Do Albánie za tajemnou exotikou cestují převážně dobrodruzi
O málokteré zemi Evropy lze říci, že dosud není zasažena masovým turismem. V případě Albánie, nebo alespoň její převážné části to však platí i na počátku 21. století. Zemi na břehu Jaderského a Jónského moře u nás znají hlavně turisté mírně dobrodružné povahy, milovníci hor a případně hrstka těch, kteří v Albánii pobývali či kdysi dávno pracovali.
Asi nejnavštěvovanějším horským masívem jsou Albánské Alpy (v Černé Hoře známé jako Prokletije), jejichž centrální část je chráněna jako národní park Thethi.
FOTO: fotobanka Profimedia
Co je dobré vědět před cestou do Albánie
V češtině existují na trhu nejméně dva turistické průvodce po Albánii. V tom z vydavatelství Jota (překlad z anglické edice Rough Guide) najdete detailní informace i o místech, kde se pravděpodobně ani nestihnete zastavit. Adresy hotelů, restaurací a muzeí sedí téměř bezchybně, ceny se od vydání průvodce mírně zvýšily.Nepříliš dobré jsou plánky měst – základní přehled vám poskytnou, ale postrádají přesnost.
Průvodce po Albánii vydaný brněnskou CK Kudrna je levnější a stručnější, ale pro první návštěvu Albánie beze zbytku dostačuje. Je vhodný zvláště pro ty, kteří chtějí pojmout cestu dobrodružněji a levněji, chodit po horách apod.
Měna a ceny
Albánskou měnou je 1 lek. Kurz se dlouhodobě pohybuje kolem hranice 1 Kč = 5 leků. Albánci často uvádějí ceny 100x nižší (např. místo 5 tisíc leků jen 50), které se blíží cenám v eurech.
Směnárny a banky působí v každém městečku a kurzy v nich se nijak zvlášť neliší. Nákup peněz na černém trhu postrádá smysl vzhledem k riziku a k minimální odlišnosti kurzu. Mezinárodní karty v Albánii fungují bez potíží v bankomatech. Naopak bezhotovostní platba za zboží nefunguje skoro nikde, přestože se skoro každý hotel, čerpací stanice nebo restaurace honosí samolepkami Visa a MasterCard na dveřích. Ceny v Albánii jsou obecně mírně nižší než u nás. Platí to i o ubytování, stravování, vstupném atd.
Víza, internet, zásuvky
Držitelé pasu ČR nepotřebují k turistické cestě do Albánie vízum, stačí platný pas.
Ve větších městech jsou internetové kavárny s rychlým připojením.
Napětí v elektrické síti je 220 V, ale může značně kolísat. Elektrické zásuvky odpovídají běžnému evropskému standardu.
Ubytování
Cena za dvoulůžkový hotelový pokoj s příslušenstvím dosahuje 3–7 tisíc leků, zpravidla včetně snídaně. Hostely nejsou o mnoho levnější a je jich málo, takže se vyplatí dopřát si pohodlí hotelů.
Nejdráže je v Tiraně a na riviérách kolem Durrësu, Vlory a Sarandy, nejlevněji v menších horských městech. Hotely jsou často klimatizované. Priváty bývají spíš jednodušší a je dobré si předem důkladně prohlédnout pokoj, který vám nabízejí.
Problémem občas bývá slabě tekoucí teplá voda a výpadky elektřiny, při nichž samozřejmě nefunguje např. klimatizace (některé hotely mají vlastní generátory, které výpadky nahrazují). Ubytování lze objednat předem přes internet, zkusili jsme to dvakrát a opravdu o nás při příjezdu věděli a jen stěží skrývali překvapení, že jsme opravdu dorazili. Řada hotelů ale nemá vlastní stránky ani e-mailovou adresu.
Stravování
Místní potraviny jsou čerstvé a poctivé (uzeniny se v Albánii stále vyrábějí z masa), balené potraviny a spotřební zboží jsou často z dovozu (Řecko, Makedonie). Ochutnejte výborné mléčné výrobky (husté jogurty, balkánský sýr na sto způsobů), středomořské ovoce (melouny se prodávají skoro zadarmo) nebo třeba dobrá albánská červená vína. Vodu z kohoutku jsme pili všude a žádné zdravotní obtíže jsme neměli.
Na tržnicích koupíte za ještě o něco nižší ceny především ovoce a zeleninu.
V restauracích dostanete podobná jídla jako v Řecku nebo v zemích bývalé Jugoslávie. Výborné jsou zeleninové saláty s olivovým olejem a nezbytným balkánským sýrem. Maso se podává kuřecí, skopové i vepřové a úpravou často připomíná řecká nebo jihoslovanská jídla. V přímořských letoviscích mívají dobrý výběr ryb a mořských produktů. Výborné jsou sladkovodní ryby – lahůdkou je například endemický druh pstruha žijící v Ohridském jezeře, kterého Albánci nazývají „koran“.
