Hlavní obsah
Žena bez mužského partnera musí za oplodněním cestovat do zahraničí. Foto: Profimedia.cz

Jako píchnutí do vosího hnízda může zapůsobit knížka Výchova k sexuálně reprodukčnímu zdraví. Podobně totiž zaúčinkovaly Vybrané kapitoly ze sexuální výchovy, uveřejněné loni na internetu. Řada rodičů proti nim protestovala.

Žena bez mužského partnera musí za oplodněním cestovat do zahraničí. Foto: Profimedia.cz
Radim Uzel: Sexuální výchova jako provokace

Někdo je přesvědčil, že například návrh jakési sexuální hry může přivodit mládeži morální zkázu. I když materiál nebyl pro děti, ale pro učitele. A možnost hrát hru uvedl zkušený pedagog v brožuře jen okrajově, jako příklad dobrovolné aktivity. Měla mládeži pomoci, aby se naučila správným postojům, jak určité věci odmítnout.

Poprask kolem nové knížky může být o to větší, že není stručným materiálem jako zmíněné vybrané kapitoly, ale dílem o 435 stranách. Na jeho vzniku se podílelo 25 odborníků. Jsem zvědav, zda bude Jana Bobošíková proti knize manifestovat, pan Bátora protestovat a ministr školství Dobeš intervenovat proti jejímu šíření.

Už názvy některé z 34 kapitol mohou odpůrce sexuální výchovy mírně zvednout ze židlí. Všeobecný souhlas bude jistě panovat s kapitolou Rodina jako základní sociální struktura ve společnosti. Napsala ji hlavní autorka díla, prof. PhDr. Lenka Šulová.

Autor kapitol Homosexualita a Transsexualita, prof. PhDr. Petr Weiss, se zcela jistě nedočká všeobecného přikyvování hlavou. Jasně totiž píše o sexuální orientaci i sexuální identifikaci jako o jevu vrozeném a neměnném.

Ještě více může provokovat kapitola psycholožky PhDr. Anny Sedláčkové: Lesbické rodiny a jejich specifické znaky. Vychází z autorčiny doktorské, tedy rigorózní práce, Výchova a vývoj dětí v lesbické rodině. Obhájila ji loni na Filozofické fakultě UK. Četba tohoto textu je víc než poučná.

Zejména v době vášnivých diskusí kolem nedávných homosexuálních radovánek Prague Pride. Získaly podporu primátora a vzbudily odpor prezidenta. Překvapivé prohlášení pražského arcibiskupa o tom, že i homosexuál může být dobrým katolíkem, doplňuje doktorka Sedláčková svým sdělením, že také lesbická žena může být dobrou matkou. A někdy dokonce lepší, než je matka heterosexuální.

Domácí oplodnění doporučováno už v 80. letech

Lesbické rodiny nemají děti pouze z předchozích heterosexuálních vztahů. V některých zemích jim zákony nabízejí cestu asistované reprodukce. V České republice je však určena pouze heterosexuálním párům.

Žena bez mužského partnera musí za oplodněním cestovat do zahraničí. Nebo se snaží standardní procedury obejít. To však bývá svízelné, ekonomicky nákladné a často i potupné.

Asistovanou reprodukci umožňují dnes lesbickým párům v šestnácti zemích světa. V Evropě – v Belgii, Bulharsku, Litvě, Nizozemsku, Španělsku a Velké Británii. Lze tedy vybírat. Podle mého názoru je nejvyšší čas, aby se také v ČR zákonodárci tímto problémem zabývali.

Pokud lesbická žena sežene vhodného dárce semene, může se oplodnit i sama. Takové domácí oplodnění jsme jim doporučovali ve specializované ambulanci v Ostravě už od roku 1982. Využívaly injekční stříkačku na jedno použití a picí stéblo z umělé hmoty. Pokud správně počítám, dosáhnou jejich děti už brzo třicítky.

Díky knize Výchova k sexuálně reprodukčnímu zdraví z nakladatelství Maxdorf budou možná některé lesbické ženy v této iniciativě pokračovat.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků