Vzpomínám si třeba na příklad jedné mé klientky. Žádala mě, abych jí vystavil potvrzení, že jí sexuální kondice nedovoluje souložit častěji než dvakrát denně. Stěžovala si na to, že má s manželem sex každou noc. To mu ale nestačí. Muž, úspěšný podnikatel, za ní přijíždí ještě několikrát denně domů, aby si s ní zasouložil. Potvrzení jsem jí vystavil. Bohužel jsem se už nikdy nedozvěděl, jestli manžel zareagoval na lékařskou zprávu tak, jak si představovala.

Názory na to, jaká frekvence styků je normální, jaká nízká a jaká přílišná, se velice různí. Ani sexuologové vám nedají jasnou odpověď. Je to logické. Co člověk, to jiný názor. Když má pár pohlavní styk jednou týdně, může to jednomu z partnerů připadat jako málo a druhému jako moc. Záleží na věku, temperamentu, zdraví, hladinách estrogenu a testosteronu, na pohodě, nebo naopak napětí ve vztahu, ale i na spoustě dalších věcí.

Když někdo nechce, je to mnohem horší, než když nemůže.

Ten, kdo vyžaduje častější sexuální styk, bývá většinou muž, což je dané biologicky. Ale není to tak vždycky.

Někdy touží po sexu víc žena. A muž jí z různých důvodů nechce vyhovět. Nebo nemůže. Pro ženu bývá právě v tomhle velký rozdíl. Přesně to vystihuje lidová moudrost: „Když někdo nechce, je to mnohem horší, než když nemůže.“

Navíc ženy snáz prominou menší zájem o sex muži, který je nemocný nebo trpí sexuální poruchou. Pokud mají partneři rozdílné názory na četnost styků, bývá pravidlem, že snáz sleví ze svých požadavků ten, kdo má podstatně vyšší nároky na častost styků. Je to pro něj přece jenom jednodušší než pro jeho protějšek, který projevuje nízkou sexuální iniciativu, a měl by v četnosti styků přidat. Z toho totiž mohou vzniknout větší problémy. Třeba proto, že si sex zprotiví.

Výkazy o počtu pohlavních styků

V naší sexuologické praxi jsou kuriózním jevem takzvaní sexuální účetní. Obvykle jde o muže, kteří si vedou podrobné výkazy o počtu pohlavních styků. Vzpomínám si hned na několik mužů zdatných ve statistice. Přinesli mi do ordinace třeba matematicky zpracovaná data o svém partnerském sexu. Někdy je doprovázelo i grafické zpracování sezónních proměn.

Z grafů, které jsem na toto téma kdy viděl, jsem měl dojem, že četnost styků ovlivňuje i teplota. Na jaře a v létě bývala jejich frekvence přece jenom o něco vyšší. Zádrhel byl ovšem v tom, aby vůbec bylo co měřit. Podobné matematické modely se těžko uplatní, když má dvojice pohlavní styk jednou za měsíc nebo ještě méně často.

Na internetu koloval svého času příběh muže, který se snažil mít sex se svou ženou každý večer. Ta ho však většinou odmítla. Dotčený muž si proto vyrobil jednoduchou tabulku v počítačovém programu Excel. Zapisoval do ní, jestli sex proběhl, nebo ne. Ale také tam zanesl zdůvodnění manželky: „Dívám se na film. Jsem unavená. Zítra brzo vstávám. Jsem zpocená. Jsem na to moc opilá a najezená.“ Spousta kolonek zůstala nevyplněných, protože odmítnutí proběhlo beze slov.

Za zlatý standard lze označit sex 1-3krát týdně.

Z tabulky vyplývalo, že muž měl s manželkou pohlavní styk v průměru třikrát měsíčně. Když jeho rozhořčení nad tak chabou frekvencí souloží vyvrcholilo, rozhodl se, že tabulku zveřejní na sociální síti. Udělal to ve chvíli, kdy žena odjížděla na desetidenní cestu. Ještě jí stihl napsat, že ji následujících deset dní rozhodně nebude postrádat. Žena se mu snažila dovolat zpět, ale on nezvedal telefon.

Jak příběh dopadl, bohužel nevíme. V každém případě mu lidé radili, že by mu k lepšímu výsledku pomohlo spíš to, kdyby manželce spolu s tabulkou poslal také kytici květin. Jiní mu zase doporučovali, že pro podobné prezentace bývá mnohem výhodnější počítačový program Powerpoint.

Při nedostatku sexu nefunguje intimní souhra partnerů

Pokud jde o statistiku, která je založená na seriózních výzkumech, sexuologové mají docela slušnou představu o tom, co lze označit za jakýsi zlatý standard. Je to četnost pohlavních styků, která se pohybuje mezi jedním až třemi týdně. Má to vcelku rozumný důvod.

Naše dlouhodobá sexuologická zkušenost říká, že u páru, který se miluje méně často než jednou za týden až deset dnů, trpí intimní souhra partnerů. Snadno se pak stane to, že u nich časem dojde k výraznému tělesnému i psychickému odcizení.

Tento stav pak mohou překonat jenom s pomocí sexuologa, tedy díky systematickému sexuálnímu nácviku párových aktivit. Nejde to však snadno a bývá to dost pracné. Proto párům vřele doporučuji, aby takovým koncům předcházely. Samozřejmě ne příliš častým, ale zato pravidelným sexuálním životem, při kterém nebudou přestávky mezi jednotlivými pohlavními styky delší než jeden týden.

Samozřejmě, existují také dvojice, které spolu mají sex jen vzácně, přesto spolu úspěšně žijí. Obvykle je drží pohromadě nějaké ne zcela sexuální faktory. Třeba společné koníčky, potomci, příbuzní, podnikání, ekonomické zájmy a podobně. Žijí spolu ve shodě, navzdory kousavým poznámkám a vtipům, jako je třeba tento: K sexuálnímu vzrušení žen přispívá řada mechanických hraček. Jednou z těch, které se velmi dobře osvědčily, je například Porsche 911 Carrera...