Vyšší míra mužské submise ve vztahu se přitom může projevovat různě. „Někteří muži partnerku obletují a plní jí i nevyřčená přání, jiní jsou směrem k ní absolutně poslušní a dělají přesně to, co partnerka naplánuje či vymyslí, další zase svou partnerku obdivují do té míry, že přebírají její názory a vše jí takzvaně odkývají,“ vysvětluje psycholožka Mgr. Alexandra Hrouzková z My Life Studia.

Navenek tak přitom nemusí vůbec působit. Někdy se na veřejnosti i v zaměstnání mohou chovat úplně jinak – arogantně, někdy až přehnaně dominantně.

„Muži ‚podpantofláci‘ mohou být třeba manažery, kteří pevnou rukou řídí své podřízené, přičemž zároveň také mohou být neprůbojní směrem ke svým výše postaveným šéfům, od kterých si také nechají mnohé líbit, podobně jako od manželky,“ upozorňuje Alexandra Hrouzková.

Její slova potvrzují i další psychologové, kteří za nerudným chováním mnohých manažerů vidí právě kompenzaci domácího podpantofláctví. Jakmile je muž v submisivní roli a žena si s ním tzv. dělá, co chce, pak je nasnadě, že si tento muž svou zlobu vylévá v práci na své kolegy či podřízené.

Ani to ale nemusí být pravidlem. „Existuje celá řada podpantofláků, kteří jsou submisivní i v dalších oblastech života, a to jak mezi přáteli, tak v zaměstnání,“ dodává psycholožka. S takovými muži je často manipulováno i někým jiným než jen ženou.

Dominance ruku v ruce s manipulací

Pokud je jeden z partnerů v dominantním postavení, kdy o všem rozhoduje, a druhý jej bezmezně poslouchá, pak se jedná jednoznačně o manipulativní chování. Nejhorší jsou tzv. skrytí manipulátoři, kteří svůj nátlak na druhého často strategicky plánují. Submisivní jedinec, v našem případě „podpantoflák“, tak činí postupně větší a větší ústupky, zpočátku aniž by si to uvědomoval. Samozřejmě za to může i prvotní zamilovanost, během níž si partnera idealizuje a věří jeho dobrým úmyslům.

Bohužel postupem času se může dominance partnera stupňovat. Poslušnost partnera si může začít vydobývat zvýšenou agresivitou, neustálými hádkami, ponižováním, ale i citovým vydíráním. Strach, ale i snaha zavděčit se a udržet si partnerovu lásku vedou jen k tomu, že se muž nijak nebrání.

I když se nemusí jednat o případ domácího násilí, dominantně submisivní vztah může mít k domácímu násilí skutečně velmi blízko. Záleží většinou na tom, kam až poslušný partner svého manipulátora nechá dojít.

Často to začíná vsugerováním myšlenky o neschopnosti druhého a končí to naprostým direktivním přístupem, kdy je ten druhý v podstatě nesvéprávnou osobou. Očekává se od něj naprostá oddanost, a běda když tomu tak není.

Jakým ženám podpantofláci vyhovují

„Obvykle ženám, které rády rozhodují, mají rády věci pod kontrolou, rády plánují a organizují a mají jasnou představu o běhu domácnosti a fungování rodiny, a tudíž potřebují nekonfliktního muže, který příliš neprotestuje a neprosazuje jiné návrhy proti těm jejich,“ upozorňuje Alexandra Hrouzková.

„Ale pozor – nemusí to nutně znamenat, jak si mnozí myslí, že tyto ženy jsou i v profesi tvrdé kariéristky, které mají desítky podřízených. Poddajného muže si často umí najít nebo vychovat i ženy, které jsou v domácnosti a muž je živí. Je to vždy o síle osobnosti, o sebevědomí obou partnerů a o schopnosti každého z nich prosadit se v daném vztahu nezávisle na tom, jaké je jejich zaměstnání nebo jak vypadají jejich další vztahy například s přáteli či kolegy,“ dodává.

Pokud ženy vládnou svým mužům, neznamená to, že jim to ve své podstatě naprosto vyhovuje. Dost často se stává, že si submisi svého muže kompenzují dominantními milenci. Ze zkušeností psychologů jasně vyplývá, že ženy si své milence volí na principu kontrastu. Tudíž i kdyby jim muž doma snášel modré z nebe, plně svou partnerku těžko uspokojí.

Navíc podle rozsáhlého sociologického výzkumu ženy, které doma vládnou pevnou rukou a všem jen rozkazují, ovládají i pohlavní život páru a často svým oficiálním partnerům sex upírají.

„Čím více ve vztahu žena rozhodovala, tím méně měla sexu a tím delší doba uběhla od poslední soulože, a to především jen z jejího vlastního rozhodnutí,“ tvrdí autorka výzkumu docentka Michelle Hindinová.

Může být podpantoflák ve svém vztahu šťastný?

„Mnozí z podpantofláků jsou ve svých vztazích relativně spokojeni, zvláště když jim soužití s dominantní manželkou něco přináší – například líní muži nebo muži neschopní se prosadit bývají rádi, že je žena živí, oni se nemusí příliš namáhat v práci a nemusí nikde prosazovat – a stojí jim to i za to, že jsou tzv. pod pantoflem.“

„Avšak většině mužů, zejména v případech, kdy se partnerka s ubíhajícími lety prosazuje více a více, tato situace přestane vyhovovat a zatouží se prosadit, ukázat, že oni také něco znamenají nebo dokážou, a pak přicházejí konflikty, kterým mohou předcházet právě nevěry ze strany muže, protože nevěra může být pro muže nejjednodušší možností, jak si dokázat, že ještě za něco stojí, nebo jak udělat partnerce něco natruc,“ upozorňuje Alexandra Hrouzková.

„V takových okamžicích muži vyhledají odbornou pomoc psychologů, ale to je v podstatě už často pozdě. Vždy je lepší nenechat dojít věci až do stavu, kdy jsou hodně nešťastní, naštvaní a zmítají se ve vážné partnerské krizi. Čím dříve začnou muži svou nespokojenost řešit, tím větší mají naději, že předejdou vleklým krizím, které devastují oba partnery a často i jejich děti,“ dodává.

Vztah nejlépe funguje, pokud se role submisivity a dominance dynamicky střídají. To znamená, že každý z partnerů v něčem vyniká, ale o všem důležitém rozhodují partneři společně. Když se neshodnou, mohou se pohádat, ale neexistuje, aby ústupky a kompromisy dělal jen jeden z nich. Vítězem sporu je obvykle ten, kdo předloží lepší argumenty, a ne ten, který má silnější hlas či větší sílu.