Za krásnou přírodou Valašska, na medvědí tlapu s frgálem v ruce

Kopcovitá až hornatá krajina je něco pro nadšence, kteří rádi při výšlapech spálí trochu kalorií. V chráněné krajinné oblasti, která měří přes 1000 kilometrů čtverečních, si jistě vyberou místo, kde se jim bude líbit. Třeba Hornovsacko, oblast kolem Vsetína.

Javorník, Javorník

Chodníky Javorníků jsou pořádně vyšlapané, jak se zpívá ve známé lidové písničce. A vedou místy, která při hezkém počasí doslova berou dech. Výhledy, jaké se tady nabízejí, jsou krásnou odměnou za trochu námahy, ačkoli o přílišné náročnosti tras se ani nedá mluvit. Zvládne je průměrný chodec, má-li pohodlné sportovní boty. Túry jsou půldenní i jednodenní, záleží na dispozici a náladě. Jsou výborně značené a nástupy skvěle dostupné autem i veřejnou dopravou.

FOTO: Vladimír Mikunda

FOTO: Vladimír Mikunda

Milou pozorností je spousta občerstvovacích míst. Jen na trase od chaty Portáš k hotelu Kohútka jsou čtyři na jednom kilometru. Na vrchol Kohútka (913 m) nás přivede túra z Kasáren vedoucí přes Malý (1019 m) a Velký Javorník (1071 m) anebo sem můžeme dojet autem a strávit tu příjemný půlden a kochat se pohledy z ptačí perspektivy na Moravsko-slezské Beskydy, Vsetínské a Strážovské vrchy.

Portáš, ochránce hranic

Pro pobyt v této části Moravy je ideální ubytovat se ve Velkých Karlovicích. O tom, že jde o turisticky atraktivní křižovatku, svědčí dvě desítky hotelů, restaurací a penzionů. Nocleh v pokoji s příslušenstvím se dá pořídit už za 190 Kč na osobu.

Na Soláni jsou krásné rozhledy i spousta možností k občerstvení a ubytování.

FOTO: Vladimír Mikunda

Obec, ležící v podhůří Javorníků a Beskyd, je velmi dlouhá, měří 82 kilometrů. A dlouhá je i její historie, která začala v roce 1714, kdy se v tomto lesnatém údolí zalíbilo Karlu Jindřichu Žerotínovi. Bohužel noví obyvatelé museli zakrátko čelit nájezdům Uhrů, takže si vytvořili sbor portášů - ochránců hranic. Odsud je i název chaty Portáš. Tehdy portáši poskytovali oporu obyvatelům, dnes nabízí chata Portáš oporu v podobě spočinutí po výkonu.

Mezinárodní výlet

Ubytovaní ve Velkých Karlovicích si můžou hned první den po příjezdu dát malý turistický předkrm - výšlap z údolí Podťaté na Kasárna (950 m). Větší část trasy vede po silnici mezi hlubokými lesy.

Není třeba bát se dopravy, skoro nic tam nejezdí. Výlet to však bude mezinárodní. Když se po mírném stoupání vynoříme v otevřené krajině, jsme na Slovensku. Někdo si hned vybaví tahanice o toto území, které vznikly po rozdělení naší republiky roku 1993.

Slovensko vyhrálo, ale žádné obavy. Ve zdejších restauracích a penzionech se platí jak eury, tak korunami, i personál je česko-slovenský. V lyžařském a rekreačním středisku, vybudovaném ve 20. letech minulého století, pracují Moravané i Slováci v příjemné symbióze.

Na Valašsku rozhodně hlady neumřete.

FOTO: Vladimír Mikunda

Oblast pojmenovali podle kasáren postavených v roce 1833 pro vojáky, kteří chránili moravskouherské hranice v dobách epidemie cholery na Slovensku. S návratem zpátky máme k dobru prvních deset kilometrů a můžeme se těšit na další výšlapy.

Nezapomenutelné hřebenovky

Asi bychom si neměli nechat ujít ani hřebenovku z Bumbálky (938 m) na Soláň (765 m). Zabere zhruba pět hodin. Nevelké převýšení svědčí o tom, že není moc náročná. Obdiv nad krajinou s výhledy střídavě na Beskydy na severu a Javorníky na jihu pak v cíli znásobíme obdivem ke zdejší pohostinnosti. Soláň je jednou z nejkrásnějších částí Valašska, kde se půvabná příroda snoubí s bohatou lidovou a uměleckou tradicí.

