Dobrý den, jsem pět let vdovou. Před necelými dvěma roky jsem se přes internet seznámila s mužem, který žil nedaleko ode mě. Vídali jsme se tedy poměrně často. Chvíli jsme byli u něj v pronajatém bytě 1+1, chvilku u mě v domě. Asi po roce jsme začali uvažovat o sestěhování. Přítel se tedy nakonec nastěhoval ke mně.

Velmi záhy si začal v domě budovat prostory na své koníčky a museli jsme i podle jeho přání předělat zahradu. Už při té každodenní práci jsem poznala, že je něco špatně. Nedá se s ním komunikovat o ničem jiném než o politice nebo jeho koníčcích, jak přejdu ke vztahu, je konec řeči. Když jsem měla problém s tím, že si mě za celý den nevšimne, neobejme, nepolíbí sám od sebe, ale jen když si o to řeknu, odpověděl mi, že jsme staří a přece po sobě nebudeme neustále lézt jako mladí. Navíc jsem mu i prý zevšedněla.

Tehdy jsem si uvědomila, že je mu u mě dobře jen proto, že má ode mě veškerý servis. Nenamaže si sám ani chleba, nepřipraví ani snídani a když by si měl jít pro něco dojít sám do lednice, tak bude raději o hladu. Nikam se mnou nechodí, jediné, co ho zajímá, je počítač, televize a gauč. Spát chodí po půlnoci, ráno vstává dlouho.

Ráda bych, aby ode mě odešel, protože to, co jsem k němu cítila, je pryč a jestli on ke mně něco cítí, se stejně nedozvím, protože se se mnou na toto téma odmítá bavit. Neumím mu to ale říct. Nevím, jak to jinak udělat. V poradně mi doporučili říct to narovinu, že je konec. Ale on nemá kam jít, byt už nemá. Jsem opravdu bezradná. Nerada bych mu ublížila. Bohužel si ani neumím představit, jak bych to vydržela v případě, kdybych mu nabídla, že by u mě mohl bydlet, dokud si něco sám nenajde.

Vážená paní,

máte za sebou kus života a spoustu zkušeností. Se svým současným partnerem jste se poznali jako zralí lidé. Nejspíš jste měli každý svoje očekávání, jak společně budete prožívat další úsek života. Povídali jste si o nich? Mluvili jste o tom, jak chcete život společně život prožít? Co vás spojuje?

Bohužel jste si nejspíš dopředu neřekli, co se bude dít, když vaše soužití začne mít trhliny, kam se partner odstěhuje? Škoda, teď byste se měli o co opřít.

Možná partner hledal někoho, kdo se o něj postará, vy zase něhu a společníka k cestám a debatám. Nevyřčená očekávání zadělávají na nedorozumění a problémy. Píšete, že nechcete partnerovi ublížit. Jak si to vysvětlujete? Z čeho byste měla mít pocit viny?

Je tam ještě skulinka k oživení vztahu, nebo už máte u sebe vše uzavřeno?  Vyzkoušela jste vzít zodpovědnost do svých „rukou”, to znamená být sama aktivní a vymýšlet společné aktivity výlety a procházky? Pohladit, ocenit, vymyslet něco, co by bavilo vás oba? Je fajn si na otázky odpovědět. Je to cesta k vlastnímu porozumění.

Možná si váš partner myslí, že vám dává pocítit svůj zájem a lásku tím, že předělá zahradu nebo něco vytvoří v dílně. To je jeho vklad do vztahu. A možná ani nebude typ člověka, který si bude chtít povídat o vás dvou. Jsme zpět u nevyslovených očekávání na začátku.

Dokázala jste partnerovi říct o svých potřebách a vyslechnout, jak to má on? Bez výčitek partnerovi popsat:

  • Já potřebuji, abychom společně jeli na výlet.
  • Mně by se líbilo, kdybys mě objal.
  • Potěšilo by mě, kdybys mi dal ráno pusu.

To je podstatné, umět si říct, po čem toužíte. Nečekat, že to ten druhý ví.

Přímost nade vše

Pokud ani tudy cesta k vzájemnému naplnění potřeb nevede, je zodpovědné to partnerovi povědět. Nehledejte žádné „diplomatické složitosti”. Otevřeně vyslovte, jak to máte v hlavě i srdci.

Vysvětlete partnerovi, jak vaši situaci vnímáte a co po něm potřebujete. Můžete ho požádat, ať si najde bydlení (například do 3 měsíců). Pokud o svém rozhodnutí budete přesvědčená, tak se vám to bude s partnerem lépe dojednávat, i když to může být emočně těžké. Zároveň v životě se to tak děje. Lidé se potkávají, něco si vzájemně dávají a pak se někteří rozejdou.

Je možné, že se partner bude cítit ublížený a svalovat vinu na vás. Není to nikoho vina, viníka nehledejte. Vztah jste tvořili spolu, teď spolu vymyslíte, jak se rozejít jako dva dospělí zralí lidé. Stůjte si za tím, co chcete. A chápu, že to nebude jednoduché. Dohodněte si nějaký časový rámec, do kdy si bydlení najde a jak to do té doby budete dělat ve sdílené domácnosti.

Moc vám přeji, abyste využila všech možností, které se nabízejí a došla postupně k tomu, co je pro vás dobré. Ať s partnerem, nebo bez něj.

Trápí vás jiné téma spjaté s výchovou dítěte, rodinnými vztahy či závislostí? Poraďte se s našimi odborníky. Své příběhy a otázky nám posílejte na: zenaporadna@seznam.cz.

Může se vám hodit na Zboží.cz: