Článek
Jak jste se s Toničkou seznámili?
Naše představy o budoucím domě byly od samého počátku velmi jasné, nikoliv však skromné: přáli jsme si koupit středně velký, samostatně stojící domek se zahradou v klidném místě a nejlépe ve staré zástavbě.
V podstatě jsme téměř nedoufali v to, že by se nám někdy takový dům našich snů podařilo objevit. A přece se tak stalo!
Vilu s půvabným jménem Tonička jsme objevili při procházce se psem. Hned se nám zalíbila, jen jsme si říkali, že je zřejmě, kvůli své „věžovitosti“ a velmi malému půdorysu, trochu nepraktická.
Nicméně i tak nás okouzlila natolik, že jsme v okamžiku, kdy se objevila na webových stránkách jedné realitní kanceláře, neváhali a při prohlídce jsme se hned na místě rozhodli ji koupit.
Kuchyňská linka na míru z lakovaných MDF desek s vysokým leskem. Lomený odstín laku odpovídá odstínu nátěru dveří. Vedle linky jsou nové dveře do spíže, zasouvající se do stěny. Bílá mozaika a pochromované stropní svítidlo zapadají do „retro“ atmosféry.
V průhledu do kuchyně je vidět napojení staré a nové prkenné podlahy. Barevnost a použité materiály vycházejí z původního stavu a funkcionalistického designu. Nátěry stěn i nábytku jsou sladěny s obrazy a dekoracemi.
V jakém stavu tenkrát vila Tonička byla?
Zprvu jsme byli z celkového stavu a dispozičního uspořádání tak trochu rozpačití. Dům má čtyři podlaží, jedno podzemní a tři nadzemní, z druhého patra je východ na prostornou střešní terasu.
Obývací pokoj v přízemí je směs moderního (sedačka a na míru vyrobená knihovna) a renovovaného starého nábytku. Křesílko a stolek jsou repasované „kousky“ od Jindřicha Halabaly, modrou komodu renovovali majitelé domu.
V době, kdy jsme jej koupili, byla v každém podlaží samostatná bytová jednotka o dvou místnostech: v přízemí byl společný hlavní vstup a bydleli zde rodiče původní majitelky, v prvním patře její sestra s manželem (to byli i poslední obyvatelé domu) a ve druhém bývalý manžel matky.
Renovované betonové schodiště vyniká v kontrastu s původní červenobílou betonovou dlažbou. Stejnou barvu mají i nové nátěry stěn a zábradlí. Původní dveře do zádveří a do sklepa byly pečlivě renovovány.
Užitná plocha každého podlaží byla velmi malá, chyběly koupelny (bylo tu jen WC u schodiště) a do obytných místností se nevcházelo přímo ze schodišťové haly, ale „oklikou“ přes úzkou komoru.
Veškeré původní instalace byly v žalostném stavu nebo úplně chyběly.
Pokoj pro hosty působí díky ratanové posteli a hnědému nátěru uklidňujícím dojmem. Prvorepublikového ducha tu zastupuje renovovaný lustr a mosazná garnýž na závěs. Na stropě zůstala původní rákosová omítka.
Po odstranění omítek jsme objevili, že některé příčky a část obvodového zdiva ve druhém patře jsou z heraklitu. Bylo nutné je nově vyzdít z pórobetonu. Ani stará okna již neodpovídala současným požadavkům na funkčnost a tepelně technické parametry, stejně jako střešní plášť.
Nezalekli jste se tolika nedostatků?
Vše, co jsme ze začátku považovali za negativum, se později začalo jevit jako určitá výhoda. Vilka totiž neprošla od doby svého vzniku žádnou větší rekonstrukcí či úpravou a díky tomu se stavba i naprostá většina původního vybavení zachovaly téměř v nezměněné podobě.
Jde jak o vnitřní uspořádání, tak o původní betonovou dlažbu na chodbách a na verandě a také původní prkna na podlaze v přízemí a v prvním patře.