O Moravanech se také traduje, že jsou pohostinní, a obrovské porce chutných jídel za ceny velmi slušné to jen dotvrzují. V kraji je velká nezaměstnanost, takže kdo má práci, váží si jí. Je-li člověk pracující v pohostinství poctivý, se pozná i podle toho, zda se sem turisté hrnou a případně vracejí. Můžete sledovat cvrkot na Soláni v horském hotelu Čarták i v Kolibě k němu přilepené.

Halušky nebo medvědí tlapy

Jídelníček je hodně podobný slovenskému. Halušky s brynzou, s uzeným masem a kysaným zelím jsou samozřejmostí. Ve většině restaurací nabízejí hutnou polévku kyselicu s brambory, houbami nebo s klobásou a zakysanou smetanou.

Borůvkové knedlíky jsou na Valašsku vítaným jídlem.

FOTO: Vladimír Mikunda

Kdo se chce pořádně najíst, ať si dá krajovou specialitu zvanou medvědí tlapy. Je to vepřové maso s náplní, uzenina, sýr a feferonka obalené ve vejci a v hladké mouce a osmažené na oleji. K tomu tlučeňáky, což jsou rozmačkané vařené brambory smíchané se škvarky nebo slaninou a s osmaženou cibulí, a když tohle všechno jeden spořádá, aby si raději na druhý den naplánoval další celodenní túru.

Frgály se tady nakupují všude, i na jarmarcích, jako třeba ve Velkých Karlovicích.

FOTO: Vladimír Mikunda

Muzeum regionu napoví zvídavým

Nic se však nemá přehánět, ani chození po horách, a tak si dopřejeme odpočinkový den a vyrazíme do města. Můžeme jet autem, autobusem i vlakem, který jezdí do Velkých Karlovic už od roku 1908.

Jsme v oblasti, jíž se říká Horní Vsacko, a tak by bylo vhodné podívat se do Vsetína. O historii a způsobu života zdejších obyvatel, Valachů, se nejvíc dozvíme v Muzeu regionu, které se nachází v zámku na Horním náměstí.

Karlovický kostel z roku 1754, postavený ve stylu pozdního baroka.

FOTO: Vladimír Mikunda

Zámek nechala v roce 1610 z bývalé tvrzi přestavět Lukrécie Nekšová z Landeka se svým druhým manželem Albrechtem z Valdštejna. Sto let nato, po vpádu kuruců, lehl popelem poprvé. V průběhu 18. století ho obnovil nový majitel, Josef z Wachtlerů. Založil také zámecký park s cennými dřevinami. Další požár stavbu poznamenal v roce 1915 a jeho tehdejší majitelé Thonetové jej opět opravili do podoby před požárem. V letech 1938 až 1949 ho vlastnila Marie Baťová se synem Tomášem.

Nejmladší město

Cestou ze Vsetína se můžeme zastavit v Karolince, která má od roku 1998 status města a je nejmladším městem Valašska. Se 2800 obyvateli a rozlohou 42 čtverečních kilometrů snad i nejmenším.

Můžeme tu nakoupit suvenýry v podobě skla, neboť město je známé jeho výrobou už od roku 1861. Broušené sklo, cylindry a petrolejky, které tehdy vyráběl Salomon Reich v Karolinině huti, se vyvážely do Vídně a do Haliče.

Když je horko, zchladí se místní i turisté v přírodním koupališti v Karolince.

FOTO: Vladimír Mikunda

Jak šel čas ve zdejších sklárnách, nejlépe poznáme návštěvou stálé expozice skleněných výrobků v budově městského úřadu. Jsou tu vystaveny exponáty z jednotlivých období existence sklárny včetně výrobků společnosti Moser a bývalé soukromé sklárny Charlotta.

Unikátní je také soubor 25 roubených stavení z přelomu 18. a 19. století v Raťkově a posedíme třeba v Raťkovském šenku, zařízeném ve valašském stylu, kde se dobře jí a čepuje samozřejmě radegast, ale také plzeň.

A když budeme mít štěstí, můžeme tu zajít i do divadla. Je soukromé a výjimkou nejsou ani představení pražských souborů.