Speciální úpravy bytu pro bydlení bez bariér

Osoby na vozíku či lidé s omezenou hybností (s chodítkem nebo s berlemi) potřebují více místa pro průchod. Konkrétní úpravy vždy provádíme podle individuálních potřeb, podle konkrétní situace, když nastane. Co všechno musíme zvážit, než se pustíme do realizace úprav?

Jedno je pro všechny případy společné: zásadnější úpravou budou muset projít provozně nejdůležitější místa v bytě - koupelna s WC a kuchyně. U ostatních místností se zaměříme hlavně na dostatečně velký volný prostor.

Pro pohodlnou manipulaci s vozíkem je potřeba 150 cm, pro mechanicky ovládaný vozík postačí 120 cm.

Pořídíme si přesný plánek bytu včetně rozestavění nábytku (můžeme ho nakreslit sami, nebo požádat architekta). Pak si vystřihneme kruh, který v daném měřítku bude odpovídat 150 cm, a postupně ho na plánku přikládáme do jednotlivých místností, abychom zjistili, jak na tom s místem jsme. V případě, že kolečko bude zasahovat do nábytku, nebo dokonce do stěn, čekají nás větší úpravy, nebo dokonce i stěhování.

Koupelna by měla být raději větší. Není výjimkou, že handicapovaný člověk potřebuje s mytím pomoct. Do koupelny se pak musí pohodlně vejít dva lidé najednou. Pro vozíčkáře je také kvůli prostoru lepší WC přímo v koupelně.

Dlažba by měla mít protiskluzovou úpravu. Nezbytnými pomocníky jsou madla. Měla by být všude tam, kde je nezbytné se opřít nebo se přidržet třeba při sedání.

Umyvadlo volíme raději mělčí (aby se pod něj dalo dobře zajet s vozíkem) a s velkými odkládacími plochami. Ideální variantou je vykrojené umyvadlo, k němuž se dá pohodlně i posadit nebo zajet s vozíkem. V nabídce je mají např. Jika, Kaldewai či Sanitec. Baterie je vhodnější páková, ovládá se snadněji než klasické kohoutky. Nad umyvadlem by mělo být zrcadlo. Může být buď sklopné, ale stačí i obyčejné, jen umístěné níž.

Máme-li doma vanu, určitě si pořídíme protiskluznou podložku. Oceníme také sedačku, která se pokládá přes okraj vany. Existují i vany, které mají sedátko přímo integrované. V blízkosti vany nesmí chybět madla.

Pro těžce postižené osoby je vhodný hydraulický zvedák, což je stolička se vzduchovým vakem, která díky kompresoru napouští nebo vypouští vzduch. Člověk tak buď do vany klesá, nebo se z ní zvedá.

O něco vhodnější než vana je ovšem sprchový kout. Vanička by měla být zapuštěná do země a vždy s protiskluzovou úpravou. Ještě lepším řešením je jenom vyspádovaná podlaha. Pozor! V tomto případě musí být velmi kvalitně provedená hydroizolace celé podlahy. Šířka sprchového koutu by měla být alespoň 120 cm. Výrobci obvykle tyto modely označují jako XXL.

Vhodné je také vybavit kout sklápěcím sprchovým sedátkem. Pozor na umístění do správné výšky! Dalšími možnostmi jsou sprchové křeslo nebo vozík, na kterém člověka zavezeme až do sprchy. Nezbytnou výbavou sprchového koutu jsou madla.

Ani s výběrem WC mísy to není tak jednoduché. Nejlepším řešením je závěsné WC, které lze zavěsit do libovolné výšky podle potřeby. Navíc se snadno udržuje v čistotě.

Některé modely jsou dokonce vybaveny speciálním systémem, který umožňuje snadno změnit výšku klozetové mísy v rozmezí až do 8 cm bez zásahu do stěny. Standardní WC tak v případě potřeby upravíme pro invalidní či starší osobu. Oněch 8 cm zajistí pohodlí při usednutí i pro následné vstávání. Tento typ WC nabízí na trhu např. firma Geberit.

Komfort ještě dále zvýší přímo na WC mísu namontované speciální sedátko s integrovanou bidetovou sprškou (např. od Geberitu). Nebo alespoň klasická vodovodní baterie s bidetovou sprškou, kterou nabízí mj. firma Oras.

Tlačítko pro splachování by mělo být umístěné ve výšce mezi 80 až 100 cm a mělo by být i pro vozíčkáře snadno přístupné. Po obou stranách WC by neměla chybět madla, ideálně sklopná.

Výraznějšími změnami projde také kuchyně. Z ergonomického hlediska je vhodné uspořádání kuchyňské linky do tvaru písmene L, ještě lépe však U. Tak bude možné vše obsáhnout z jednoho místa. Aby se tu dalo pohodlně otočit s vozíkem, je zapotřebí volný prostor 150 cm. Lidé s omezenou hybností ocení v kuchyni židli na kolečkách. Značně jim totiž usnadní práci.

V obou případech je nutná minimální délka pracovní desky alespoň 1 m, ideálně 1,2 m, pod níž nebudou spodní skříňky. To proto, aby, ať už s vozíkem nebo židlí na kolečkách, bylo možné zajet pod pracovní desku.

Jestliže je kuchyně malá a prostor na spodní skříňky by scházel, budou kompromisem mobilní skříňky na kolečkách, které se dají přesouvat. Jejich horní desky navíc poslouží při vaření jako odkládací prostor. Ten lze získat i díky vysouvací pracovní desce.

