Nápad vybudovat v blízkosti Serpentine Gallery, která se specializuje na moderní umění, zahradní pavilon vzešel z hlavy její ředitelky Julie Peyton-Jonesové.

Celkem nenásilnou  a zároveň skutečně interaktivní formou - pavilony fungují jako kavárny - se návštěvníkům servírují trendy současné architektury, které si mohou okusit v praxi.

O návrh prvního pavilonu se postarala Zaha Hadid v roce 2000.

David Liebeskind navrhl pro Hyde Park v roce 2001 objekt s názvem Osmnáct ohybů.  Tak trochu evokoval blyštivé plechové origami, objekt od renomovaného architekta byl zařazen časopisem The Observer mezi deset nejlepších staveb roku 2001.

Japonec Toyo Ito navrh téměř neskutečně působící objekt, který je důmyslným propletencem geometrických tvarů - lichoběžníků, trojúhelníků. Objekt byl díky množství otvorů, zároveň důmyslnou světelnou hříčkou.

Naopak uměřené, téměř klasické ale přitom velice elegantní pojetí zvolil Oskar Niermeyer, architektonická legenda z Brazílie, která letos 15. prosince oslaví neuvěřitelných sto let. Použil beton, hliník, ocel, objekt byl bílý s výraznou rubínově rudou stěnou.

Další dva brazilští architekti Alvaro Siza a Edouzardo Souto de Moura v roce 2005 zvolili odlišný koncept, jejich pavilon byl ve velmi přírodním duchu jak co se týče materiálu, tak stylu stavby. Při pohledu z venku příjemně splýval s okolím a podle slov očitých návštěvníků zde tehdy servírovali také výbornou kávu.

Zahradní pavilon jako antiobjekt, který připomínal spíše zakotvenou vzducholoď či svítící žárovku postavil Rem Koolhaas ve spolupráci s Cecilem Balmondem v roce 2006.

Olafur Eliasson a Kjetil Thorsen navrhli spirálovitou budovu s ochozem, z kterého bylo krásně vidět na Hyde park. Stavbu ozvláštňovala i nylonová lana, která jsou velmi hezkým estetickým prvkem.

Všechny fotografie jsou z www.serpentinegallery.org