Nejčastější mýty a lži o manželství

Podívejte se s námi na nejčastěji opakované mýty o manželství, které mohou poškodit manželství ještě dříve, než si partneři řeknou své Ano.

Partneři si často řeknou své Ano v okamžiku, kdy si myslí, že k sobě našli skutečně toho pravého. Pravda je ale ta, že se často jedná o idealizovanou představu a teprve postupně se partneři učí milovat toho druhého.

„Nikdo z nás přesně neví, do čeho v manželství jde. Nakonec vždycky zjistíme, že my i náš partner máme své chyby, rozdíly a nedokonalosti, které musíme překonávat, tolerovat nebo si vzájemně odpouštět. To, že musíme překonávat své nedostatky, ještě neznamená, že nemůžeme mít skvělé manželství. Spíše naopak,” vysvětluje Petr Adame, koordinátor Národního týdne manželství.

Pravá láska roste tam, kde jsme schopni milovat druhého i tehdy, kdy o něm víme všechno, nebo alespoň více než kdokoli jiný. To je skutečná intimita. Romantický ideál pana Dokonalého a paní Bezchybné je mýtus. Přesto je důležité vědět, zda sdílíme podobné hodnoty a zda se jeden o druhého dokážeme opřít.

Výměna názorů k životu patří. Vztahu může stejně tak prospět, jako ublížit. Vždy záleží na tom, jaký problém za konfliktem stojí a do jaké míry partneři ovládají umění hádky. Někdy se i z naprosté malichernosti může stát neřešitelný problém, jindy zas z obrovské neshody krok k upevnění vztahu.

„Každý z nás vstupuje do manželství s různými očekáváními, potřebami, obavami a představami, které se formovaly v našich předchozích rodinách. To přirozeně vede k mnoha nepříjemným ´názorovým výměnám´. Rozdíl mezi zdravými manželstvími a těmi, která mají větší problémy, je spíše v tom, jak se hádáme.

Pokud se naše hádky týkají více vzájemného snižování, útoků a obviňování, touhy zranit druhého, nebo obrany bez ochoty k sebereflexi než konkrétního problému, máme problém. I zdravá manželství zažívají hádky, ale ne primárně jako prostředky manipulace nebo získání moci ve vztahu. Nejzdravější manželství jsou pohotová v řešení problémů, odpuštění a ochotě jít dál,” upozorňuje Petr Adame.

Narození dětí do manželství vnáší zcela nový rozměr. Kromě pozitiv se ale může jednat i o celou řadu negativ a nedostatků, které mohou ve vztahu způsobit menší zemětřesení.

„Můžeme mít rozdílné představy o výchově dětí, a zvláště narození prvního dítěte může být pro mladé manžele zatěžkávací zkouškou. Máme na sebe méně času, jsme vystresovaní a nevyspalí, sexuální život po porodu spíše neexistuje atd. Děti samy o sobě naše vztahové problémy nevyřeší. Děti samozřejmě přinášejí větší nároky i stres, ale jsou na druhou stranu také obohacením vztahu, manželství s dětmi mají obecně mnohem menší rozvodovost,” dodává koordinátor.

Především ženy často od mužů očekávají, že jim budou číst myšlenky a všechny jejich potřeby a přání jim budou plnit sami od sebe, bez toho, aby jim o to musely říct, protože to k lásce prostě patří. S pravdou to ale nemá nic společného.

Komunikace hraje ve vztazích klíčovou roli, a pokud toužíte po harmonickém vztahu, pak nesmíte od druhého očekávat, že bude mít nadpřirozené schopnosti a dokáže ve vaší hlavě číst. Naopak mu budete muset sami pomáhat tím, že budete konkrétně formulovat své potřeby a přání.

To platí i v případě, pokud procházíte konfliktem či pocity odcizení. „Dojde-li k nedorozumění, mnozí lidé v manželství nechají svá zranění zbytečně bobtnat, protože doufají, že jejich milovanému či milované přeci dojde, co udělal/a špatně, nebo jsou přesvědčeni, že je to tak zřejmé, že ani nemá smysl o tom mluvit. Manželé se ale musí učit vyjadřovat své pocity a být k sobě otevření. Obecně platí, že váš vztah a ochota ke konstruktivní komunikaci o bolestivých věcech musí mít prioritu před nevyřčenými očekáváními,” upozorňuje odborník.

