Jak vyřešit spánkovou nekompatibilitu s partnerem

Pokud partner chrápe, chodí spát později nebo usíná pouze u zapnuté televize a budí vás, je dobré to pro klid všech řešit co nejdříve. Nemáte-li možnost pomoct si například oddělenými ložnicemi, musíte najít jiný způsob. Co totiž představovalo na počátku spíše malý zádrhel, který jste přecházeli s úsměvem, může po několika bezesných nocích přerůst ve strašáka, který může vážně narušit vztah.

Jedna z dřívějších rozsáhlých amerických studií, kterou provedla společnost Sleep Foundation, ukázala, že vzájemná nekompatibilita spánkového režimu může představovat opravdu velký problém. Natolik, že celých 25 % amerických párů v rámci toho raději ustoupí, a zařídí si oddělené ložnice, jen aby byl klid v rodině.

Kdo ale takovou možnost nemá, musí se zařídit jinak. Některé návrhy, jak toho docílit ku spokojenosti všech, uveřejnil server Health. Jak navíc dokládá klinický psycholog a spánkový specialista Michael Breus, některé rady jsou poměrně snadné, stačí jen chtít.

Podle zjištění americké národní společnosti Sleep Foundation až 37 miliónů dospělých lidí pravidelně chrápe. Ovlivňují tak kvalitu nejen svého spánku, ale i partnerova (partnerčina). U mužů je chrápání častější a má také tendence se zhoršovat.

Častými příčinami, které se dají snáze eliminovat, bývá požití alkoholu před spaním, případně spaní na zádech. Pokud chrápání nepolevuje ani potom, může se jednat o závažnější zdravotní problém, který je třeba řešit s lékařem. Ten dovede i v takovém případě pomoci.

Každý máme už z dětství navyklé určité podmínky, za kterých rádi spíme. Zatímco jeden z partnerů tak usíná zachumlaný po krk pod peřinou a v místnosti musí být teplo, druhý se při zavřeném okně nevyspí. Co s tím?

Jak uvádí spánkový poradce Breus, optimální teplota ke spaní by se měla pohybovat mezi 20 až 22 stupni. Málokterý pár se ale do takového rozmezí vejde bez problémů. V takovém případě je jediným řešením kompromis. Nastavit teplotu mezi dvěma požadovanými hodnotami, výměna teplejší pokrývky za lehčí či naopak. Na škodu není ani to, když si větší zimomřivec pořídí na spaní teplejší pyžamo, pokud je mu zima.

„Může pomoci i pořízení větší postele. Ta znamená více osobního prostoru pro každého z partnerů, tělesné teplo jednoho z nich tak nebude tolik ovlivňovat toho druhého,” vysvětluje Janet Kennedyová, klinická psycholožka z New Yorku.

Jedním z častých rušivých elementů pohodového spánku může být i další z členů rodiny - hlavně dítě. Stačí špatný sen a dítko se bude dožadovat spaní s rodiči. Čas od času není nic špatného na tom, nechat spát dítě v ložnici, nemělo by to být ale zvykem.

Kennedyová spíše radí, aby se takové situace řešily už od útlého věku dítěte vždy mimo ložnici. Jinak se jeden či oba partneři dlouho v klidu nevyspí. Pokud dítě trpí podobnými stavy déle, je vhodné se ve vstávání a jeho uklidňování střídat.

Měkká, středně tvrdá nebo zcela pevná matrace? I to je dilema, které řeší nejeden pár. Naštěstí v dnešní době již není problém i do manželské postele pořídit oddělené matrace podle vlastních specifických potřeb.

Odlišná doba, kdy chodíme spát, a kdy vstáváme, může představovat také velký zádrhel. Každý máme nastaveny vlastní vnitřní hodiny, které jen tak nezměníme.

Opět je na řadě částečný kompromis, ten kdo uléhá později, nebo naopak vstává dříve, by měl alespoň dbát na to, aby toho druhého nevzbudil. Pokud navíc někdo rád usíná při televizi nebo hudbě, měl by si pro klid v rodině pořídit alespoň sluchátka.

I nedostatečná tma v ložnici může být pro někoho důvodem, proč se dobře nevyspí. Problém je to o to větší, že mnohým z nás do ložnice svítí světla pouličních lamp či jiná osvětlení v ulici.

I zde je ale rada poměrně jednoduchá. Musíte mít absolutní tmu? Tak investujte do opravdu kvalitních závěsů, které tmu nepropustí, nebo si pořiďte speciální spací masku na oči. Kdo naopak potřebuje alespoň trochu světla, může zkusit speciální žárovky a lampičky s modrým světlem, které tmu trochu rozptýlí a není tak nepříjemné na oči.

Dá se vyřešit dilema, kdy se žena chce při usínání tulit k partnerovi, ale on vyžaduje svůj vlastní „spací” prostor? Podle Kennedyové dá, vše je opět o kompromisu. Partneři mohou chvíli ležet spolu v náručí a po chvíli každý ulehnout podle svých potřeb a zvyků.

Odbornice každopádně varuje, že by partnerovy či partnerčiny návyky neměly být odmítány jen proto, že jsou jiné. To povede v budoucnu jen k jedinému. Nedůvěře a obviňování ve vztahu.

Viděli jste ve filmu, jak se k sobě partneři romanticky tulí pod jednou velkou dekou a spokojeně usínají a chcete to mít taky? Pak se ale připravte i na možná negativa, která vám film už tak často neukáže - boj o deku.

I zde je ale možné řešení. Nechcete-li se vzdát deky, pořiďte si buď tak velkou, která i po zachumlání bude i partnerovi či partnerce poskytovat dostatečný prostor, nebo naopak natolik malou postel, kde nebude místo na „roztahování” a deka tak postačí oběma.

Jinak je nasnadě už jen jedna možnost - dvě samostatné přikrývky.