Hlavní obsah

V lázních Bad Kleinkirchheim mají wellness i pro krávy

Právo, Jana Hanušková

Tenhle kopec vyznavači zimních sportů dobře znají – z Kaiseburgu v Korutanech ve výšce 2145 metrů nad mořem totiž mohou přímo ze sjezdovky zamířit do nádherných Římských lázní. Najdou tam všechny radovánky, které patří k wellness nabídce. Ten ale mají v Bad Kleinkirchheimu, v nejjižnější spolkové zemi Rakouska, zajištěny i krávy.

Článek

V Mallhofu, biostatku rodiny Mayrbruggerových na okraji Bad Kleinkirchheimu, to žije už od pěti hodin ráno. V šest je totiž první dojení, a tak se musí vše dobře připravit. I když asi dvacet kravek dobře ví, co je čeká. Nejdřív si stoupnou do fronty před automatickou dojičkou a když na ně přijde řada, v klidu dojdou do svého stání.

Nechají se drbat od přihlížejících na hlavách, žádná ani nezabučí. Pak už šest přístrojů vysává drahou tekutinu, blikající červené světlo signalizuje, že mléko již do trubek neproudí. Dojnice odcházejí druhou stranou a ve stáji si pochutnávají na první, nedávno posečené trávě.

Foto: Jana Hanušková, Právo

Svědí, ještě trochu přitlač!

A je tu osmá hodina, vrata kravína se otevírají a jeho spokojené obyvatelky míří k největší atrakci dne; masážnímu stroji. „Dodává to jedna firma. Přístroj se spustí, když k němu kráva přijde a nadzdvihne ho tělem,“ říká Erwin Mayrbrugger v zelených holinkách, který má u svého jména v informacích o Mallhofu lakonicky uvedeno sedlák.

Wellness pro krávy má podobu dvou rotujících kartáčů, které tvoří pravý úhel. Jeho čtyřnohé uživatelky nemusí na masáž nikdo nutit, chodí samy a rády. Jedna si nechá podrbat jen hlavu, další se labužnicky natáčí a při celé proceduře se olizuje, další si masíruje hlavně boky a zadní partie.

Všechny přitom pozorují Erwina; možná chtějí zjistit, jestli je s jejich počínáním spokojen, spíš ale čekají, kdy konečně otevře závoru a ony vyběhnou na pastvu. První část dne pro ně skončila.

Bio tady vždy bylo samozřejmostí

Pro zaměstnance a majitele Mallhofu ale práce teprve začíná. Mléko je třeba dobře zpracovat, zvlášť když se výrobky z něj mohou chlubit značkou bio. Přímo na farmě se mění v sýry, jogurty i máslo.

Mezi speciality patří např. Glunder, sýr z kyselého mléka s aroma a barvou našich syrečků, který je ochucený kmínem a dá se roztírat nebo jemný camembert. Jogurty jsou ochucené lesními plody, malinami či černým rybízem. Vše samozřejmě vyrostlo přímo v korutanských lesích, zahradách nebo na loukách. Nechybějí ale ani exotičtější příchutě jako citrónová, vanilková nebo ananasová.

Foto: Jana Hanušková, Právo

Mallhof

Vše se dá pořídit přímo v mallhofském obchůdku. Nabídku doplňují ještě produkty dalších biosedláků – chléb, salám a vlastní hovězí klobásky. Ale nečekejte nějak přemrštěné ceny. Tady, na rozdíl od nás, považují bioprodukci za naprostou samozřejmost a ceny výrobků se tak nijak výrazně od cen v běžných obchodech neliší. Za deset euro se vydatně nasnídá čtyřčlenná rodina.

Nikdo tady nestraší ani před konzumací nepasterizovaného mléka, protože tady se pilo a pije odnepaměti. Mallhof tak bez problémů zásobuje svými výrobky také selské trhy a obchody ve Villachu nebo Klagenfurtu.

Jogurty do postele, topení odpadním teplem

„Když se tady s biozemědělstvím začalo, spojilo se několik sedláků dohromady a vybudovali jsme si bio-jatka. Poráží se jen podle potřeby, ale pořád se nám tahle investice vyplatí,“ říká Erwin.