Podnebí
Horko bude v letní sezóně patrně hlavním problémem, s nímž se v Albánii setkáte. Teploty jsou podobné jako v Řecku nebo Černé Hoře – v létě tedy přes den běžně přes 40 stupňů ve stínu a v noci kolem 30 stupňů. I v květnu nebo říjnu se dá v Albánii pohodlně koupat v moři. Albánci jsou překvapivě dobře jazykově vybavení. Většina lidí umí italsky, hojná je znalost francouzštiny, angličtiny a řečtiny, u střední a starší generace případně ruštiny.
neděle 28. června 2009, 12:30
Málo se ví, že Albánie je už dnes hlavně v létě velmi populárním cílem turistů z Itálie, Řecka či Makedonie, kteří tu hledají vesměs totéž: klidnou a levnou dovolenou na břehu čistého moře se siluetou hor a spoustou historických památek.
Koupání i vykopávky
Albánie je jednou z těch zemí, kde narazíte na něco zajímavého skoro na každém kroku. S trochou zobecnění lze konstatovat, že většina nejnavštěvovanějších míst se koncentruje na jihu a západě země, zatímco sever a východ jsou poněkud stranou zájmu cizinců.
Jižní část Albánie navštěvují Řekové, Makedonci a v létě sem připlouvá hodně návštěvníků z Itálie nebo z řeckého ostrova Korfu.
Hlavní albánský přístav Durrës (někdy u nás nazývaný jihoslovanským ekvivalentem Drač) byl významný už od starověku a dnes v něm můžete objevovat antické vykopávky, včetně kdysi největšího římského amfiteátru na Balkáně, postaveného ve 2. století n. l., a pěkně uspořádaného archeologického muzea. Dalšími významnými antickými archeologickými nalezišti jsou Apollonia poblíž města Fiera známý Butrint na jihu země u řecké hranice.
Kamenná ulička na albánském venkově
FOTO: Josev Miškovský
V Butrintu můžete sledovat, jak se v průběhu staletí proměňovalo město, které přežilo řecké, římské, byzantské i benátské období.
Většina albánského pobřeží nabízí krásné koupání. Nejznámější (a taky relativně nejdražší a přelidněná) je riviéra táhnoucí se mezi Durrësem a Kavajë a kolem Vlory. Ostatní střediska jsou využívána spíše domácími – na severu je to Velipoja nebo Shëngjin, na jihu třeba Sarandë a vesnice severně od ní. Koupat se dá ale v kdekteré přímořské vesnici, kde na vás čekají čisté, liduprázdné pláže.
Liduprázdné hory
Vedle moře jsou další albánskou atraktivitou hory. Převážně vápencové pohoří pokrývá celou východní polovinu země a zvláště na jihu zasahuje až k pobřeží. Albánské hory jsou velmi pusté a s výjimkou údolních vesnic postrádají jakoukoli infrastrukturu.
Také lékařská péče je dostupná velmi těžko a leckde nefunguje ani signál mobilního telefonu. Pokud se vydáte na treky po albánských horách, je třeba obvykle několik dní putovat bez možnosti přenocování pod střechou nebo nákupu zásob.
Poklidný život v albánském městečku
FOTO: Josev Miškovský
Asi nejnavštěvovanějším horským masívem jsou Albánské Alpy (v Černé Hoře známé jako Prokletije), jejichž centrální část je chráněna jako národní park Thethi. Z městečka Koplik na hlavní silnici mezi Skadarem a černohorskou Podgoricou sem vede silnice, která je běžnými auty sjízdná jen s obtížemi. Centrální vesnice Theth je vybavena hotelem a několika možnostmi noclehu v soukromí.
V okolí Thethu se dají podnikat i půldenní a jednodenní výlety do hor, případně k jezerům, jeskyním a propastem. Na delší treky si lze ve vesnici nebo ještě lépe předem ve Skadaru najmout horského vůdce.
Platí to i pro trasu z Thethu do Valbonë v sousedním údolí, která vede po hřebenech i horskými soutěskami a zabere tak dva dny chůze a která bývá doporučována turistickými průvodci. Údolí řeky Valbonë patří z hlediska přírody i lidové architektury k nejkrásnějším v Albánii a lze se do něj dostat také z východní strany z Bajram Curri.
Jezdecká socha albánského vojevůdce
FOTO: Josev Miškovský
Budete-li chtít alespoň trochu poznat albánské hory, ale z nejrůznějších důvodů nechcete absolvovat vícedenní pěší putování, svezte se alespoň lodí po Komanské přehradě na řece Drin. Trajekt spojuje vesnice Koman a Fierzë a výrazně zkracuje cestu do oblasti Bajram Curri v severovýchodním cípu Albánie.
