Článek
Kdoule pocházejí z Kavkazu, ve Vernerově mlýně je pěstují téměř čtyřicet let. „Do střední Evropy se dostaly již v 9. století, nejprve byly osazovány v zahradách klášterů a panských domů, později se rozšířily. Právě tady se také pěstovaly a zachovaly se nám tu po pradědečkovi,“ řekla Právu Zdeňka Vernerová z Vernerova mlýna.
Kdoule obsahují pektin, jen asi deset procent cukru, provitamin A, vitamin B, C a stopové prvky jako mangan a draslík. „Z kdoulí jsme dříve vařili kompot a čaj. Marmeládu jsme začali dělat až později, když se začal rekonstruovat mlýn, a nyní z toho máme registrovaný zážitek,“ dodala.
Do Vernerova mlýna si jezdí lidé kdoule kupovat, ale stále častěji přijíždějí i na Kdoulování. „To je pro lidi přijatelnější, jsou mezi přáteli, pobaví se, ještě si přivezou domů marmeládu,“ sdělila Vernerová.
Chutná, voní i léčí
„Kdoule se dá využít úplně celá. Ze slupek a jádřinců se vaří výborný čaj, z dužiny marmeláda. Portugalsky se řekne kdoule marmelo, a z toho vznikla česky marmeláda, ale otázka je, jestli je to pravda,“ dodala s tím, že se dá dělat i želé nebo kdoulovice. Kdoule je považována i za léčivé ovoce, kvůli vysokému obsahu pektinu se používala při průjmech a také při nachlazení. „Protože krásně voní, dávaly se do šatníků,“ doplnila.
Biopotraviny – mýtus versus realita benefitů pro naše zdraví
Podle receptu z Vernerova mlýna se nejlepší kdoulová marmeláda dělá tak, že kilo nakrájených kdoulí se mírně podlije vodou, přidá se skořice a hřebíček, povaří se a rozmixuje a přidá půl kila cukru. Poté se naplní do skleniček. „Na deset účastníků Kdoulování připravíme dvacet kilo marmelády,“ řekla majitelka mlýna Stanislava Šefčíková.