Článek
Jednotlivé požadavky na partnera či partnerku se sice v rámci pohlaví liší, ale i tak by se dalo vysledovat pár věcí, které jsou společné. Pod pojmem ideální partner (partnerka) by se měl ukrývat především člověk věrný, alespoň trochu pohledný, se smyslem pro humor, většinou sportovec, se smyslem pro rodinu, který nežárlí, alespoň trochu movitý, citlivý atd.
Když takového najdete, je pravděpodobné, že vám vztah s ním vyjde. Ale opravdu je to tak? Pokud byste se do podobné debaty pustili s poradkyní Juliet Graysonovou, nejspíš by vás podobný optimismus brzy přešel.
Dle jejích tvrzení a zkušeností, které posbírala za 25 let praxe, nejsou vztahy takové, jak se o nich často mluví. Pod zažitými názory o vztazích, o kterých se všude píše, se prý ukrývají ještě další zajímavosti. Některé jsou úsměvné, jiné už tolik ne. Přehled některých z nich přinesl server Askmen.
Člověk se ve vztahu buď trochu nudí, nebo žárlí
„Nemyslím si, že monogamie je přirozená,” uvádí hned na začátek Graysonová ve své knize Srdeční krajina: Pracovní svět vztahové a sexuální poradkyně.
Dle jejích slov existuje mnoho lidí, kteří jednoduše neumějí mít jen jeden hlavní vztah. Proto si k němu přidávají ještě 'vedlejší', čistě sexuální, a mnohdy s tím, že o sobě všichni partneři vědí. A kupodivu to ve velké většině případů funguje.
U lidí, kteří mají jen jeden vztah, je pak více než pravděpodobné, že se buď budou nudit, nebo žárlit. Dokonalosti a ideálu v sexu a vztahu s jedním člověkem po řadu let nejde podle ní jednoduše dosáhnout.
Nuda jako impulz ke změně sexuálních pravidel
Nuda je důvodem k mnoha změnám, i v sexu. Pokud dva lidé chtějí vztah udržet, ale neklape jim to v sexu, je více než pravděpodobné, že jeden či oba z nich podle poradkyně časem přistoupí i na jemnější formu praktik, které dříve striktně odmítali.
Je možné milovat dva lidi současně
Téměř každý člověk v sobě ukrývá řadu protikladů. Ve vztahu pak většinou upřednostní tu věc, která je pro něj schůdnější, přijatelnější a zaručuje větší úspěch. Již delší dobu je prokázáno, že existuje mnoho způsobů lásky. Poradkyně k tomu dodává, že všechny nelze v jednom vztahu uplatnit. A tak zatímco žena oddaně až pokorně miluje svého manžela, od kterého by nikdy neodešla, romantickou a možná trochu i chlípnou lásku může zároveň sdílet s jiným mužem. Lze tak opravdu milovat dva lidi současně.
Spokojenost ve vztahu nesouvisí s četností sexu
Jak často se milují partneři, kteří jsou ve vztahu zcela spokojeni? Takových a podobných dotazů je plný internet. Odborníci se předhánějí, aby zjistili, jaké číslo by to mělo vyjadřovat. Ať už jim vyjde cokoli, nebude to ani tak podle vztahové poradkyně příliš určující.
Skutečný problém není v četnosti jako takové, ale v potřebě jednotlivých partnerů. Zatímco jednomu stačí sex jednou za týden či 14 dní, druhý ho vyžaduje dvakrát denně. To je to jediné místo, kde by se mělo něco řešit. Pokud v tom najdou oba shodu, nebude už žádné průměrné číslo potřeba. A navíc, kvalitní sex se na spokojenosti ve vztahu podílí podle zjištění jen 10 procenty. Je tak třeba pracovat i na dalších faktorech.
Ženský sexuální vrchol mezi 50. a 60. rokem
Přestože se udává, že vrchol sexuální aktivity nastává u mužů kolem 19. roku a u žen kolem třicítky, není to podle Graysonové tak docela pravda. Ve skutečnosti u žen takové období nastává až kolem padesátky nebo šedesátky. Teprve tehdy jsou ženy schopny vnímat samy sebe takové, jaké jsou, a stejně tak pohlížejí i na partnery.
Nejzdravější vztah je takový, kdy se nebojí ukázat samy sebe, a tehdy je nejlepší i sex.
Kdo jednou podvedl, pravděpodobně to zopakuje
V nejednom více či méně odborném vztahovém článku se lze dočíst, že nevěra, kromě toho, že ubližuje, může i pomoci. V některých případech si totiž jeden nebo oba partneři uvědomí, že jim nezávazná aférka jednoho z nich obrazně řečeno prospěla, a jejich vztah stmelí. A člověk, který podvedl, už to ve většině případů nikdy víc neudělá.
Juliet Graysonová to ale vidí jinak. Ten, kdo jednou podvedl, aktuálně podvádí nebo měl například jen zkušenost s tím, že jeden z jeho rodičů toho druhého podvedl, je mnohem náchylnější k tomu, aby takový vzor nejen převzal, ale dokonce i opakoval.
Stres je běžným podnětem k nevěře
Přechodné úzkosti a stresové situace, se kterými se člověk během života musí vypořádat, jsou běžným a také velmi častým popudem k nevěře. Je jedno, jestli zrovna řeší, zda mít nebo nemít děti, zařizuje nový byt, děti se chtějí odstěhovat, někdo zemřel nebo ztratil práci.
Všechno to jsou situace, kdy člověk prochází zásadnější transformací. V tu chvíli je nejvíc potřebné cítit podporu a pozornost partnera. Pokud se tak nestane, je velmi reálné, že se najde někdo jiný, kdo vlastní podporu a pozornost nabídne.