Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) totiž vydal negativní hodnotící zprávy na skupinu CDK4/6 inhibitorů, kvůli které léky s touto účinnou látkou nejsou dostupné pro české pacientky.

Ženy v pokročilém stadiu rakoviny prsu, které mají pozitivní a negativní HER2 receptory (HR+/HER2-), tak bohužel nemají dostupnou žádnou cílenou léčbu v první linii. Nezbývá jim tedy nic jiného, než žádat u zdravotní pojišťovny o výjimku dle paragrafu 16 (za poslední dva roky však byla výjimečná úhrada udělena pouze méně než dvaceti pacientkám), případně si léčbu, která stojí až desetitisíce měsíčně, platit samy.

Přitom právě tyto léky přinášejí takto nemocným ženám šance na dvojnásobnou dobu přežití bez progrese. Proto jsou ve světě považovány za zlatý standard léčby. „Pacientky se tak stávají obětí systému a jsou vůči němu bezbranné,” upozorňuje docentka Jana Prausová z Onkologické kliniky 2. LF UK a FN Motol v Praze a předsedkyně ČOS ČLS JEP.

V současné době jsou u nás tyto ženy léčeny hormonální léčbou, radioterapií či chemoterapií. Tam, kde tato léčba selhává, jsou nadějí právě nové léky.

„Z registračních studií a z praxe v dalších státech víme, že pacientky získávají i více než rok kvalitního života bez návratu onemocnění, což je pro ně pochopitelně, vedle celkového přežití, důležitý parametr. V případě rakoviny je čas rozhodujícím faktorem. Prodlužování ze strany byrokracie způsobuje, že se musíte smířit s léčbou, která pro vás není tou nejvhodnější z dostupných možností a má mnoho negativních účinků,“ dodává odbornice.

O léčbu s institucemi bojuje i dětská lékařka 

Paní Zíková pracuje jako dětská lékařka. Ačkoliv sama vždy dbala na prevenci, pravidelně docházela jak na mamograf, tak doma prováděla samovyšetření prsu, nádor, který si letos na jaře sama nahmatala, byl již v pokročilém stadiu.

Paní docentka Petra Tesařová ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze jí tak v rámci paliativní léčby navrhla doplnit k hormonální léčbě i léky s CDK4/6 inhibitory. Lékařka ji ale upozornila i na fakt, že tyto léky nejsou hrazeny zdravotní pojišťovnou, ale že se o ně pokusí zažádat pomocí paragrafu 16 Zákona o zdravotní péči. Do té doby se s lékařkou domluvily, že si léčbu bude paní Zíková hradit z vlastních zdrojů.

Žádost jí byla ale v červnu 2018 zamítnuta. Ve spolupráci s dcerou, která v současné době studuje práva, se odvolala. Po více než dvou měsících jí ale přišlo opětovné zamítnutí.

„Pojišťovnou navrhovaná léčba – chemoterapie, by mě přitom velmi pravděpodobně diskvalifikovala z pracovního procesu, a to nemluvím ani o péči o rodinu. Jako lékařka jsem navíc oslovila další odborníky a z jejich stran mi bylo potvrzeno, že na můj typ rakoviny nebude chemoterapie pomocí. Naopak mi ublíží. Proto nechápu postoj pojišťovny, která mi zamítla cílenou léčbu a jako alternativu mi nabízí právě chemoterapii,” svěřila se Novinkám paní Zíková.

Cílená léčba, kterou si nyní hradí sama, jí přitom umožňuje vykonávat povolání lékaře a normálně žít. Navíc jí dle posledního vyšetření klesají i onkomarkery (látky, které produkují nádorové buňky), zmenšilo se jí i ložisko nádoru na polovinu a metastázy zmizely. Jenže hradit si tuto léčbu pro ni znamená investovat desítky tisíc měsíčně, což není vůbec jednoduché zvládat. I proto se rozhodla podat na zdravotní pojišťovnu žalobu.