I proto kdysi zdravotní sestra Bronnie Wareová na základě svých dlouholetých zkušeností s umírajícími lidmi napsala knihu - Čeho na smrtelné posteli lidé nejvíce litují. Chtěla dát lidem návod, co na svých životech změnit, aby nakonec nelitovali. Podívejte se s námi na pět nejčastějších věcí, které by při druhé šanci lidé nejčastěji změnili.

1. Kéž bych měl odvahu žít život dle vlastních představ a ne takový, jaký ode mě ostatní očekávali.

Velmi často lidé na smrtelné posteli litují toho, že místo na sebe neustále hleděli na své nejbližší. Svůj život tak směřovali podle představ druhých místo toho, aby upřednostnili své vlastní tužby a přání.

Je to i jedna z věcí, kterou by měli mít všichni rodiče neustále na mysli. „Děti nejsou pokračováním nás a rozhodně nemají plnit naše vlastní sny, pokud nejsou totožné s jejich vlastními. Každé dítě má své vlastní sny a představy o životě a úkolem rodičů by mělo být, vychovávat je ve víře, že mohou dělat vše, po čem touží,” vysvětluje na svém blogu rodinná terapeutka Mia Von Schaová.

„Pokud si dokážeme připustit, že se naše dítě dívá na svět jinýma očima, dovolíme mu být samo sebou. Stačí jen, když budeme sledovat zpovzdálí jeho životní cestu. Děti se stejně nejvíce učí tím, že sledují náš vlastní život. Chceme-li jim tedy jít příkladem, měli bychom začít u sebe, u svých životů, tak aby si od nás mohly vzít skutečně to nejlepší,” dodává terapeutka.

2. Kéž bych nepracoval tak tvrdě

Na smrtelné posteli od lidí nikdy neuslyšíte: „Škoda, že jsem nevydělal víc peněz.” Ve skutečnosti je tomu přesně naopak. Lidé litují času stráveného honěním se za mamonem, uvědomují si totiž, že díky tomu přišli o to nejcennější - o čas strávený s dětmi a rodinou.

„Děti nepotřebují blahobyt, drahé dárky, luxusní dovolené, ale náš čas, naší lásku a naše vedení,” vysvětluje Mia Von Schaová.

Mnozí lidé si bohužel neuvědomují, že dětství trvá jen velmi omezenou dobu.  Pro své děti, ale i sami sebe přitom nejvíce udělají, když se v dětství svých potomků spokojí s menším příjmem peněz a jednodušším životem a společně si ten čas skutečně užijí.

Zároveň není od věci přestat tlačit své děti do vzdělání, profesního a kariérního úspěchu a dát jim raději prostor pro to, aby si našly samy to, co je baví a co by v budoucnu rády dělaly. „Přestanete-li své děti kamkoliv směřovat a budete se jen těšit ze života s nimi, pak vězte, že nebudete mít čeho litovat,” radí terapeutka.

3. Kéž bych měl odvahu vyjádřit své pocity

Dávat najevo své pocity jako vzrušení, štěstí, smíření, hněv, smutek, radost či pocity viny by mělo být součástí našich každodenních životů. Pokud tak nečiníme, ubližujeme tím především sobě, protože potlačování pocitů škodí fyzickému i psychickému zdraví, ale zároveň také svým dětem, protože i ony je začnou potlačovat a nevědomě si tak škodit.

„Děti by od mala měly vědět, že emoce k životu patří, a to i ty negativní. A je naprosto v pořádku, skrz ně komunikovat s okolím. Jedině tak z nich vyrostou zdraví jedinci, kteří se dokážou v životě poprat se všemi nástrahami. Zároveň se tak naučí soucitu, pokoře a schopnosti odpuštění,” upozorňuje expertka.

4. Kéž bych zůstal v kontaktu se svými přáteli

Největší chybou je, pokud se po narození dětí postupně vzdáte svých přátel, koníčků a v podstatě všeho, co jste kdy měli rádi. I když mít děti je časově náročné, vždy byste si měli najít chvilku sami na sebe a na lidi a věci, co máte rádi a co utváří vaše já.

Díky tomu naučíte i své děti pečovat o svá přátelství a dělat věci, které jim budou přinášet radost do života.

5. Přál bych si být šťastnější

Štěstí je něco, co se děje v konkrétním okamžiku. Pokud chcete být dobrými vzory pro své děti, pak dělejte vše tak, aby vám to přinášelo štěstí a radost ze života. Když vše hezké budete odkládat na čas, až děti vyrostou, nebo až budete mít více peněz či času, pak se toho nejen nemusíte nikdy dočkat, ale také nebudete inspirovat své potomky k jejich vlastnímu životnímu štěstí.

Děti jsou těmi nejlepšími příklady, jež překypují schopností radovat se z maličkostí. Učte se od nich. „Na chvíli se zastavte a pozorujte je. Všimněte si, jak moc se vás snaží napodobovat, přebírají od vás vaše slova, mimiku i činy. Dost často se přitom tváří vážně, rozumně, a přitom ztrácejí úsměv ze svých tváří. V podstatě se tak učí maskovat své vlastní projevy štěstí. Zkuste tedy žít tak, aby tyto úsměvy z jejich tváří nikdy nezmizely,” dodává odbornice.