Jak jeho bioprodukty chutnají, jsme každý den ochutnali i my. V osm ráno jsme byli prvními zákazníky a naše biosnídaně v mallhofském apartmánu mohla začít. Statek z 15. století byl penziónem, kde nabízeli i snídani sice už v roce 1973, s bioprodukty se tady ale začalo až v polovině devadesátých let minulého století. Dnes tu vše, co sami vyprodukují, také spotřebují. A to doslova.

Foto: Jana Hanušková, Právo

Špek

V bioplyn se mění i veškerý odpad, který vzniká při chovu krav. Stačí k tomu  jedna mísící jímka, nádrž na plyn a dva motory ze starých aut. Mallhof dodává energii i do rozvodné sítě, když plyn dojde, připojí se k ní zase on. Navíc chladící voda z motorů spolu se slunečními kolektory plně pokrývá potřebu tepla pro statek i přilehlý apartmánový dům.

Život jako na zámku

Energeticky soběstačný je i Lerchenhof u dalšího proslaveného korutanského zimního střediska Hermagor. Lerchenhof je ale hotel v biedermeierovském stylu s romantickou fasádou, kde by jen málokdo hledal chov prasat a výrobnu proslaveného gailtalerského špeku, samozřejmě se značkou bio.

„Prasata na špek musí pocházet jen z místního údolí, je to zdejší speciální chov, proti běžným čtyřem ho krmíme osm měsíců a porážíme asi při váze kolem sto čtyřiceti kilogramů, aby maso nebylo moc tučné,“ říká majitel Lerchenhofu Hans Steinwender s tím, že má hned ve vedlejší budově jatka, aby zvířata zbytečně před porážkou nestresoval převozem.

„Ten by se totiž mohl negativně odrazit i na kvalitě špeku,“ dodává sympatický majitel, který ročně porazí asi sto prasat a o svém hospodářství dokáže vypravovat dlouho a s nadšením.

Foto: Jana Hanušková, Právo

Lerchenhof

Hans nám ukazuje i své šunkové – špek je totiž tady označení pro nejkvalitnější šunku – majstrštyky; gaiertalský špek nakládá do mořské soli, přidává česnek, pepř a pak vše suší. Dvě stě let starý recept stojí zase za zpracováním vínového špeku. Maso se naloží do vína a nechá se 13 měsíců zrát, ze své původní váhy tak nejméně polovinu ztratí.

Recept je samozřejmě tajný, ale přímo na zámku se dá jeho výsledný produkt ochutnat a koupit. „Moc rád vymýšlím nejrůznější recepty, kuchyně je vášeň celé naší rodiny. Už moje babička i maminka rády a báječně vařily. Zajímavý je určitě náš steak v senovém hnízdě,“ upozorňuje hlava rodiny na specialitu své restaurace.

Dary přírody jsou tady ostatně pečlivě zpracovávány – jablka ze sadu se mění v mošt, mezi větší projekty patří třeba vodní elektrárna na říčce protékající zámeckou zahradou, biomasu zase dělá Hans ze dřeva a vytápí s ní nejenom hotel, ale i šest přilehlých domů. Předpona eko a bio v Korutanech není jen líbivou nálepkou, ale způsob života.

Náš tip: maso v seně

Ke korutanskému Lerchenhofu patří i mnoho luk. Jedna z nich měla podle majitele Hanse Steinwendera tak jemnou trávu s množstvím bylinek, že se rozhodl zážitek z ní nabídnout i svým hostům a strávníkům. Sám ručně trávu seče a pak jí využívá v kuchyni. Nejdřív opeče vepřový steak na pánvi, poté ho vloží spolu s trávou a bylinkami do sáčku, který snese vysokou teplotu.

Maso se smísí se všemi vůněmi při dlouhé parní lázni. Zákazníci pak dostávají talíře dva – na jednom je senné hnízdo s masem uprostřed, na druhém pak houbové ragú (hříbky chutnají a voní tak pronikavě, že máte dojem, že je právě nasbírali), zelenina a bramborový štrúdl (nakrájené brambory jsou zabalené v bramborové krustě). Specialita vyjde na něco málo přes 15 eur.

Foto: Jana Hanušková, Právo

Vepřové v seně

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám