Článek
Všechny ostatní sexuální projevy jsou pak většinou párové. To znamená, že k naplnění sexuálního uspokojení a satisfakce potřebuje člověk spoluúčast "toho druhého". A stejně tak k léčbě případných sexuálních poruch.
Všechny ostatní sexuální projevy jsou pak většinou párové. To znamená, že k naplnění sexuálního uspokojení a satisfakce potřebuje člověk spoluúčast "toho druhého". A stejně tak k léčbě případných sexuálních poruch.
Všechny ostatní sexuální projevy jsou pak většinou párové. To znamená, že k naplnění sexuálního uspokojení a satisfakce potřebuje člověk spoluúčast "toho druhého". A stejně tak k léčbě případných sexuálních poruch. Partneři však často nevědí, jak by k takovému léčení mohli a měli přispět. A nedoví se to ani ve škole v hodinách základní sexuální výchovy, ale ani v sexuálních rubrikách většiny časopisů.
Všechny ostatní sexuální projevy jsou pak většinou párové. To znamená, že k naplnění sexuálního uspokojení a satisfakce potřebuje člověk spoluúčast "toho druhého". A stejně tak k léčbě případných sexuálních poruch. Partneři však často nevědí, jak by k takovému léčení mohli a měli přispět. A nedoví se to ani ve škole v hodinách základní sexuální výchovy, ale ani v sexuálních rubrikách většiny časopisů.
Všechny ostatní sexuální projevy jsou pak většinou párové. To znamená, že k naplnění sexuálního uspokojení a satisfakce potřebuje člověk spoluúčast "toho druhého". A stejně tak k léčbě případných sexuálních poruch. Partneři však často nevědí, jak by k takovému léčení mohli a měli přispět. A nedoví se to ani ve škole v hodinách základní sexuální výchovy, ale ani v sexuálních rubrikách většiny časopisů. Například časopisy pro mladé dívky oplývají radami, často otrocky přeloženými ze zahraničních zdrojů. Dívka se v nich dočte "jak chlapce správně svádět", "jak ho při sexu vyhecovat nebo vydráždit" nebo "jak své tělo ozdobit, zeštíhlit, vyholit, nalakovat či jinak upravit", aby její vyvolený neodolal.
Všechny ostatní sexuální projevy jsou pak většinou párové. To znamená, že k naplnění sexuálního uspokojení a satisfakce potřebuje člověk spoluúčast "toho druhého". A stejně tak k léčbě případných sexuálních poruch. Partneři však často nevědí, jak by k takovému léčení mohli a měli přispět. A nedoví se to ani ve škole v hodinách základní sexuální výchovy, ale ani v sexuálních rubrikách většiny časopisů. Například časopisy pro mladé dívky oplývají radami, často otrocky přeloženými ze zahraničních zdrojů. Dívka se v nich dočte "jak chlapce správně svádět", "jak ho při sexu vyhecovat nebo vydráždit" nebo "jak své tělo ozdobit, zeštíhlit, vyholit, nalakovat či jinak upravit", aby její vyvolený neodolal.
Všechny ostatní sexuální projevy jsou pak většinou párové. To znamená, že k naplnění sexuálního uspokojení a satisfakce potřebuje člověk spoluúčast "toho druhého". A stejně tak k léčbě případných sexuálních poruch. Partneři však často nevědí, jak by k takovému léčení mohli a měli přispět. A nedoví se to ani ve škole v hodinách základní sexuální výchovy, ale ani v sexuálních rubrikách většiny časopisů. Například časopisy pro mladé dívky oplývají radami, často otrocky přeloženými ze zahraničních zdrojů. Dívka se v nich dočte "jak chlapce správně svádět", "jak ho při sexu vyhecovat nebo vydráždit" nebo "jak své tělo ozdobit, zeštíhlit, vyholit, nalakovat či jinak upravit", aby její vyvolený neodolal. Mladým mužům pak podobné časopisy servírují sexualitu jako málem olympijskou disciplínu. A vytvářejí v nich falešnou představu, že vzorem správného bouřlivého orgasmu je sex hollywoodských hvězd, který je k vidění v amerických thrillerech a dojácích. Ženu pak vedou k tomu, aby pouze sledovala, jaký výkon muž podává a jak kvalitně plní své "manželské povinnosti".
Všechny ostatní sexuální projevy jsou pak většinou párové. To znamená, že k naplnění sexuálního uspokojení a satisfakce potřebuje člověk spoluúčast "toho druhého". A stejně tak k léčbě případných sexuálních poruch. Partneři však často nevědí, jak by k takovému léčení mohli a měli přispět. A nedoví se to ani ve škole v hodinách základní sexuální výchovy, ale ani v sexuálních rubrikách většiny časopisů. Například časopisy pro mladé dívky oplývají radami, často otrocky přeloženými ze zahraničních zdrojů. Dívka se v nich dočte "jak chlapce správně svádět", "jak ho při sexu vyhecovat nebo vydráždit" nebo "jak své tělo ozdobit, zeštíhlit, vyholit, nalakovat či jinak upravit", aby její vyvolený neodolal. Mladým mužům pak podobné časopisy servírují sexualitu jako málem olympijskou disciplínu. A vytvářejí v nich falešnou představu, že vzorem správného bouřlivého orgasmu je sex hollywoodských hvězd, který je k vidění v amerických thrillerech a dojácích. Ženu pak vedou k tomu, aby pouze sledovala, jaký výkon muž podává a jak kvalitně plní své "manželské povinnosti".
Všechny ostatní sexuální projevy jsou pak většinou párové. To znamená, že k naplnění sexuálního uspokojení a satisfakce potřebuje člověk spoluúčast "toho druhého". A stejně tak k léčbě případných sexuálních poruch. Partneři však často nevědí, jak by k takovému léčení mohli a měli přispět. A nedoví se to ani ve škole v hodinách základní sexuální výchovy, ale ani v sexuálních rubrikách většiny časopisů. Například časopisy pro mladé dívky oplývají radami, často otrocky přeloženými ze zahraničních zdrojů. Dívka se v nich dočte "jak chlapce správně svádět", "jak ho při sexu vyhecovat nebo vydráždit" nebo "jak své tělo ozdobit, zeštíhlit, vyholit, nalakovat či jinak upravit", aby její vyvolený neodolal. Mladým mužům pak podobné časopisy servírují sexualitu jako málem olympijskou disciplínu. A vytvářejí v nich falešnou představu, že vzorem správného bouřlivého orgasmu je sex hollywoodských hvězd, který je k vidění v amerických thrillerech a dojácích. Ženu pak vedou k tomu, aby pouze sledovala, jaký výkon muž podává a jak kvalitně plní své "manželské povinnosti". Když pak tito lidé na vlastní kůži zažijí náhlé selhání sexuálních funkcí, které se projeví u muže nedostatečnou erekcí a u ženy nepřítomností vyvrcholení, jsou jim tyto dobré rady platné jako mrtvému zimník. A ještě větší tragédií je pak situace, kdy žena začíná mužovo funkční selhání používat jako zbraň v partnerském boji o moc. Zákeřným způsobem využívá jeho přechodnou impotenci k citovému a někdy také k ekonomickému vyděračství. Takovou ženu pak právem nazýváme kastrující.
Všechny ostatní sexuální projevy jsou pak většinou párové. To znamená, že k naplnění sexuálního uspokojení a satisfakce potřebuje člověk spoluúčast "toho druhého". A stejně tak k léčbě případných sexuálních poruch. Partneři však často nevědí, jak by k takovému léčení mohli a měli přispět. A nedoví se to ani ve škole v hodinách základní sexuální výchovy, ale ani v sexuálních rubrikách většiny časopisů. Například časopisy pro mladé dívky oplývají radami, často otrocky přeloženými ze zahraničních zdrojů. Dívka se v nich dočte "jak chlapce správně svádět", "jak ho při sexu vyhecovat nebo vydráždit" nebo "jak své tělo ozdobit, zeštíhlit, vyholit, nalakovat či jinak upravit", aby její vyvolený neodolal. Mladým mužům pak podobné časopisy servírují sexualitu jako málem olympijskou disciplínu. A vytvářejí v nich falešnou představu, že vzorem správného bouřlivého orgasmu je sex hollywoodských hvězd, který je k vidění v amerických thrillerech a dojácích. Ženu pak vedou k tomu, aby pouze sledovala, jaký výkon muž podává a jak kvalitně plní své "manželské povinnosti". Když pak tito lidé na vlastní kůži zažijí náhlé selhání sexuálních funkcí, které se projeví u muže nedostatečnou erekcí a u ženy nepřítomností vyvrcholení, jsou jim tyto dobré rady platné jako mrtvému zimník. A ještě větší tragédií je pak situace, kdy žena začíná mužovo funkční selhání používat jako zbraň v partnerském boji o moc. Zákeřným způsobem využívá jeho přechodnou impotenci k citovému a někdy také k ekonomickému vyděračství. Takovou ženu pak právem nazýváme kastrující.
Všechny ostatní sexuální projevy jsou pak většinou párové. To znamená, že k naplnění sexuálního uspokojení a satisfakce potřebuje člověk spoluúčast "toho druhého". A stejně tak k léčbě případných sexuálních poruch. Partneři však často nevědí, jak by k takovému léčení mohli a měli přispět. A nedoví se to ani ve škole v hodinách základní sexuální výchovy, ale ani v sexuálních rubrikách většiny časopisů. Například časopisy pro mladé dívky oplývají radami, často otrocky přeloženými ze zahraničních zdrojů. Dívka se v nich dočte "jak chlapce správně svádět", "jak ho při sexu vyhecovat nebo vydráždit" nebo "jak své tělo ozdobit, zeštíhlit, vyholit, nalakovat či jinak upravit", aby její vyvolený neodolal. Mladým mužům pak podobné časopisy servírují sexualitu jako málem olympijskou disciplínu. A vytvářejí v nich falešnou představu, že vzorem správného bouřlivého orgasmu je sex hollywoodských hvězd, který je k vidění v amerických thrillerech a dojácích. Ženu pak vedou k tomu, aby pouze sledovala, jaký výkon muž podává a jak kvalitně plní své "manželské povinnosti". Když pak tito lidé na vlastní kůži zažijí náhlé selhání sexuálních funkcí, které se projeví u muže nedostatečnou erekcí a u ženy nepřítomností vyvrcholení, jsou jim tyto dobré rady platné jako mrtvému zimník. A ještě větší tragédií je pak situace, kdy žena začíná mužovo funkční selhání používat jako zbraň v partnerském boji o moc. Zákeřným způsobem využívá jeho přechodnou impotenci k citovému a někdy také k ekonomickému vyděračství. Takovou ženu pak právem nazýváme kastrující. Existuje ovšem jedna univerzální rada, jak se partnerky mohou efektivně účastnit léčby mužských sexuálních dysfunkcí. Měly by projevit chápavý postoj a vstřícné tolerantní jednání. Sexuální funkce svého partnera do značné míry ovládají samy. A to jak v pozitivním, tak v negativním smyslu. Když místo výsměchu použijí povzbuzení. Místo shazování podporu. A místo výčitek vlídnou trpělivost.
Všechny ostatní sexuální projevy jsou pak většinou párové. To znamená, že k naplnění sexuálního uspokojení a satisfakce potřebuje člověk spoluúčast "toho druhého". A stejně tak k léčbě případných sexuálních poruch. Partneři však často nevědí, jak by k takovému léčení mohli a měli přispět. A nedoví se to ani ve škole v hodinách základní sexuální výchovy, ale ani v sexuálních rubrikách většiny časopisů. Například časopisy pro mladé dívky oplývají radami, často otrocky přeloženými ze zahraničních zdrojů. Dívka se v nich dočte "jak chlapce správně svádět", "jak ho při sexu vyhecovat nebo vydráždit" nebo "jak své tělo ozdobit, zeštíhlit, vyholit, nalakovat či jinak upravit", aby její vyvolený neodolal. Mladým mužům pak podobné časopisy servírují sexualitu jako málem olympijskou disciplínu. A vytvářejí v nich falešnou představu, že vzorem správného bouřlivého orgasmu je sex hollywoodských hvězd, který je k vidění v amerických thrillerech a dojácích. Ženu pak vedou k tomu, aby pouze sledovala, jaký výkon muž podává a jak kvalitně plní své "manželské povinnosti". Když pak tito lidé na vlastní kůži zažijí náhlé selhání sexuálních funkcí, které se projeví u muže nedostatečnou erekcí a u ženy nepřítomností vyvrcholení, jsou jim tyto dobré rady platné jako mrtvému zimník. A ještě větší tragédií je pak situace, kdy žena začíná mužovo funkční selhání používat jako zbraň v partnerském boji o moc. Zákeřným způsobem využívá jeho přechodnou impotenci k citovému a někdy také k ekonomickému vyděračství. Takovou ženu pak právem nazýváme kastrující. Existuje ovšem jedna univerzální rada, jak se partnerky mohou efektivně účastnit léčby mužských sexuálních dysfunkcí. Měly by projevit chápavý postoj a vstřícné tolerantní jednání. Sexuální funkce svého partnera do značné míry ovládají samy. A to jak v pozitivním, tak v negativním smyslu. Když místo výsměchu použijí povzbuzení. Místo shazování podporu. A místo výčitek vlídnou trpělivost.
Všechny ostatní sexuální projevy jsou pak většinou párové. To znamená, že k naplnění sexuálního uspokojení a satisfakce potřebuje člověk spoluúčast "toho druhého". A stejně tak k léčbě případných sexuálních poruch. Partneři však často nevědí, jak by k takovému léčení mohli a měli přispět. A nedoví se to ani ve škole v hodinách základní sexuální výchovy, ale ani v sexuálních rubrikách většiny časopisů. Například časopisy pro mladé dívky oplývají radami, často otrocky přeloženými ze zahraničních zdrojů. Dívka se v nich dočte "jak chlapce správně svádět", "jak ho při sexu vyhecovat nebo vydráždit" nebo "jak své tělo ozdobit, zeštíhlit, vyholit, nalakovat či jinak upravit", aby její vyvolený neodolal. Mladým mužům pak podobné časopisy servírují sexualitu jako málem olympijskou disciplínu. A vytvářejí v nich falešnou představu, že vzorem správného bouřlivého orgasmu je sex hollywoodských hvězd, který je k vidění v amerických thrillerech a dojácích. Ženu pak vedou k tomu, aby pouze sledovala, jaký výkon muž podává a jak kvalitně plní své "manželské povinnosti". Když pak tito lidé na vlastní kůži zažijí náhlé selhání sexuálních funkcí, které se projeví u muže nedostatečnou erekcí a u ženy nepřítomností vyvrcholení, jsou jim tyto dobré rady platné jako mrtvému zimník. A ještě větší tragédií je pak situace, kdy žena začíná mužovo funkční selhání používat jako zbraň v partnerském boji o moc. Zákeřným způsobem využívá jeho přechodnou impotenci k citovému a někdy také k ekonomickému vyděračství. Takovou ženu pak právem nazýváme kastrující. Existuje ovšem jedna univerzální rada, jak se partnerky mohou efektivně účastnit léčby mužských sexuálních dysfunkcí. Měly by projevit chápavý postoj a vstřícné tolerantní jednání. Sexuální funkce svého partnera do značné míry ovládají samy. A to jak v pozitivním, tak v negativním smyslu. Když místo výsměchu použijí povzbuzení. Místo shazování podporu. A místo výčitek vlídnou trpělivost. Každý sexuolog vám potvrdí, že tyto na první pohled obyčejné věci dokáží někdy skutečné zázraky. Zvlášť když se k nim přidá vzájemná otevřenost, takt a odvaha pustit se do diskuse o choulostivých intimních problémech. Někdy hraje důležitou roli i doprovod do zdravotnického zařízení.
Všechny ostatní sexuální projevy jsou pak většinou párové. To znamená, že k naplnění sexuálního uspokojení a satisfakce potřebuje člověk spoluúčast "toho druhého". A stejně tak k léčbě případných sexuálních poruch. Partneři však často nevědí, jak by k takovému léčení mohli a měli přispět. A nedoví se to ani ve škole v hodinách základní sexuální výchovy, ale ani v sexuálních rubrikách většiny časopisů. Například časopisy pro mladé dívky oplývají radami, často otrocky přeloženými ze zahraničních zdrojů. Dívka se v nich dočte "jak chlapce správně svádět", "jak ho při sexu vyhecovat nebo vydráždit" nebo "jak své tělo ozdobit, zeštíhlit, vyholit, nalakovat či jinak upravit", aby její vyvolený neodolal. Mladým mužům pak podobné časopisy servírují sexualitu jako málem olympijskou disciplínu. A vytvářejí v nich falešnou představu, že vzorem správného bouřlivého orgasmu je sex hollywoodských hvězd, který je k vidění v amerických thrillerech a dojácích. Ženu pak vedou k tomu, aby pouze sledovala, jaký výkon muž podává a jak kvalitně plní své "manželské povinnosti". Když pak tito lidé na vlastní kůži zažijí náhlé selhání sexuálních funkcí, které se projeví u muže nedostatečnou erekcí a u ženy nepřítomností vyvrcholení, jsou jim tyto dobré rady platné jako mrtvému zimník. A ještě větší tragédií je pak situace, kdy žena začíná mužovo funkční selhání používat jako zbraň v partnerském boji o moc. Zákeřným způsobem využívá jeho přechodnou impotenci k citovému a někdy také k ekonomickému vyděračství. Takovou ženu pak právem nazýváme kastrující. Existuje ovšem jedna univerzální rada, jak se partnerky mohou efektivně účastnit léčby mužských sexuálních dysfunkcí. Měly by projevit chápavý postoj a vstřícné tolerantní jednání. Sexuální funkce svého partnera do značné míry ovládají samy. A to jak v pozitivním, tak v negativním smyslu. Když místo výsměchu použijí povzbuzení. Místo shazování podporu. A místo výčitek vlídnou trpělivost. Každý sexuolog vám potvrdí, že tyto na první pohled obyčejné věci dokáží někdy skutečné zázraky. Zvlášť když se k nim přidá vzájemná otevřenost, takt a odvaha pustit se do diskuse o choulostivých intimních problémech. Někdy hraje důležitou roli i doprovod do zdravotnického zařízení.
Takové moudré jednání neprospěje jen léčbě muže nebo pocitům ženy. Jeho ovoce sklidí oba partneři.
