdete rovněž betonové pozůstatky po stožárech a další pozůstatky po vojenské minulosti.

Radistky v lesích

Ostatní, kteří vojenské technice tolik nefandí, se mohou vypravit na Malou Prahu neboli Čakovu vyhlídku, již najdete na jih od radaru v lese na suťovém okraji. Vede k ní vyšlapaná cestička a kromě vrcholové knihy tam je malá informační tabule a teploměr (ukazoval zrovna nulu).

Na ceduli se dočtete o vojenském radaru včetně toho, že v areálu pracovalo 80 vojáků, z toho 30 žen-radistek. S pohledem do okolí už je to trochu horší. Přes rostoucí, ale i odumřelé smrky už je vidět o něco méně, ovšem i tak to stojí za návštěvu.

Výhled z Čakovy vyhlídky a částečně omezený

Výhled z Čakovy vyhlídky je částečně omezený.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Poněvadž hodiny utíkají a autobus na nás nepočká, pokračujeme po asfaltové silnici směrem dolů na křižovatku. Vlevo je cesta kratší a vede do Nepomuku, vpravo delší procházkou do Bukové. Rovně můžete nahlédnout na Sněžnou jámu, což je budova, která přečkala čas od války, kdy v ní bylo zázemí pro vojáky z radarové stanice. Kromě ní v těchto místech stála rovněž strážnice, vodárna, muniční sklad a klubovna.

Po válce objekt patřil armádě a po revoluci v něm údajně cvičila i zásahová jednotka policie URNA. V roce 1996 však byl areál zbourán. Tedy kromě oné budovy, která se určitě v budoucnu změní v restauraci či turistickou základnu.

Poslední budova, která zbyla z ubytovacího areálu vojáků za války.

Poslední budova, která zbyla z ubytovacího areálu vojáků za války.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Chůzí pokračujeme po silnici vpravo, a tak zanedlouho stojíme na mýtině s názvem Na Rovinách. Už od 19. století v těchto místech stály boudy, jejichž místo po požáru zabrala nově postavená hájovna, stodola a roubené chlívky. Dva z nich ještě stojí a jsou plné sena. Zbytek budov byl buď zbourán, nebo převezen do Nepomuku, kde si z něj postavila sídlo správa vojenských lesů.

Usedlost Na Rovinách se seníkem

Usedlost Na Rovinách se seníkem

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Několik stovek metrů odtud uprostřed lesů pramení řeka Klabava (někdy také Padrťský potok). Kdyby se tam někdo hnal s lahví, bude asi zklamán, jelikož přesné místo vývěru vody není možné najít. Podzemní voda se dostává na povrch a rovnou v korytu pomalu odtéká.

Někde v těchto místech pramení Klabava

Někde v těchto místech pramení Klabava.

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Klabavu potkáme po cestě ještě jednou, kdy přes ni vede hlavní cesta do Bukové. Při sestupu jsou po naší pravé straně varovné cedule upozorňující na zákaz vstupu do lesa, kde ještě neproběhl pyrotechnický průzkum.

O kus dál se napojujeme na cyklostezku 2274 a kolem již zmíněného červeného lomu pelášíme z kopce až do obce. Jede odtud poslední autobus do Příbrami, a jelikož nám zbývá do jeho odjezdu asi 40 minut a pět kilometrů, je docela jasné, že žádné lelkování a rozplývání se nad krásou krajiny tentokrát nebude.

Výlet najdete na Mapy.cz. Nebo si můžete jedním kliknutím do mapy naplánovat vlastní.