V létě 2008 plul každý den třikrát v každém směru, plavba trvá asi 2 hodiny. Cesta vede úzkými soutěskami obklopenými neproniknutelnými horami a údajně se jedná o jednu z nejkrásnějších vodních cest v Evropě.
Rady na cestu |
| Do Albánie mohou občané Česka jednostranně cestovat bez víz, pokud doba pobytu nepřesáhne 90 dní. Stačí mít s sebou cestovní pas, jedete-li autem, pak rovněž řidičský průkaz včetně mezinárodního a zelenou kartu. Bez víza projedete také všemi státy na všech možných trasách z Česka do Albánie. |
| Přímé letecké spojení mezi Prahou a Tiranou neexistuje, nabízejí se ale lety s přestupem např. s Lufthansou, Malévem, Austrian Airlines nebo Alitalií. Zpáteční letenku lze zvláště mimo sezónu sehnat už od 4 tisíc Kč včetně poplatků, spíše však za ni dáte kolem 6–8 tisíc včetně poplatků. |
| Chcete-li cestovat autobusy, počítejte s velmi slabou hustotou spojů, nepříliš dobře propagovanými jízdními řády a dlouhými cestovními dobami (průměrná rychlost kolem 30 km/h). Autobusová nádraží bývají ve městech pozoruhodně ukrytá a někdy jejich funkci plní centrální náměstí. |
| Albánské železnice vedou převážně podél pobřeží. Centrálním „uzlem“ je Durrës (vypadá asi jako nádraží v Pacově), odkud vedou tratě na sever do Skadaru, na jih do Vlory a na východ do Tirany a přes Elbasan do Pogradce. |
| Vlaky tažené československými lokomotivami jsou celkem pohodlné, i když neuvěřitelně pomalé. Hustota spojů je extrémně nízká – na žádné trati s výjimkou Durrës–Tirana nejezdí více než dva spoje denně. |
| Cestování autem má svá specifika. Je třeba počítat s velmi nízkou cestovní rychlostí. Vedlejší silnice jsou neskutečně klikaté nejen v horách, ale i na rovných úsecích. Sebelepší řidič tudíž nedokáže jet rychleji než v průměru 30 km/h. Silnice připomínají v lepším případě ty naše 2.–3. třídy, někdy ale jen polní cestu s nesouvislými zbytky asfaltu nebo vyschlé řečiště. |
| Hlavní tahy (magistrála Skadar–Tirana–Durrës–Vlora– Sarandä a vnitrozemské tahy na Kukës, Elbasan–Pogradec a Tepelenë–Gjirokastër) jsou většinou nově opravené nebo alespoň v přijatelném stavu. |
| Ani tady se však moc rychle nesvezete jednak kvůli hustému provozu s povozy, traktory, chodci, mezky a osly a pomalými obstarožními vozidly a jednak kvůli častým rychlostním omezením. |
| V posledních 10 letech se bezpečnostní situace výrazně zlepšila a v současnosti je na evropské úrovni. Velká města a hlavní trasy spojující zemi s Černou Horou, Kosovem, Makedonií a Řeckem jsou bezpečné, a to i v noci; nedoporučuje se však nocování na parkovištích. |
| Zvýšené opatrnosti je třeba při pohybu v horských oblastech podél hranice s Kosovem a Černou Horou. Na kosovsko-albánské hranici dosud nebylo zcela dokončeno odminování území zaminovaného během konfliktu v letech 1998-99. |
| Podrobné informace o podmínkách cestování do Albánie lze nalézt na internetových stránkách Velvyslanectví ČR v Tiraně www.mzv.cz/tirana |
| Zdroj: Ministerstvo zahraničí ČR a Josef Miškovský |
Josef Miškovský, Právo
Cestování
Poslední ráje na zemi: Krásných míst, která si lze užívat o samotě, je stále míň Obrazem
Divočina je ohrožený druh. Na planetě Zemi závratnou rychlostí ubývá míst, která člověk nepřetvořil pro svoje pohodlí. Pořád ale existují....
Čarokrásné rampouchy u zamrzlého vodopádu lákají davy turistů Video
V pohádkové ledové království se proměnilo okolí vodopádu Chu-kchou v Číně. Oblast, kde se setkává severozápadní provincie Ša-an-si...
Tajemná a záhadná místa Šumavy – menhiry na Javorníku
Šumava je nejen jednou z nejkrásnějších lokalit naší země, v níž se neopakovatelným způsobem střídají lesy, louky, stráně, potůčky...