Důležitá je také výška pracovní desky. Kvůli zajetí pod linku na vozíku to musí být minimálně 70 cm od podlahy ke spodní hraně pracovní desky.

Sokly pevně zabudovaných spodních skříněk by měly být vysoké 25 cm a hluboké 20 cm, aby se k nim dalo i s vozíkem pohodlně dostat. Jak ale zpřístupnit jejich obsah? Řešením je princip otočných košů neboli karuselů (v nabídce je má např. Ikea, Gras).

A co horní skříňky? I ty mají v kuchyni pro handicapované své místo. Jen je musíme správně umístit. Dolní hrana by měla být vzdálená od pracovní plochy 35 až 40 cm, aby do nich byl pohodlný přístup. Horní hrana skříněk by neměla být výše než 150 cm.

Popřemýšlíme o takových zdánlivě jednoduchých věcech, jako např. jak vyndáme plech z trouby, kam ho položíme, jak přendáme hrnec z plotny na odkládací plochu či do dřezu.

Dřez by měl být poblíž varné desky. Trouba a varná deska by měly být umístěné tak, aby byl vedle prostor pro zajetí pod linku a také odkládací plocha z materiálu odolného vysokým teplotám.

Důležité je rovněž správné umístění ovládacích prvků a zásuvek. Vše by mělo být na pracovní desce tak, aby na ně i vozíčkář pohodlně dosáhl. Praktickými pomocníky jsou i pojízdné servírovací stolky. Na nich lze bezpečně dopravit pokrm z kuchyně ke stolu.

Jídelní stůl by měl být poblíž kuchyňské linky. Pozor ale na jeho výšku: je nutné, aby i pod něj bylo možné zajet s vozíkem.

Přesné úpravy této místnosti opět záleží na konkrétním handicapu. Vždy bude důležitá kvalitní matrace a rošt. Ten by měl být polohovací, nejlépe elektricky ovládaný, aby si handicapovaný člověk mohl snadno sám měnit jeho polohu. Podle lékařů je totiž dobré, aby člověk ve větší míře upoutaný na lůžko měnil polohu těla alespoň pasivně.

Dalším faktorem je lehací výška lůžka. Některým vozíčkářům nedělá problém vstávání z nižší postele. Jiní ho nezvládnou. Obecně platí: vhodnější je vyšší postel, aby se z ní dobře vstávalo. Lehací výška postele by měla být nejméně 50 cm. V případě těžšího postižení bude ideální polohovatelná postel s nastavitelnou výškou lůžka, případně ještě doplněná závěsným madlem. Praktické je také umístit k posteli speciální servírovací stolek.

I tady platí obdobná pravidla. Pohodlné sezení však v tomto případě neznamená měkká nízká sedačka či křeslo. Naopak, měly by být vyšší, aby bylo možné si pohodlně opřít hlavu, a s tvrdším čalouněním, ale ne zase příliš, aby nedošlo k otlakům. Také područky by měly mít vyšší, aby se z nich lépe vstávalo nebo přesouvalo na vozík.

Pro vozíčkáře i osoby s berlemi je určitě praktičtější variantou křeslo. Zvláště vozíčkáři ocení relaxační křeslo, které se dá polohovat. Ve vzpřímeném sedu je totiž páteř nejvíce namáhána, a tak je dobré jí občas ulevit alespoň pasivní změnou polohy. Ostatní nábytek ale bude nutné snížit. Ideální výška pro vozíčkáře je do 140 cm. Kdo potřebuje kvůli nedostatku místa skříně vyšší, měl by dolů umístit poličky a nahoru na sklopnou tyč šaty na ramínkách.

Praktické jsou zásuvky. Ale musí být opět ve správné výšce. Nejen vysoko, ale ani příliš nízko totiž vozíčkář nebo člověk s omezenou hybností nedosáhne. Ideální výška je v rozmezí od 50 do 100 cm nad podlahou.

Speciální úpravy bytu znamenají nemalé investice. Je možné zažádat o dotaci, kterou vyplatí místně příslušný obecní úřad jako dávku sociální péče. Příspěvek se poskytuje podle vyhlášky č. 182/1991 Sb. o sociálním zabezpečení. Podle té mají právo zdravotně postižení s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí či nevidomí na příspěvek na úpravu bytu.

Výše příspěvku ale není nijak závratná. Příspěvek se sice poskytuje až do výše 70 % nákladů, maximálně však činí 50 000 Kč nebo 100 000 Kč u příspěvku na stavební úpravy spojené s instalací výtahu. Na výstavbu nového bytu (domku) žádná dávka ani příspěvek neexistují.

S úpravou bydlení mohou ovšem pomoci i další organizace. Jednou z těch známějších je např. nadace Konto bariéry, která pomáhá handicapovaným spoluobčanům již 16 let.

Jejím nejnovějším projektem je Nový start, který podporuje mladé lidi, u nichž v posledních 12 až 18 měsících došlo k závažnému úrazu či nemoci a v důsledku toho se ocitli na vozíku. Nadace těmto lidem poskytne příspěvek až do výše 100 000 Kč na zajištění úprav bytu nebo auta, na pořízení vozíku či jiné nepostradatelné pomůcky a na vzdělávání, na které nepřispívá stát.

O informace, jak upravit byt, pomoci vyřídit žádosti o příspěvek a podobně, se lze obrátit např. na Ligu vozíčkářů (www.ligavozic. cz), zrakově postižení např. na Nadaci Leontinka (www.nadaceleontinka.cz).