Tyto podlahy „přežily“ osm dekád jen díky tomu, že se po celou dobu ukrývaly pod několika vrstvami linolea.
Neméně pozornosti si pak zaslouží dřevěné zárubně a dveře s původním mosazným kováním, které se též dochovaly ve výborném stavu, a také lité obloukové betonové schodiště, které je součástí železobetonového skeletu domu, včetně krásného trubkového zábradlí.
S jakým záměrem jste se do rekonstrukce pustili?
Naším cílem bylo vybudovat pohodlné bydlení pro dva lidi s domácí pracovnou a pokojem pro návštěvy. Rekonstrukci a s ní související stavební úpravy jsme si navrhovali zcela sami.
Ložnice ve druhém patře má železobetonový trámový strop. Prosklenou jižní stěnou se vychází na terasu nad zahradou. Nová prkenná podlaha se podobá původním podlahám v přízemí a prvním patře.
Hlavní myšlenkou bylo zachovat stávající vnější vzhled – bez jakékoliv přístavby či jiných výraznějších zásahů – a také autentického ducha interiéru včetně všech zachovaných původních prvků a materiálů.
Jaké změny jste provedli v dispozici domu?
Závětří na západní straně domu jsme uzavřeli dveřmi a přeměnili v chráněné zádveří. Po vybourání příčky mezi původními místnostmi vznikl v přízemí společný obývací prostor s kuchyní a obývacím pokojem.
Na střešní terase byla po rekonstrukci položena nová pochozí plocha z dřevěných dlaždic. Majitelé domu mysleli opravdu na všechno. Kmeny citrusů jsou speciálními úchytkami ukotveny k zábradlí, aby je neporazil vítr.
Vstup sem po úpravě vede přímo ze schodišťového prostoru, spojením stávajícího WC a komory vznikla malá koupelna o výměře cca 2,5 m2.
Při vybudování koupelny musela být zazděna dvě původní okna v západní fasádě, to však nijak zásadně nenarušilo celkový vzhled domu.
Zimní zahrada je vytápěná a dobře odvětraná, takže je tu příjemně v zimě i v létě, a to nejen citrusům. Dřevěný rámový skelet je opatřen bílým nátěrem a nese zasklení s hliníkovými rámy.
V 1. patře zůstal základ dispozice zachován. Z původní kuchyně je pracovna (s novým vstupem ze schodiště), průchozí do hostinského pokoje se stavebně oddělenou šatnou.
Samostatná koupelna, vytvořená spojením původní komory a chodby, zaujímá 3 m2. Ve druhém patře byl plánován pokoj pro hosty, nakonec jsme sem umístili ložnici s východem na střešní terasu.
Část terasy zaujímá plně prosklená zimní zahrada. Tento příbytek pro citrusy, obdařený nerušeným klidem a krásným výhledem do sousedních zahrad a na hvězdnou oblohu, se stal naším nejoblíbenějším místem.
Součástí rekonstrukce byly i úpravy zahrady a bezprostředního okolí domu – nová dřevěná terasa s pergolou, zpevněná plocha z betonové zámkové dlažby a nový plot z betonových cihel.
Na rekonstrukci domu logicky navázaly úpravy jeho bezprostředního okolí a plotu. Před obývacím pokojem vyrostla dřevěná terasa s pergolou, upravili jsme také původní garáž a celou zahradu.
Z historie
Dům byl postaven v r. 1932 podle návrhu architekta Jana Nekvasila, jehož otec Václav Nekvasil vlastnil a provozoval cihelnu a poměrně významnou stavební firmu.
Základem nosné konstrukce jsou železobetonové svislé a vodorovné nosníky, na zdivo byly použity duté kalofrigové tvárnice, které mají výborné tepelně izolační vlastnosti. Jejich výroba však byla velmi zdlouhavá a náročná, a tak se jejich použití příliš nerozšířilo.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
René Kuchař, Jitka Pálková, více na www.mujdum.cz