Sexuální vášeň v dlouhodobých vztazích je samozřejmě jiná než při sexu na jednu noc či v první fázi vzájemného objevování. Ale dost často v pozitivním slova smyslu. Sex v dlouhodobějším vztahu totiž přináší jiné a hlubší prožitky, protože je založen na větší znalosti partnera a intimitě, která se vyvíjí v bezpečném a důvěrném vztahu. Emocionální otevřenost a bezpečí má tak přímou souvislost s hlubší schopností projevovat si něžnost a mít hlubší sexuální prožitky.

Podle mnoha studií mají obecně manželské páry sex častěji a subjektivně jej vnímají jako lepší ve srovnaní s lidmi, kteří v manželství nežijí. Sexuální život v manželství se samozřejmě vyvíjí, a zvláště těhotenství a přítomnost malých dětí mohou sexuální život na čas změnit. Stejně tak se v každém dlouhodobém vztahu může objevit rutina, ale není to nic, s čím by si páry nemohly poradit, pokud mají pocit, že se vášeň vytrácí.

Vztah není samozřejmost a musí se na něm neustále pracovat, stejné je to i v manželství. Nicméně to neznamená, že je manželství jen dřina, při které ztrácíte svou svobodu. Má i svá pozitiva jako sounáležitost, vzájemnou podporu, dobrodružství, hru apod.

„Manželství jistě také znamená vzdát se jiných vztahů a části své nezávislosti. Bez tohoto rozhodnutí ale v dlouhodobých vztazích není možné fungovat. Pokud jsou moje nezávislost a moje potřeby pro mě nejdůležitější, jen těžko najdu uspokojení v manželství,” varuje odborník.

Romantika by neměla chybět v žádném vztahu, ale ideál romantické lásky, který se na nás valí z médií a literatury, má s realitou máloco společného. Pokud jste si vzali někoho, aby naplnil každou vaši potřebu a doplnil vás ve všem, kladete na svého partnera přehnané požadavky.

Váš partner není bůh ani jednorožec, který vám splní všechny vaše tužby. Pokud se budete stále rozhlížet, kdo lépe naplní váš romantický ideál lásky, je velká pravděpodobnost, že vaše manželství skončí spíše jako řecká tragédie než jako romantická komedie.

Je-li manželství jen kusem papíru, proč se lidé tolik bojí do něj vstupovat? Jde-li o tak bezvýznamný krok, proč ho neudělat? Lidé nevstupují do manželství naopak právě proto, že jde o něco důležitého, o závazek k druhému, který činíme před svými rodinami a přáteli. Veřejně tak deklarujeme, že nejsme jen „přátelé s benefity“, ale že je naše láska natolik velká, že jsme ochotní k závazku vůči druhému.

Především v prvních letech nesezdaného vztahu je pravděpodobnost jeho rozpadu až pětkrát větší než u tradičního manželství. Pokud spolu nesezdaný pár vydrží déle, pravděpodobnost se snižuje, zároveň mnoho nesezdaných párů vstupuje do manželství s příchodem dětí.

V nesezdaných párech je navíc oproti manželství kladen mnohem větší důraz na osobní autonomii a nezávislost než na podporu druhého. Nesezdané páry mají také statisticky mnohem větší riziko nevěry.

Nečekejte, že bude v manželství vždy všechno fér a fifty fifty. Že každý z manželů bude přispívat stejným dílem k domácím povinnostem, péči o děti i finančnímu zajištění rodiny.

Neznamená to samozřejmě, že by si měl manžel po práci lehnout na gauč a nechat všechny domácí práce na manželce. Pokud ale budete stále počítat, kdo dělá víc a kdo míň, nikam se většinou nedostanete. Zvláště muži určitě mají v téhle oblasti větší rezervy.

Nevěra je často o uspokojení biologické potřeby, ale i potřeby společenské prestiže či hluboké citové vazby. Ani při nejlepší vůli se tak nejedná o konstruktivní počin, který by jakýmkoli způsobem prospěl našemu manželství.

Ve valné většině případů je nevěra jednoho z partnerů důvodem k ukončení vztahu. Samozřejmě ne vždy to tak musí být a existují výjimky, ale není radno na to spoléhat. Obnovit ztrátu důvěry je jeden z nejtěžších úkolů vůbec a rozhodně jej nezvládne každý.